Politiky týkající se biodiverzity

Změnit jazyk

Poslední změna: Sobota 19.11.2011 11:45

Vedoucí představitelé Evropy souhlasili s cílem zastavit ubývání biodiverzity v Evropě do roku 2010 a k naplňování tohoto cíle přispívá řada politik na národní úrovni, úrovni EU i úrovni celoevropské. Mnoho politik je zaměřeno na specifická ochranná opatření pro klíčové druhy a přírodní stanoviště. V zájmu udržitelného řízení biologické rozmanitosti je však nanejvýš důležité potřeby biodiverzity začlenit do tvorby a provádění odvětvových politik a právě o to usiluje Strategie na podporu biologické rozmanitosti Evropského společenství.

Politiky EU

Ve své strategii pro udržitelný rozvoj z roku 2001 si EU stanovila cíl zastavit ubývání biodiverzity a obnovit přírodní stanoviště a přírodní systémy do roku 2010. Hlavní politický rámec představuje sdělení o biologické rozmanitosti z roku 2006 Evropské komise. Tento dokument dodal pracím na dosažení cíle pro rok 2010 tolik potřebnou dynamiku, definoval odpovědnost orgánů EU a členských států a vytýčil ambiciózní politický přístup a akční plán s návrhy konkrétních opatření.

Pozornost sdělovacích prostředků se z velké části zaměřuje na změnu klimatu, ale jedním podstatným způsobem je úbytek biodiverzity ještě vážnější hrozbou, protože degradace ekosystémů často dosáhne bodu, z něhož není návratu – a protože vyhynutí je definitivní.

Stavros Dimas, komisař EU pro životní prostředí, Green Week 2006

Politika ochrany přírody EU je založena na dvou hlavních právních předpisech:

Obě tyto směrnice jsou základem sítě Natura 2000, což je síť přírodních rezervací po celé Unii sloužící k ochraně druhů a stanovišť zvláštního evropského zájmu. Politika ochrany přírody EU rovněž využívá zvláštní finanční nástroj, tj. fond LIFE-Nature.

Ubývání biodiverzity je způsobováno především odvětvovými činnostmi. Strategie na podporu biologické rozmanitosti Evropského společenství z roku 1998 je výslovně zaměřena na začlenění ohledů na biodiverzitu do odvětvových politik, včetně oblasti zachování přírodních zdrojů, zemědělství, rybolovu, regionálních politik a územního plánování, lesního hospodářství, energetiky a dopravy, cestovního ruchu, rozvoje a hospodářské spolupráce.

Další politiky na úrovni EU s významem pro biologickou rozmanitost:

šestý akční program EU pro životní prostředí „Naše budoucnost, naše volba“, přijatý v roce 2002, kde je zachování biologické rozmanitosti jednou ze čtyř hlavních oblastí k řešení;
„poselství z Malahide“ z roku 2004, které představuje 18 prioritních cílů pro zastavení úbytku biologické rozmanitosti, z nichž se řada týká začlenění otázek biodiverzity do odvětvových politik.

Celoevropské a celosvětové politiky v oblasti biodiverzity

Projevem odhodlání mezinárodního společenství zabývat se problémem úbytku biologické rozmanitosti se v roce 1992 stala Úmluva OSN o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD). V reakci na ni země spadající pod Evropskou hospodářskou komisi OSN schválily Celoevropskou strategii biologické a krajinné rozmanitosti. Tato strategie, která je součástí ministerského procesu „Životní prostředí pro Evropu“, představuje jedinou platformu pro celoevropskou spolupráci při řešení úbytku biodiverzity.

V roce 2002 byl v úmluvě CBD a také na johannesburském summitu o udržitelném rozvoji schválen celosvětový cíl podstatně snížit současnou rychlost ubývání biologické rozmanitosti do roku 2010. V roce 2003 se v Kyjevské rezoluci o biologické rozmanitosti ministři životního prostředí z celé Evropy dohodli na zastavení úbytku biodiverzity do roku 2010.

CBD zavádí povinnost provádět na národní úrovni plánování v oblasti biologické rozmanitosti. Země jsou povinny vypracovat národní strategie určující, jakým způsobem má být dosaženo cílů úmluvy, a v souvisejících akčních plánech musejí být uvedeny kroky, které mají být pro realizaci cílů učiněny. Seznam těchto národních strategií a akčních plánů pro biodiverzitu je k dispozici na internetových stránkách CBD.