další
předchozí
položky

Article

Zajištění čisté vody pro lidi a přírodu

Změnit jazyk
Article Publikováno 08.04.2021 Poslední změna 08.04.2021
Photo: © Jacob Kaptein, REDISCOVER Nature/EEA
Voda pokrývá více než 70 % zemského povrchu a má zásadní význam pro veškerý život na naší planetě. Z veškeré vody na Zemi se 96,5 % nachází v oceánech ve formě slané vody, přičemž zbývajících 3,5 % tvoří sladká voda – jezera, řeky, podzemní vody a led. Dobré nakládání s tímto omezeným a drahocenným zdrojem je nezbytné pro dobré životní podmínky lidí a přírodu.

V průběhu dějin se lidé usazovali v blízkosti řek, jezer a na pobřeží moří. Řeky a potoky přinášely čistou vodu a odnášely odpad. S tím, jak se rozrůstala lidská sídla, rostlo i využívání čisté vody a vypouštění znečištěné vody. Od 18. století se do evropských vodních útvarů také začaly dostávat znečišťující látky z průmyslu.

Díky kanalizačním systémům, čistírnám odpadních vod a regulaci znečišťujících látek z průmyslu a zemědělství urazila Evropa, pokud jde o snižování emisí do vodních útvarů, velký kus cesty. Znečištění vody je však i nadále problémem, neboť nadměrné využívání, fyzické změny a změna klimatu mají i nadále vliv na kvalitu a dostupnost vody.

Smíšený vývoj – stav evropských vodních útvarů

Přibližně 88 % používané sladké vody v Evropě pochází z řek a podzemních vod. Zbytek je z vodních nádrží (přibližně 10 %) a jezer (méně než 2 %). Stejně jako jakýkoli jiný životně důležitý zdroj nebo živý organismus i voda může být vystavena zátěži. K tomu může dojít v případě, že poptávka po vodě převýšuje její nabídku nebo že v důsledku znečištění klesá její kvalita.

Čištění odpadních vod a snižování úniku dusíku a fosforu ze zemědělství vedlo k výraznému zlepšení kvality vody. Podle nejnovějších dat EEA je však v dobrém nebo velmi dobrém ekologickém stavu pouze 44 % povrchových vod v Evropě, částečně kvůli znečištění. Stav podzemních vod v Evropě je o něco lepší. V „dobrém chemickém stavu“ je přibližně 75 % evropských podzemních vod.

Mořské prostředí v ohrožení

Současná situace evropských moří – od Baltského po Středozemní moře – není podle hodnocení EEA Marine messages II (Informace o stavu moří II) obecně dobrá. Navzdory určitému pozitivnímu vývoji, jehož bylo dosaženo prostřednictvím regionální spolupráce, by řada zátěží způsobovaných v minulosti i současnosti lidskými činnostmi mohla zapříčinit nevratné škody na mořských ekosystémech.

Ze zprávy EEA o znečišťujících látkách v evropských mořích navíc vyplynulo, že všechny čtyři regionální moře v Evropě čelí rozsáhlému problému se znečištěním, které se pohybuje od 96 % hodnocené oblasti v Baltském moři a 91 % v Černém moři po 87 % ve Středozemním moři a 75 % v severovýchodním Atlantiku. Problém znečištění je způsoben zejména syntetickými chemickými látkami a těžkými kovy, které pocházející z lidských činností na pevnině i na moři.

Podobně ze zprávy EEA o obohacování živinami a eutrofizaci v evropských mořích vyplynulo, že dalším rozsáhlým problémem, zejména v Baltském a Černém moři, je eutrofizace v důsledku úniku živin, zejména ze zemědělství.

Pobřežní a námořní činnosti, jako je rybolov, lodní doprava, cestovní ruch, akvakultura a těžba ropy a zemního plynu, způsobují četné tlaky na mořské prostředí, včetně znečištění. Odpad v moři se vyskytuje ve všech mořských ekosystémech, přičemž na pobřeží, na mořském dnu a v povrchových vodách se hromadí plasty, kovy, lepenka a další odpad. Lodě a činnosti na moři rovněž způsobují podmořský hluk, který může mít na život v mořích negativní vliv.

Boj proti znečišťování vod — odpadní vody a difúzní znečištění

V celé Evropě bylo odvedeno mnoho práce, aby bylo možné odvádění a čištění městských odpadních vod. Podle dat EEA většina evropských zemí do roku 2017 odváděla a čistila odpadní vody na terciární úrovni od většiny svého obyvatelstva. V řadě evropských zemí však bylo méně než 80 % obyvatel napojeno na veřejné systémy čištění městských odpadních vod.

Stávající infrastruktura však vyžaduje údržbu a nové zátěže vyžadují značné investice, včetně přizpůsobení se změně klimatu, zajištění lepších zařízení pro nakládání s odpadními vodami a řešení nových problémů, jako jsou léčivé přípravky nebo tzv. mobilní chemické látky v odpadních vodách.

Kromě znečištění z bodových zdrojů z průmyslu a čistíren odpadních vod trpí vodní útvary i difúzním znečištěním, které způsobuje například doprava, zemědělství, lesnictví a sídla. Znečišťující látky, které se nejprve uvolňují do ovzduší a půdy, často končí i ve vodních útvarech.

Intenzivní zemědělství

Intenzivní zemědělství využívá hnojiva ke zvýšení výnosů zemědělských plodin. Tato hnojiva často fungují na principu, že dodávají do půdy dusík, fosfor a jiné chemické látky. Dusík je chemický prvek, který se hojně vyskytuje v přírodě a je nezbytný pro růst rostlin.

Avšak ne všechen dusík určený plodinám rostliny skutečně přijmou. Množství použitého hnojiva může být vyšší, než rostlina dokáže absorbovat. Hnojivo také nesmí být použito během vegetačního období rostliny. Přebytečný dusík se dostává do vodních útvarů, kde v procesu známém jako eutrofizace podporuje růst některých vodních rostlin a řas. Tento zvýšený růst snižuje množství kyslíku ve vodě a činí jej neobyvatelným pro jiné živočišné a rostlinné druhy.

Pesticidy používané v zemědělství mají za cíl chránit plodiny před invazivními škůdci a zajistit růst plodin. Tyto účinky však mohou nastat nad rámec zamýšleného cíle, poškodit jiné druhy a snížit biologickou rozmanitost. Uvedené chemické látky často končí ve vodních útvarech.

COVID-19 a znečištění vody

Nižší hospodářská činnost během omezení volného pohybu osob pravděpodobně povede k nižším emisím do vody z průmyslu, zatímco emise ze škol a pracovišť se pravděpodobně přesunou do domácností. V určitých oblastech Evropy může v závislosti na dopadech na zemědělství a energetiku dojít ke snížení nedostatku vody. Omezení cestovního ruchu také pravděpodobně povede k nižším emisím do vody na evropských pobřežích a v jiných turistických destinacích.

Více informací: www.eea.europa.eu/post-corona-planet/explore.

Plasty ve vodě — na velikosti záleží

Plasty se staly nedílnou součástí téměř všech aspektů našeho života a problematika plastů dostávajících se do vodních cest, jezer a moří je velmi závažná a dobře zdokumentovaná.

Odstraňování viditelného plastového odpadu z řek, pláží a dokonce i z moře je nejspíš stále možné. V důsledku expozice slunečnímu záření se však postupně plastový odpad rozpadá na stále menší části, známé jako mikroplasty a nanoplasty. Čistírny odpadních vod mohou většinu těchto malých částic filtrovat, zbývající kaly se však často dostávají na půdu, přičemž plastové částice se při dešťových srážkách mohou vyplavit do vodních útvarů. Tyto nejmenší částice jsou okem stěží patrné a jejich dopadu na přírodu a naše zdraví stále rozumíme jen velmi málo.

Mnoho plastů je rovněž vysoce adsorpční a váže tak na sebe další znečišťující látky. Jak je uvedeno ve zprávě EEA o stavu evropských moří, koncentrace znečišťujících látek v kouscích mikroplastů mohou být tisíckrát vyšší než v okolní mořské vodě. V důsledku toho je život v mořích vystavován škodlivým chemickým látkám, které mohou následně skončit na našich talířích.

Směrem k nulovému znečištění vody

V uplynulých desetiletích se Evropa významně snažila zlepšit kvalitu vody, čistit odpadní vody a chránit mořské a sladkovodní druhy a stanoviště. Politiky EU se v současnosti zabývají širokou škálou otázek týkajících se vody – pitné vody, městských odpadních vod, kvality vod ke koupání, plastových výrobků na jedno použití, průmyslových emisí a nebezpečných chemických látek. Zastřešující programy a právní předpisy, jako je rámcová směrnice o vodě a rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí, tyto konkrétní právní předpisy EU posilují.

Úsilí o dosažení nulového znečištění však bude vyžadovat, aby se hlavní pozornost zaměřila na vodu jako součást akčního plánu pro nulové znečištění v rámci Zelené dohody pro Evropu, včetně úsilí o obnovení přirozených funkcí podzemních vod, povrchových vod a mořských a pobřežních vod, řešení znečištění z povrchového odtoku vody ve městech a řešení nových problémů, jako jsou mikroplasty a chemické látky.

Strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“, která je jednou z klíčových součástí Zelené dohody pro Evropu, usiluje o výrazné omezení používání chemických pesticidů v zemědělství a snížení jejich rizika, omezení používání antibiotik a snížení úbytku hnojiv v životním prostředí, například prostřednictvím integrované ochrany rostlin a akčního plánu pro integrované hospodaření s živinami. Podobné cíle sleduje i strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030.

Aby EU pomohla s řešením problematiky plastů, navrhla již strategii pro plasty, jejímž cílem je „změnit způsob, jakým jsou výrobky v EU navrhovány, vyráběny, používány a recyklovány“. Postoje spotřebitelů se však mění a inovace znamenají, že některé předměty, které byly dříve vyrobeny z plastů, se nyní mohou vyrábět z celulózy získané z recyklovaného papíru, textilií, rostlin nebo řas.

Permalinks

Geographic coverage

Temporal coverage

Značky

Kategorie:
Kategorie: signals, signals2020
Akce dokumentů