další
předchozí
položky

Article

Úvodník – Krajina a půda: cesta k udržitelnému využívání těchto životně důležitých zdrojů

Změnit jazyk
Article Publikováno 16.12.2019 Poslední změna 11.06.2020
9 min read
Bez zdravé krajiny a půdy nemůžeme přežít. V krajině produkujeme většinu jídla a stavíme v ní své domovy. Krajina je životně důležitá pro všechny druhy živočichů i rostlin žijících na souši i ve vodě. Půda, jež tvoří jednu ze základních složek krajiny, je velmi složitým a často podceňovaným prvkem, který překypuje životem. Naneštěstí způsob, jakým v současné době využíváme krajinu a půdu v Evropě a ve světě, není udržitelný. To má závažné dopady na život na zemi.

Po celé dějiny se krajina měnila v důsledku přírodních sil a lidské činnosti. V dlouhodobém měřítku se hory zvedají a poklesají, horniny podléhají erozi, řeky vysychají nebo mění svůj tok, dochází ke změnám záplavových území. Lidé leckde srovnali kopce se zemí, zavezli pobřeží, vysušili mokřady, odstranili vrcholky hor za účelem těžby, vytvořili umělá jezera a přehrady, pokáceli lesy s cílem založit pole a pastviny a vytvořili nové typy krajiny. Zvyšuje se podíl území a krajinného pokryvu naší planety ovlivněné lidskou činností. Zhruba 80 % rozlohy Evropy dnes utváří města, zemědělská krajina a hospodářské lesy.

Tlak na krajinu a půdu roste

Městské oblasti Evropy rostou, často na úkor úrodné zemědělské půdy. Betonové a asfaltové povrchy zakrývají půdu, čímž jí zabraňují v plnění jejích funkcí, jako je zadržování vody, výroba potravin a biomasy, regulace klimatu, tlumení účinků škodlivých chemických látek a poskytování stanovišť. Déšť dopadající na zastavěnou půdu a zpevněné povrchy odtéká a nevsakuje se do půdy, kde by mohl být filtrován a zároveň tak doplňoval zásoby podzemní vody. Silnice, železnice, plavební kanály a města fragmentují krajinu, a tak uzavírají druhy ve stále menších oblastech a poškozují tak biologickou rozmanitost. Způsob, jakým v Evropě využíváme půdu, je jedním z důvodů, proč EU nesměřuje ke splnění svého cíle zastavit ubývání biologické rozmanitosti.

Evropa také není na dobré cestě, aby splnila svůj politický cíl, jímž je „nulový zábor půdy v čistém vyjádření do roku 2050“. Zemědělskou půdu a polopřirozené oblasti nadále zabírají města a obchodní a průmyslové areály. Z mnoha odvětví, a to z průmyslu, zemědělství, domácností, a dokonce i z čištěných odpadních vod, rovněž do krajiny a půdy unikají znečišťující látky. Tyto látky se mohou v půdě hromadit a poté pronikat do podzemních vod, řek a moří. Dokonce i znečišťující látky původně unikající do atmosféry se mohou později ukládat na zemském povrchu. V současnosti lze stopy různých znečišťujících látek nalézt i v těch nejodlehlejších částech našeho kontinentu.

V posledních desetiletích se v Evropě snížila rozloha zemědělsky využívané půdy, zatímco výnosy se zvýšily. Intenzifikace zemědělské výroby nám umožnila vyrábět potraviny pro rostoucí počet obyvatel. Intenzivní zemědělství, které se spoléhá především na minerální hnojiva a přípravky na ochranu rostlin, zároveň vyvíjí tlak na samotný zdroj, který jej umožňuje: zdravou a úrodnou půdu. V odlehlých regionech lze současně pozorovat také opouštění zemědělské půdy. Opouštění půdy dopadá zejména na obyvatele venkovských oblastí, kde se místní hospodářství spoléhá především na malé zemědělské podniky s omezenými hospodářskými vyhlídkami a nízkou produktivitou, přičemž mladší generace se často stěhuje do městských oblastí.

Globální spotřeba a globální dopady si žádají globální akci

Využívání půdy má globální rozměr. Mnoho činností spojených s půdou a jejími zdroji, zejména výroba potravin a těžba surovin, podléhá silám globálního trhu. Například celosvětová poptávka po krmivech, potravinách a bioenergii ovlivňuje místní zemědělskou výrobu v mnoha částech světa, včetně Evropy. Období sucha a nedostatečná výroba v zemích vývozu ovlivňují například světové ceny rýže, která je základní potravinou pro miliardy lidí. Nadnárodní společnosti mohou nakupovat úrodnou zemědělskou půdu v Africe a Jižní Americe za účelem prodeje svých výrobků po celém světě.

Způsob, jakým využíváme krajinu a půdu, také přímo souvisí se změnou klimatu. Půda obsahuje značné množství uhlíku a dusíku, které se může v závislosti na tom, jak půdu využíváme, uvolňovat do atmosféry. Kácení tropických deštných pralesů pro pastvu skotu nebo výsadba lesů v Evropě může převážit globální bilanci emisí skleníkových plynů na jednu či druhou stranu. Tání permafrostu v důsledku rostoucích průměrných globálních teplot může uvolňovat značné množství skleníkových plynů, zejména metanu, a urychlovat nárůst teploty. Změna klimatu může také podstatně změnit co a kde mohou evropští zemědělci[i] produkovat.

Proto se mnoho globálních politických rámců, včetně cílů trvale udržitelného rozvoje OSN, přímo i nepřímo zabývá krajinou a půdou. Cílem evropských politik je řešit zábor půdy, omezovat fragmentaci krajiny, emise znečišťujících látek a emise skleníkových plynů a chránit biologickou rozmanitost a půdu. V některých z těchto oblastí, zejména v případě ochrany půdy, však evropské a globální politiky často cíle a závazky nestanovují, a už vůbec ne právně závazné. V jiných oblastech, kde cíle existují, včetně těch, které se týkají ochrany přírody a biologické rozmanitosti, svých politických cílů nedosahujeme.

Pro stanovení opatření je zapotřebí shromáždit poznatky

Jednu z výzev při stanovování a plnění cílů představuje překonávání mezer ve znalostech. Sledování pokroku směřujícího ke konkrétnímu cíli musí být podloženo znalostmi, dohodnutými metodami a nástroji. Díky programu Copernicus[ii], Evropskému programu monitorování Země, máme nyní mnohem přesnější a podrobnější představu o krajinném pokryvu Evropy a jeho změnách. K této lepší představě můžeme například přidat různé informační vrstvy s cílem posoudit potenciální dopady změny klimatu na půdní vlhkost a tím i zemědělskou produktivitu. Tyto prohloubené znalosti nám nabízejí nové příležitosti k provádění cílených lokálních opatření.

Zároveň musíme lépe pochopit mnoho aspektů krajiny a půdy s cílem řešit konkrétní problémy, zejména pokud jde o biologickou rozmanitost. Aby byla tato opatření účinná, bude potřeba zohlednit například informace o složení půdy a o tom, kolik uhlíku a živin půda obsahuje v dané oblasti. Získání těchto informací vyžaduje lepší monitorovací systém.

Kroky k udržitelnému hospodaření s půdou

Je zřejmé, kterým směrem se máme vydat: naléhavě potřebujeme změnit způsob, jakým využíváme půdu a zdroje, které poskytuje. To bude vyžadovat ucelený pohled na krajinu se všemi souvisejícími činnostmi.

Způsob, jakým budujeme a propojujeme města, by s sebou neměl přinášet zakrytí okolních oblastí betonem a asfaltem, nýbrž by se měl zakládat na opětovném využití a změně účelu již zabrané půdy. Zpráva platformy IPBES[iii] (Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby) konstatuje, že chránit zdroje obsažené v krajině a půdě vyjde levněji, než je obnovovat nebo napravovat škody (např. čištěním kontaminované půdy ve starých průmyslových zařízeních). Navíc kompaktní města s dobře propojenými možnostmi dopravy často poskytují nejvyšší kvalitu městského života s menším přímým dopadem na životní prostředí. Cílem politiky soudržnosti a regionální politiky EU je podporovat nejen hospodářskou a sociální soudržnost, ale také územní soudržnost[iv], jejímž cílem je přispět k vyváženému rozvoji celé EU.

Musíme také zintenzivnit naše úsilí o lepší ochranu půdních ekosystémů. Díky investování do zelené infrastruktury můžeme propojit přírodní oblasti a vytvořit koridory pro volně žijící zvířata. Zdravé a odolné půdní ekosystémy jsou rovněž nezbytné pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí.

Abychom dosáhli udržitelného využívání našich půdních zdrojů, musíme výrazně snížit tlak hospodářských činností, zejména zemědělství. Abychom zajistili udržitelné a produktivní zemědělství, musíme se zabývat znečištěním a nalézt nová řešení pro efektivní využívání půdy. Budeme také muset zohlednit způsoby obživy a kvalitu života obyvatel venkovských oblastí. Musíme se spolehnout na zemědělce, že se budou starat o půdu a biologickou rozmanitost na venkově, a v této souvislosti s nimi spolupracovat. Udržitelného zemědělství nemůže být dosaženo bez výrazných změn ve způsobu stravování a omezení plýtvání potravinami jak v Evropě, tak v celosvětovém kontextu.

Správa půdy je sice složitá, ale ze služeb, které poskytuje zdravá krajina a půda, máme prospěch všichni – ať už jde o výživné potraviny nebo čistou vodu, ochranu před nemocemi nebo stavební materiály. Abychom zajistili, že tyto služby budou moci využívat i následující generace, musíme začít jednat už dnes. Odpovědnost za ochranu těchto životně důležitých zdrojů neseme my všichni – od spotřebitelů po zemědělce, od místních až po evropské a celosvětové tvůrce politik. Toho lze dosáhnout pouze tak, že budeme bezodkladně spolupracovat na splnění společného cíle.

Hans Bruyninckx

výkonný ředitel agentury EEA

 

Stručný přehled pojmů v oblasti krajiny a půdy

„Krajinou“ se obecně myslí část zemského povrchu, kterou nepokrývají moře a oceány. Při běžném používání a v právních textech se pojem „krajina“ často nahrazuje pojmem „území“, který se vztahuje na určitý pozemek. Skládá se z hornin, kamenů, půdy, vegetace, zvířat, rybníků, budov atd. 

Krajina může být pokryta různými druhy vegetace (např. přírodní nebo trvalé travní porosty, orná půda a mokřady) a umělými povrchy (např. silnice a budovy). 

Půda tvoří jednu ze základních složek krajiny. Skládá se z částic hornin, písku, jílu a také organického materiálu, jako jsou rostlinné zbytky, zvířata žijící v půdě a organismy, jako jsou bakterie a houby, spolu se vzduchem a vodou v půdních pórech. Vlastnosti půdy (např. struktura, barva a obsah uhlíku) se mohou v jednotlivých oblastech a v jednotlivých vrstvách na stejném místě lišit. Půda hraje zásadní roli v přírodních cyklech, zejména v koloběhu vody a v koloběhu živin (uhlík, dusík a fosfor). 

Svrchní vrstva půdy se nachází nejblíže k povrchu (oblast hustě prorostlá kořeny nebo vrstva ornice, do hloubky 20–30 cm). Obsahuje nejvyšší množství organického uhlíku a díky tomu se jedná o vrstvu nejúrodnější. Jeden centimetr ornice může vznikat několik set až tisíc let. Proto se má za to, že jde o neobnovitelný zdroj. 

Hlubší vrstvy v kůře mohou obsahovat další přírodní zdroje, včetně podzemních vod, nerostů a fosilních paliv.




 

 

 

 

Permalinks

Geographic coverage

Temporal coverage