Hlukové znečištění je v celé Evropě stále rozšířeno, existují však způsoby, jak hladinu hluku snížit

Často přemýšlíme o znečištění z hlediska toho, kde jej lze odhalit: znečištění ovzduší, vody nebo půdy. Existují však i některé velmi specifické druhy znečištění, které poškozují lidi a volně žijící živočichy.

Nejméně každý pátý Evropan je v současné době vystaven hladinám hluku ze silniční dopravy, které jsou považovány za zdraví škodlivé. Tento počet je ještě vyšší v městských oblastech, s tímto problémem se potýká většina evropských měst. Podle nedávné zprávy agentury EEA o hluku, která se zabývala hlukem ze silnic, železnic, letišť a průmyslu, je silniční doprava zdaleka největším zdrojem hlukového znečištění v Evropě. Uvedené zdroje hluku odpovídají směrnici o hluku ve venkovním prostředí, která se nevztahuje na hluk například z domácích činností nebo od sousedů či na hluk na pracovišti.

Hluk může být škodlivý pro zdraví

Podle odhadů je dlouhodobé celodenní hlukové zátěži (den-večer-noc) z dopravy nad 55 decibelů vystaveno 113 milionů Evropanů. Kromě toho je 22 milionů Evropanů vystaveno vysoké hladině hluku ze železniční dopravy, 4 miliony hluku z letecké dopravy a o něco méně než 1 milion obyvatel hluku pocházejícímu z průmyslu.

Mnozí lidé možná nevědí, že dlouhodobá expozice hluku, a to i na úrovních, na které jsme zvyklí v městských oblastech, má značné dopady na zdraví. Ve většině evropských zemí je více než 50 % lidí žijících v městských oblastech vystaveno hluku ze silniční dopravy nad 55 decibelů (hlukový indikátor pro den-večer-noc). Podle Světové  zdravotnické organizace je pravděpodobné, že se při dlouhodobé expozici této hladině hluku objeví negativní dopady na zdraví.

EEA odhaduje, že dlouhodobá expozice hluku ve venkovním prostředí v Evropě každoročně způsobí 12 000 předčasných úmrtí a přispěje ke 48 000 nových případů ischemické choroby srdeční. Dále se odhaduje, že 22 milionů lidí trpí chronickým obtěžováním hlukem a u 6,5 milionu osob vede hluková zátěž k chronickému značnému narušení spánku.

Podle dat Světové zdravotnické organizace se tyto dopady na zdraví začínají objevovat již při hladině pod 55 decibelů pro období „den-večer-noc“ a 50 decibelů pro noční období, což jsou prahové hodnoty pro o hluku ve venkovním prostředí. Je proto reportování stanovené směrnicí EU pravděpodobné, že skutečný počet postižených osob je ještě vyšší. Informace, které země v souladu se směrnicí EU poskytly, navíc nezahrnují všechny městské oblasti, silnice, železnice a letiště ani všechny zdroje hluku.

Postiženi jsou i volně žijící živočichové

Hluk má negativní dopad i na volně žijící živočichy, a to jak na zemi, tak ve vodě. Hlukové znečištění může mít řadu dopadů na fyzický stav i chování zvířat a může zvýšit jejich stres.

Například hluk ze silniční dopravy může žábám a zpěvnému ptactvu ztížit vzájemnou komunikaci, zejména v období páření. To může omezit jejich schopnost rozmnožovat se nebo je to donutí uprchnout z jejich přírodních stanovišť.

Dalším problémem je podmořský hluk z lodní dopravy, energetiky, stavebnictví a dalších činností. Výzkum například zjistil poškození sluchu u velryb, které může snížit jejich schopnost vzájemně komunikovat a hledat potravu.

Pššt! Ticho prosím!

Evropské země přijaly řadu opatření ke snížení a regulaci hladin hluku. Podle zprávy EEA o hluku však bylo obtížné posoudit jejich přínosy z hlediska pozitivních dopadů na zdraví.

K nejoblíbenějším opatřením ke snížení hladiny hluku ve městech patří nahrazení staršího dláždění ulic hladším asfaltem, usměrňování dopravních toků a snížení nejvyšší povolené rychlosti na 30 kilometrů za hodinu. Některá města rovněž realizovala projekty zaměřené na maskování hluku z dopravy tím, že do center měst umístila zdroje příjemnějších zvuků, např. tekoucí vodopády. Existují rovněž opatření zaměřená na zvyšování povědomí a změnu chování lidí směrem k využívání méně hlučných druhů dopravy – využívání kola, chůze a využívání elektrických vozidel.

Celá řada zemí, měst a regionů rovněž zavedla tzv. tiché oblasti, přičemž většinu z nich tvoří parky a další zelené plochy, kam se lidé mohou uchýlit před hlukem města. Podle zprávy EEA o tichých oblastech v Evropě z roku 2016 mohou mít tyto oblasti, jejichž vytváření, označování a ochranu podporují předpisy EU, významný přínos pro životní prostředí a zdraví.

V rámci výzkumu EEA však byly zjištěny problémy související s dostupností těchto míst a s přístupem k nim, zejména v hlučnějších centrech měst, kde je těžké nalézt tiché zelené plochy a tyto plochy navíc nejsou z domova dosažitelné do 10 minut chůze.

Snížení hladin hluku

Je zřejmé, že nemůžeme žít bez zvuku nebo hluku a že snížení hlukového znečištění na „nulu“ je nereálné. EU se však snaží zajistit, aby hladiny hluku byly sníženy tak, aby méně poškozovaly naše životní prostředí a zdraví. Jedná se o náročný úkol.

Již nyní je zřejmé, že cíl EU snížit do roku 2020 hlukové znečištění, stanovený v 7. akčním programu EU pro životní prostředí, tj. snížit hlukové znečištění a přejít na úrovně expozice hluku doporučené Světovou zdravotnickou organizací, nebude splněn. Řada členských států EU bude muset učinit více a podniknout kroky potřebné k řešení hlukového znečištění, zejména při provádění směrnice EU o hluku ve venkovním prostředí.