Zemědělství – úvod

Změnit jazyk
Stránka Poslední změna 14.05.2019
6 min read
Zemědělství je jedním z hlavních uživatelů půdy v Evropě, v důsledku čehož utváří krajinu ve venkovských oblastech. Na životní prostředí působí přímo i nepřímo a je závislé na přírodních zdrojích.

_DGP5161_2.jpg

More photos

Zemědělská půda hraje ve způsobu používání půdy v celé Evropě důležitou roli. Trvalé travní porosty a orná půda tvoří dohromady 39 % krajinného pokryvu Evropy (EEA, 2017a). Zemědělství je hlavním uživatelem přírodních zdrojů a jeho vztah k životnímu prostředí je velmi složitý (OECD, 2017). Následující údaje odrážejí výkonnost a dopady zemědělství v EU:

  • Ze zemědělství pocházelo v roce 2015 přibližně 94 % emisí amoniaku v Evropě, a to zejména z činností, jako je skladování hnoje, rozmetávání kejdy a používání anorganických dusíkatých hnojiv.
  • Emise CO2 z rašelinných půd, které jsou odvodňovány pro potřeby zemědělství, činí 100,5 milionu tun CO2 za rok, zatímco u lesnictví je to 67,6 milionu tun CO2. S celkovými emisemi 173 milionů tun CO2 z odvodněných půd je EU druhou největší problematickou oblastí, pokud jde o emise CO2 z rašelinišť (po Indonésii) (Berge a kol., 2017).
  • Díky zavlažování vyvíjí zemědělství velký tlak na obnovitelné vodní zdroje. Za sezonu toto odvětví spotřebuje více než 50 % vody používané v Evropě.
  • Zemědělství je jedním z hlavních zdrojů dusičnanů v povrchových a podzemních vodách. V několika regionech v Evropě, často jde o regiony s intenzivním zemědělstvím, jsou koncentrace dusičnanů stále příliš vysoké.
  • Přibližně 9 % zemědělské půdy patří do sítě Natura 2000 — celoevropské sítě chráněných přírodních oblastí.
  • Zemědělství se podílí 25 miliony tun ropného ekvivalentu (12,3 %) na výrobě obnovitelné energie (2015), což představuje od roku 2013 do roku 2015 nárůst o 15 % (GŘ AGRI, 2017).
  • Zemědělství je nedílnou součástí potravinových systémů, přičemž sortiment potravin vyprodukovaných v EU je rozmanitý.
  • EU je u většiny zemědělských primárních komodit víceméně soběstačná. Je také jediným největším vývozcem zemědělsko-potravinářských produktů, včetně zpracovaných potravin (Evropská komise, 2016a).

 

Dvěma hlavními problémy, s nimiž se zemědělství v Evropě potýká, je změna klimatu (EEA, 2017c) a zábor půdy, tj. zastavěním půdy například pro lidská sídla a pro infrastrukturu (EEA, 2017a). Změna klimatu vyžaduje přizpůsobení pěstovaných plodin a způsobuje extrémní výkyvy počasí (více informací o adaptaci na změnu klimatu viz dokument agentury EEA na toto téma nebo platforma Climate-ADAPT), a vyžaduje tedy důkladné řízení rizik. Zábor půdy vede v mnoha regionech ke zmenšování plochy zemědělské půdy.

Klíčové trendy

Navzdory vývoji odvětví zemědělství, který závisí na celé řadě faktorů a regionálních rozdílech v odvětví, lze na evropské úrovni zaznamenat určité klíčové trendy. Podíl celkové půdy připadající na zemědělskou půdu postupně klesá a zemědělství je ovlivňováno záborem půdy, tj. přeměnou na umělý krajinný pokryv. Nezávisle na tom klesá počet zemědělských podniků a roste jejich průměrná velikost.

Všechny tři faktory, zábor půdy, intenzifikace a extenzifikace, vedou ke ztrátě zemědělské půdy s vysokou přírodní hodnotou a ke snižování populací polních ptáků.

V posledních letech je odvětví zemědělství stále více ovlivňováno extrémními výkyvy počasí. Krupobití, silný déšť, povodně a sucho způsobované změnou klimatu vedly ke snížení výnosů (EEA, 2017c).

Politické souvislosti

Rozvoj odvětví zemědělství je ve velké míře ovlivňován společnou zemědělskou politikou EU (viz Köster, 2010). Již od svého vzniku v polovině 20. století měla zemědělská politika EU výrazný hospodářský rozměr. Za posledních 50 let došlo k posunu v typu poskytovaných dotací a k přechodu z politiky primárně zaměřené na zemědělství na integrovanější politiku rozvoje venkova zahrnující strukturální a agroenvironmentální opatření. V současné době má společná zemědělská politika dva hlavní pilíře: 1. pilíř, který zahrnuje přímé platby zemědělcům a tržní opatření, a 2. pilíř, v jehož rámci jsou podporovány programy rozvoje venkova.

V letech 2010–2014 se dotace EU podílely na příjmu ze zemědělské činnosti na výrobní faktor[1] v průměru více než 35 % a představovaly 28 % přímých plateb zemědělcům. Tyto údaje se pohybují od více než 90 % (celkové dotace) a přibližně 45 % (přímé platby) na Slovensku do zhruba 15 % (celkové dotace) a 12 % (přímé platby) v Nizozemsku (EPRS, 2017). V červnu 2018 byl zveřejněn legislativní návrh Evropské komise na společnou zemědělskou politiku po roce 2020. Tento návrh se zabývá přispěním k dosažení cílů a ambic v oblasti životního prostředí a změny klimatu a usiluje tak o větší orientaci na výkonnost.

Zemědělská produkce je rovněž formována dalšími unijními a mezinárodními politikami, přičemž některé z nich, jako je směrnice o dusičnanech a rámcová směrnice o vodě, jsou již zohledněny ve struktuře společné zemědělské politiky. Politiky v oblasti energetiky a změny klimatu kromě toho například podnítily nárůst produkce energetických plodin v posledním desetiletí (OECD/FAO, 2017).

Zemědělství hraje navíc důležitou roli v dosahování cílů strategie EU v oblasti biologické rozmanitosticílů udržitelného rozvoje.

Činnosti agentury EEA

Agentura EEA spolupracuje s ostatními organizacemi EU, například na vytvoření společného souboru agroenvironmentálních indikátorů. Data agentury EEA jsou používána při monitorování a vyhodnocování společné zemědělské politiky, například jako podklady pro výpočet určitých tzv. kontextových indikátorů. Agentura EEA se podílí na službě monitorování území programu Copernicus. Zkoumá příležitosti k intenzivnějšímu využívání dat z programu Copernicus k hodnocení vlivu zemědělství na životní prostředí. Snaží se také naplňovat potřeby zemědělství, týkající se dat z pozorování Země a souvisejících produktů, například v souvislosti s uplatňováním technologií přesného zemědělství.

Kromě úzké spolupráce s ostatními organizacemi EU spolupracuje agentura EEA také s národními referenčními centry v oblasti životního prostředí a zemědělství. Tato národní referenční centra jsou nedílnou součástí Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí agentury EEA (Eionet), v níž je zastoupeno 39 zemí podílejících se na činnosti agentury. Spolupracuje rovněž s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Agentura EEA spolupracuje také s akademickou sférou a skupinami odborníků, například s projektovými týmy, jimž je poskytována podpora prostřednictvím programu Horizont 2020.

 

Publikace z nedávné doby

Nedávná zpráva agentury EEA „Zelené potraviny“ analyzuje produkci a spotřebu potravin s přihlédnutím k potravinovému systému.

 



[1] Příjem ze zemědělské činnosti na výrobní faktor stanovuje odměnu za všechny faktory produkce (půdu, kapitál, pracovní sílu), a to bez ohledu na to, zda jsou vlastněny zemědělským podnikem. Představuje celkovou hodnotu vytvořenou zemědělským podnikem zapojeným do produkce a je definován jako hodnota produkce snížená o variabilní náklady, odpisy a daně z produkce, plus dotace na produkci. (Na základě GŘ AGRI, 2017).

Související obsah

Novinky a články

Související údaje

Vizualizace souvisejících údajů

Související indikátory

Use of freshwater resources Use of freshwater resources Despite renewable water is abundant in Europe, signals from long-term climate and hydrological assessments, including on population dynamics, indicate that there was 24% decrease in renewable water resources per capita across Europe between 1960 and 2010, particularly in southern Europe. The densely populated river basinsin different parts of Europe, which correspond to 11 % of the total area of Europe, continue to be hotspots for water stress conditions, and, in the summer of 2014, there were 86 million inhabitants in these areas. Around 40 % of the inhabitants in the Mediterranean region lived under water stress conditions in the summer of 2014. Groundwater resources and rivers continue to be affected by overexploitation in many parts of Europe, especially in the western and eastern European basins. A positive development is that water abstraction decreased by around 7 % between 2002 and 2014. Agriculture is still the main pressure on renewable water resources. In the spring of 2014, this sector used 66 % of the total water used in Europe. Around 80 % of total water abstraction for agriculture occurred in the Mediterranean region.  The total irrigated area in southern Europe increased by 12 % between 2002 and 2014, but the total harvested agricultural production decreased by 36 % in the same period in this region. On average, water supply for households per capita is around 102 L/person per day in Europe, which means that there is 'no water stress'. However, water scarcity conditions created by population growth and urbanisation, including tourism, have particularly affected small Mediterranean islands and highly populated areas in recent years. Because of the huge volumes of water abstracted for hydropower and cooling, the hydromorphology and natural hydrological regimes of rivers and lakes continue to be altered. The targets set in the water scarcity roadmap, as well as the key objectives of the Seventh Environment Action Programme in the context of water quantity, were not achieved in Europe for the years 2002–2014.

Související publikace

Viz také

Geographic coverage

Akce dokumentů
Přihlášení k odběru
Registrace, abyste dostávali naše zprávy (v tištěné a/nebo elektronické podobě) a čtvrtletní elektronický zpravodaj.
Sledujte nás