další
předchozí
položky

Article

Nejen horký vzduch - Celosvětová diplomacie a hledání nástupce Kjótského protokolu

Změnit jazyk
Article Publikováno 09.03.2009 Poslední změna 11.05.2021
Každou zimu se brány slavných kodaňských zahrad v Tivoli, starém světoznámém zábavním parku v centru města, otevřou, aby oficiálně ohlásily začátek prodlouženého vánočního období. Letos v prosinci budou třpytivá světla Tivoli pravděpodobně zastíněna konferencí OSN o změně klimatu, nejvýznamnějším celosvětovým setkáním ke změně klimatu, jaké se kdy konalo, neboť se v dánském hlavním městě sejdou tisíce diplomatů, politiků, obchodníků, ekologů a odborníků na otázky klimatu z celého světa.

Problém změny klimatu a to, jak si s ní poradíme, bude charakterizovat nás, naši éru a konečně i náš celosvětový odkaz

Generální tajemník OSN Pan Ki‑Mun

Toto setkání je klíčovým krokem v procesu, který má své začátky již v roce 1992 a na „summitu zemí OSN v Riu de Janeiro. Zde bylo skutečně zahájeno globální úsilí zastavit změny klimatu již co nejdříve.

Výsledkem vrcholné schůzky byla Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC), která tvoří právní základ celosvětového úsilí o řešení změny klimatu. Setkání v rámci úmluvy, známá jako konference 15 zúčastněných stran, se od roku 1994 konají každoročně.

Kjóto – první krok ke snížení emisí

Kjótský protokol, podepsaný v roce 1997 jako prodloužení Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, je prvním krokem v dlouhodobém úsilí o snížení emisí, které je nezbytné, aby se zabránilo nebezpečnému rozsahu změny klimatu. První období závazků protokolu vyprší v roce 2012 a bude se očekávat, že konference 15 zúčastněných stran přijde s ambiciózním dalším závazkem.

Kjótský protokol je významný, neboť v oblasti emisí stanoví závazné cíle pro rozvinuté země, které jej ratifikovaly. Například těch 15 zemí, které byly členy EU (EU-15) v roce 1997, mají jako společný cíl snížení emisí o 8 % oproti „základnímu roku“ Kjótského protokolu (1). Tohoto cíle musí dosáhnout v období let 2008–2012 (2).

Předpokládá se, že jednotlivé země dosáhnou kjótských cílů zejména snížením domácích emisí. Je však k dispozici široká škála jiných možností, které jim umožní dosáhnout cíle (viz text v rámečku: Stihněme Kjóto včas).

Obr. 1 / Rozdíl mezi kjótskými cíli EU a společným řešením problému a prognózami do roku 2010 pro EU-15. Zdroj: Trendy a prognózy, EEA, 2007.

„Kjóto“ je poněkud sporné, zejména proto, že jej Spojené státy neratifikovaly a rozvojové země jako Čína a Indie, které mají rychle se rozvíjející hospodářství, nemají podle protokolu žádné cíle.

Evropská agentura pro životní prostředí – jedna část mozaiky

Tým Evropské agentury pro životní prostředí, který se zabývá změnou klimatu, hraje významnou úlohu v evropském úsilí, neboť koordinuje monitorovací a analytickou práci ve velkém rozsahu. Údaje o emisích, tzv. skleníkových plynů, z celé Evropy se shromažďují, ověřují a poté analyzují ve dvou klíčových zprávách, které jsou součástí kjótského procesu.

V letošním roce mají výsledky práce týmu zvláštní význam v souvislosti se setkáním konference 15 zúčastněných stran, neboť jasně ukazují, jak se Evropa vlastními silami vypořádává se snížením emisí skleníkových plynů. Státy, které protokol nepodepsaly nebo ještě nemají žádné cíle, se budou zvláště zajímat o to, jak Evropa provádí protokol.

Inventarizační zpráva – sledování emisí skleníkových plynů

První zpráva Evropské agentury pro životní prostředí vychází každoročně na jaře a říká se jí „inventarizační zpráva“. Skleníkové plyny v této souvislosti znamenají soubor plynů, které nejzávažněji ohrožují klima. Jedná se o oxid uhličitý, metan, oxid dusný a fluorované plyny. Inventarizační zpráva ukazuje národní trendy: zda se emise zvyšují nebo snižují. V rámci každé země ukazuje, kde dochází ke zvyšování nebo snižování emisí.

Každý členský stát EU musí předložit Evropské komisi a Evropské agentuře pro životní prostředí odhad svých emisí. Musí posoudit energetiku, která je odpovědná za více než 80 % emisí skleníkových plynů v EU. Statistiky o využití energií podle typu paliva se vynásobí „emisními faktory“ a u každé země se odhadují emise z energií. Emise ze zemědělství se odhadují na základě plochy obdělávané půdy, typu porostu, použití hnojiv a počtu chovaných zvířat (hovězího dobytka, drůbeže, ovcí, prasat atd.) v zemi.

Stejně jako sportovci, kteří jsou pravidelně testováni, aby se zjistilo, zda dodržují pravidla, existuje i zde pravidelné sledování. Údaje se shromáždí tak, aby vytvořily celkový obraz emisí v celé Evropě, a pošlou se Komisi, která je oficiálně předloží za Evropská společenství Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu.

Vzhledem k tomu, že údaje jsou nejdříve ověřovány na vnitrostátní úrovni, existuje zde zpoždění jednoho a půl roku. Poslední zpráva zveřejněná v červnu 2008 je založena na údajích z roku 2006. Ukazuje, že emise z EU-15 klesly o 3 % pod úroveň základního roku.

Co ta čísla znamenají?

Metodika počítání plynů je poměrně abstraktní. Je proto rovněž obtížné si představit, co znamená procentuální pokles nebo nárůst emisí. Pomoci může představa snížení jako počet dní v roce. Kjótský cíl EU-15 znamená 29 dní emisí.

Za každý rok v období 2008–2012 by emise EU-15 měly průměrně představovat o 29 dní méně než byla úroveň v roce 1990. Tímto způsobem musí po několik let docházet systematicky ke snižování emisí.

Nejnovější údaje Evropské agentury pro životní prostředí ukazují, že v letech 1990–2006 došlo ke snížení emisí v objemu 10 dní. EU-15 musí snížit emise ještě o 19 dní, aby splnila cíl.

Trendy a prognózy

Ihned po předání inventarizační zprávy zahajuje skupina Evropské agentury pro životní prostředí, zabývající se změnou klimatu, druhou etapu práce na zprávě v tomtéž roce, která vrcholí zprávou „Trendy a prognózy“. Zpráva je zveřejněna v zimě v době, kdy se schází konference zúčastněných stran.

Tato zpráva obsahuje hlubší analýzu trendů emisí popsaných v první zprávě a přesné vymezení, odkud pochází snížení emisí. Důležitější je, že tato zpráva hledí kupředu a hodnotí prognózy budoucích emisí skleníkových plynů do roku 2012 a dále do roku 2020. Tato budoucí perspektiva je neocenitelná v tom, že dopředu ukazuje rozsah problému a rozvíjí způsob, jak se s ním vyrovnat (3).

Poslední zpráva „Trendy a prognózy“ potvrzuje, že EU-15 snížila od základního roku do roku 2006 emise o 3 %. Zpráva uvádí, že k dalšímu snižování bude nutná kombinace různých přístupů.

Stávající a plánované „domácí“ úsilí (které v zásadě existuje v každé zemi), kjótský mechanismus, snižování množství uhlíku (např. pěstování stromů, které pohlcují plyny) a obchodování s povolenkami v oblasti uhlíku, to vše bude použito a může vyústit v případné snížení emisí o 11 % v rámci EU-15. Zpráva uvádí, že jednotlivé země však musí velmi rychle uplatnit plánovaná opatření, jinak nebudou mít takový dopad, aby bylo včas dosaženo cíle.

Na vnitrostátní úrovni Francie, Řecko, Spojené království a Švédsko již dosáhly své cíle z Kjóta v roce 2006. Belgie, Finsko, Irsko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko a Rakousko plánují, že dosáhnou svých cílů, ale prognózy pro Dánsko, Itálii a Španělsko naznačují, že nesplní své cíle v oblasti snížení emisí.

Stihněme Kjóto včas

Podle posledních údajů EEA byly emise EU-15 v roce 2006 o 3 % nižší než v základním roce.

Země, které podepsaly Kjótský protokol, musí provést podstatné snížení emisí. Jestliže splní tuto podmínku, mohou ovšem rovněž použít kjótské mechanismy, jako je mechanismus čistého rozvoje (CDM) a Společný postup, dva programy, které umožňují dané zemi kompenzovat podíl vlastních emisí investicí do úsilí o omezení jinde.

Systém EU pro obchodování s emisemi je dalším nástrojem, který pomáhá jednotlivým odvětvím rentabilně snížit emise CO2. Byly stanoveny limity pro všechny průmyslové provozy, které vypouštějí velké množství CO2. Provozy, které sníží emise pod své vlastní kvóty, mohou prodat přebytek emisních povolenek jiným podnikům, které emise dostatečně neomezily. Tak se vyvíjí trh s uhlíkem. V rámci EU ETS se nyní odhaduje snížení emisí EU-15 o více než 3 % (4).

Na základě návrhu Evropské komise by EU ETS mohl být rozšířen tak, aby zahrnoval i další odvětví, jako je letecká doprava, petrochemie, výroba amoniaku a hliníku, a měl by rovněž pokrýt nové plyny, takže by se týkal přibližně poloviny emisí EU (5).

V období platnosti Kjótského protokolu (2008–2012) mohou rozvinuté země rovněž obchodovat s povolenkami na emise mezi sebou, aby splnily své mezinárodní cíle.

Pohled do budoucnosti: po Kjótu

Zvučná slova „společná, ale rozdělená odpovědnost“ byla poprvé pronesena na summitu země v Riu a od té doby se vydala na cestu mezi odborníky na změnu klimatu. Tento výraz jednoduše odráží skutečnost, že rozvinuté státy mají větší zodpovědnost za skleníkové plyny v naší atmosféře. Tyto země jsou industrializovanější, vytvářejí více emisí a na základě právních předpisů by jejich cílem mělo být snížení emisí dříve než v rozvojových zemích.

Ukázalo se, že je velmi obtížné převést koncepci do praxe přijatelné jak pro industrializované, tak pro rozvojové země. V prosinci bude hlavním cílem konference 15 zúčastněných stran přeměnit slova v celosvětové úsilí o snížení emisí. To znamená nové cíle pro omezení emisí, avšak nejdůležitější je zapojit do tohoto procesu i USA a další velké rozvojové země, jako je Indie a Ćína.

Záměry EU o budoucích cílech už známe: 20 % snížení emisí do roku 2020 s případným nárůstem na 30 % omezení, pokud se k tomu v Kodani upíší další rozvinuté země. Zahrnuto bude všech 27 členských států EU.

Cíl EU do roku 2020 se rovná téměř odstranění emisí ze všech druhů dopravy po celé Evropě. Představte si, že pokud jde o emise, zmizela by všechna nákladní auta, autobusy, vlaky, lodě a letadla. Je to ambiciózní cíl, ale musí existovat, protože problém je závažný.

Nejnovější údaje ukazují, že se celosvětové emise CO2 zvyšují od roku 2000 čtyřikrát rychleji než v předchozím desetiletí. Růst je rychlejší než předpovídal nejpesimističtější scénář mezivládního panelu o změně klimatu v roce 2007. Méně rozvinuté země nyní vypouštějí více CO2 než rozvinuté země. Účinnost přirozených pohlcovačů jako je oceán, který pohlcuje CO2, za posledních 50 let poklesla, což znamená, že naše úsilí o snížení emisí z činností člověka bude muset být ještě účinnější, chceme‑li udržet atmosférickou úroveň CO2 stabilní.

„Náklady na nečinnost jsou v případě změny klimatu obrovské, jak z finančního, tak z morálního hlediska. Chudší obyvatelé budou trpět jako první, ale efekt odrazu pocítíme všichni,“ uvedla profesorka Jacqueline McGladeová, výkonná ředitelka EEA.

„Změna klimatu překračuje obvyklé politické a finanční hranice. Už to není záležitostí jednoho nebo dvou ministrů u zasedacího stolu národní vlády. Je to záležitost hlav států, a podle toho by měla být řešena,“ řekla.


Odkazy

The Global Carbon Project, 2008. Carbon Budget 2007.

EEA, 2008a. Annual European Communitygreenhouse gas inventory 1990–2006 and inventory report 2008, EEA Technical No 6/2008.

EEA, 2008b. Greenhouse gas emission trendsand projections in Europe 2008, EEA Report No 5/2008.


 

(1) Různé plyny mají podle Kjótského protokolu různé „základní roky“. Pro oxid uhličitý, metan a oxid dusný (99 % všech emisí) se jako základní rok používá rok 1990 u všech členských států EU-15. Pro fluorované plyny si jednotlivé země mohou zvolit místo roku 1990 jiný rok. Dvanáct zemí z EU-15 si zvolilo rok 1995.

(2) EU-15 má společný kjótský cíl. V jeho rámci má každý členský stát EU-15 různý cíl v oblasti emisí: některé státy musí emise snížit, zatímco jiné mají povoleno omezené zvýšení. Nové členské státy mají individuální cíle, kromě Kypru a Malty, které žádné cíle nemají.

(3) Zpráva uvádí výhled do roku 2020, tedy dlouhodobý odhad situace ohledně emisí v Evropě. To je mimořádně významné v souvislosti s klimatickým a energetickým balíčkem předkládaným Evropskou komisí, v němž navrhuje cíle do roku 2020.

(4) Ve srovnání s kjótským základním rokem.

(5) V současné době se na emise z oblasti mezinárodní letecké a lodní dopravy nevztahuje Kjótský protokol ani právní předpisy EU.

 

Permalinks

Geographic coverage

Akce dokumentů