Co vyplývá ze zprávy SOER 2010?

Zvyšování celosvětové poptávky ohrožuje přírodní systémy, které nás živí.

To je jedno z klíčových poselství Zprávy o stavu a výhledech životního prostředí v Evropě v roce 2010 (SOER 2010), prestižního posouzení Evropské agentury pro životní prostředí (EEA).

Ze zprávy SOER 2010 obecně vyplývá, že díky politikám v oblasti životního prostředí a opatřením v souvisejících oblastech v rámci Evropské unie (EU) a sousedních zemí došlo k podstatnému zlepšení stavu životního prostředí. Některé významné výzvy však přetrvávají. Uvědomujeme si stále zřetelněji, jak zásadní význam má přírodní kapitál našich ekosystémů pro lidské zdraví, dobré životní podmínky a blahobyt. Poskytuje nám služby, které jsou hnacím motorem hospodářství, a vytváří podmínky pro samotný život – například čistí vodu, opyluje rostliny, rozkládá odpady a reguluje klima.

Zpráva SOER 2010 dokládá, že dlouhodobá poptávka po přírodních zdrojích potřebných pro produkci potravin, výrobu oblečení, zajištění bydlení a dopravu v důsledku globálních tlaků narůstá. Náš přírodní kapitál je vystavován stále novým požadavkům, jako jsou chemikálie vyráběné z rostlin či nahrazení fosilních paliv biomasou. Tyto narůstající nároky na přírodní kapitál v celosvětovém měřítku svědčí o rostoucí hrozbě pro evropské hospodářství a sociální soudržnost.

Ve zprávě SOER 2010 se připomíná prohlubující se porozumění vazbám mezi změnou klimatu, biologickou rozmanitostí, využíváním přírodních zdrojů a zdravím člověka – i tomu, jak všechny tyto skutečnosti vypovídají o rostoucím tlaku na půdu, řeky a moře. Tato složitá vzájemná provázanost – jak v rámci Evropy, tak i v celosvětovém měřítku – zvyšuje nejistotu a rizika pro životní prostředí.

Výzvy jsou značné, avšak Evropa má příležitost si svůj přírodní kapitál zachovat. Evropa naléhavě potřebuje zvýšit účinnost využívání svých zdrojů a zlepšit uplatňování zásad Lisabonské smlouvy v oblasti ochrany životního prostředí. Je třeba lépe zohlednit hodnotu životního prostředí v peněžním vyjádření tak, aby se odrážela i v tržních cenách, například prostřednictvím ekologických daní. Měli bychom prohloubit své porozumění stavu a výhledům životního prostředí. Měli bychom do tvorby znalostní základny a procesů politiky v oblasti životního prostředí obecně zapojit různé skupiny. Všechny tyto skutečnosti tvoří součást širšího překonání konceptu nízkouhlíkového hospodářství a přechodu na skutečně udržitelné hospodářství v Evropě.

Musíme zvýšit své úsilí ve všech oblastech

Z podrobnějšího zkoumání jednotlivých strategických prioritních oblastí EU v oblasti životního prostředí vyplývá víceméně stejný závěr. Dosahujeme pokroku, pokud však nezvýšíme své úsilí, ohrozíme tím dobré životní podmínky současných i budoucích generací.

V oblasti změny klimatu snižujeme emise skleníkových plynů a jsme na dobré cestě ke splnění svých mezinárodních závazků v rámci Kjótského protokolu. Pokud budou uplatňovány stávající právní předpisy, očekává se, že EU dosáhne svých cílů snížení emisí o 20 % do roku 2020. Rovněž se zvyšuje podíl využívání obnovitelných zdrojů energie a jsme na nejlepší cestě ke splnění svého cíle, aby do roku 2020 pocházelo 20 % konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů.

Co je však patrně nejdůležitější, je skutečnost, že mezinárodní snahy o snížení emisí skleníkových plynů jsou zcela nedostatečné a nedokážou udržet celosvětový nárůst průměrné teploty pod 2°C. To je však velmi závažné, protože při překročení dvou stupňů se zvyšuje nejistota a riziko ohledně ohrožení přírody a rozsahu změny životního prostředí a naší schopnosti se těmto změnám přizpůsobit.

Pokud jde o oblast přírody a zachování biologické rozmanitosti, rozšířila Evropa svou síť chráněných území Natura 2000, která nyní pokrývá 18 % území EU. Zaznamenali jsme pokrok ve snaze o zastavení ztráty biologické rozmanitosti; například zastavení úbytku běžných ptačích druhů. Jakost sladkovodních vod se obecně zlepšila a díky právním předpisům v oblasti emisí znečišťujících látek do vzduchu a do vody se snížil tlak ohrožující biologickou rozmanitost.

EU se však nepodaří splnit cíle v oblasti zastavení ztráty biologické rozmanitosti pro rok 2010. Mořské prostředí je silně zasaženo znečištěním a nadměrným rybolovem. V důsledku tlaků ze strany rybolovu překračuje až 30 % vylovené rybí populace v Evropě (podle dostupných informací) bezpečné biologické hranice, přičemž od roku 1985 dochází k celkovému poklesu úlovků ryb. Pozemní a sladkovodní ekosystémy jsou stále v řadě zemí vystaveny tlaku navzdory menšímu znečištění. Lesy, které mají zásadní význam pro biologickou rozmanitost a služby ekosystému, jsou nadměrně vytěžovány. Závažný dopad na biologickou rozmanitost má i intenzivní zemědělství.

Pokud jde o oblast přírodních zdrojů a odpadů, při nakládání s odpady v Evropě se postupně upouští od ukládání odpadů na skládkách a vývoj směřuje k recyklaci a prevenci. Přesto však polovina ze 3 miliard tun celkového odpadu, který byl v zemích EU–27 vyprodukován v roce 2006, byla odstraněna na skládkách.

Spotřeba zdrojů narůstá, ale pomaleji než výkon hospodářství. Tento částečně odlišný trend je povzbudivý, Evropa však i přesto využívá stále větší množství zdrojů. Například v zemích EU–12 vzrostla spotřeba zdrojů mezi lety 2000 a 2007 o 34 %. Kromě toho spotřebujeme více, než vyrobíme, přičemž 20 % zdrojů využívaných v Evropě se v současnosti dováží (především paliva a nerostné produkty). V důsledku toho má evropská spotřeba značný vliv na životní prostředí v zemích a regionech vývozu. Spotřeba vody je přitom stálá nebo má klesající tendenci, avšak v některých zemích nebo povodích jsou zdroje využívány nadměrně (a hrozí, že tento trend bude pokračovat).

Pokud jde o oblast životního prostředí, zdraví a kvality života, znečištění vody a ovzduší se snížilo. Výrazné úspěchy byly zaznamenány při snížení úrovní oxidu siřičitého (SO₂) a oxidu uhelnatého (CO) v ovzduší a rovněž bylo zaznamenáno snížení oxidů dusíku (NO_X). Díky zavedení bezolovnatého benzínu rovněž významným způsobem poklesla koncentrace olova v ovzduší.

Kvalita ovzduší a vody zůstává přesto nedostatečná, což má značný dopad na zdraví. Příliš mnoho obyvatel velkých měst je vystaveno nadměrnému vlivu znečišťujících látek. Vystavení vlivu prachových částic (PM) a ozónu (O₃) stále představuje výrazné zdravotní riziko, které má vliv na očekávanou délku života, vyvolává akutní a chronická onemocnění dýchacího a kardiovaskulárního systému, poruchy vývoje plic u dětí a způsobuje snížení porodní váhy. Vysoká míra vystavení působení různých znečišťujících látek a chemikálií a obavy o dlouhodobé poškození lidského zdraví si žádají rozsáhlejší programy ochrany proti znečištění.

Výzvy, kterým Evropa čelí v oblasti životního prostředí, jsou komplexní a nelze k nim přistupovat odděleně

Náš život je závislý na světě, který je navzájem značně provázaný a který je tvořen množstvím vzájemně souvisejících systémů – ekologickým, sociálním, hospodářským atd. Vlivem této vzájemné provázanosti může mít poškození jedné složky nečekaný dopad na jiném místě, může způsobit narušení celého systému nebo může dokonce přivodit jeho zhroucení. Tak například se zvyšováním teploty narůstá riziko překročení prahového bodu, jež může spustit rozsáhlé změny, jako například urychlení tání ledového krovu Grónska a následné zvýšení hladiny moří. Nedávné zhroucení světových finančních trhů a chaos, který v letectví vyvolal výbuch islandské sopky, jsou rovněž příkladem toho, jaký může mít náhlé selhání jedné oblasti dopad na celé systémy.

Tvůrci evropských politik se nemusejí vyrovnávat pouze se složitými systémovými vlivy v rámci kontinentu. Objevují se rovněž nové globální hybné síly změny, které budou s největší pravděpodobností ovlivňovat životní prostředí Evropy v budoucnosti – na mnohé z nich nemá Evropa vliv. Podle předpovědí má například počet obyvatel planety Země do roku 2050 překročit 9 miliard, přičemž stále větší počet těchto lidí se vymaňuje z chudoby, což bude mít za následek větší spotřebu.

Tyto trendy mají značný vliv na celosvětovou poptávku po zdrojích. Města se rozrůstají. Spotřeba nekontrolovaně narůstá. Ve světě se očekává pokračující hospodářský růst. Bude narůstat význam nově se rozvíjejících ekonomik. V celosvětových politických procesech bude stále narůstat význam nestátních subjektů. Očekává se také, že se urychlí technologické změny. Tato cesta do neznáma nabízí příležitosti, nese však s sebou rovněž nová rizika.

Nečinnost by měla vážné dopady, nadále však existují příležitosti k zachování přírodního kapitálu a služeb ekosystému

Světové zásoby přírodního bohatství již v současnosti ubývají. Rostoucí poptávka a klesající nabídka může v příštích letech zostřit světovou konkurenci usilující o získání zdrojů. V důsledku se tím ještě celosvětově zesílí tlak na ekosystémy, který se stane zatěžkávací zkouškou jejich schopnosti poskytovat do budoucna potřebné množství potravin, energie a vody.

I když zpráva SOER 2010 nezveřejňuje žádná varování ohledně bezprostředního zhroucení životního prostředí, konstatuje, že některé hodnoty jsou překračovány. Negativní vývojové trendy v oblasti životního prostředí by mohly mít nakonec za následek vážné a nezvratné poškození některých ekosystémů a služeb, které dnes považujeme za samozřejmé.

Nyní je na čase proměnit řadu dobře patrných „včasných varování“ v činy. Evropské politiky v oblasti životního prostředí byly v řadě zemí přínosem v hospodářské a sociální oblasti: například zlepšilo se lidské zdraví a podle odhadů souvisí čtvrtina všech pracovních míst v Evropě s životním prostředím. Úplná realizace politik v oblasti životního prostředí má zásadní důležitost, protože řady cílů doposud nebylo dosaženo.

Zpráva SOER 2010 poukazuje na silnou provázanost mezi jednotlivými výzvami – v oblasti životního prostředí i v dalších oblastech – a vybízí nás k větší integraci jednotlivých oblastí politiky s cílem co nejvýhodnějšího využití naši investic. Některá opatření řešící znečištění ovzduší rovněž pomáhají v boji proti změně klimatu, zatímco jiná změnu klimatu naopak zhoršují. Měli bychom se jednoznačně soustředit na přijímání všeobecně prospěšných politik a nepřijímat politiky s nepříznivými vedlejšími účinky.

Musíme rovněž účinněji vytvářet rovnováhu mezi potřebou zachování přírodního kapitálu a jeho využívání jako zdroje fungování hospodářství. V tomto ohledu je naší nejdůležitější „jednotící reakcí“ zvyšování účinnosti využívání zdrojů. Vzhledem k tomu, že zjišťujeme, že naše úroveň spotřeby je v současnosti neudržitelná, musíme vytěžit více z menšího objemu zdrojů. Povzbudivé je, že v tomto ohledu by se zájmy životního prostředí a komerčních hospodářských odvětví mohly shodovat: podniky prosperují nebo upadají podle toho, zda se jim daří vytěžit ze zdrojů maximální hodnotu, stejně jako zachování přírodního světa a dobré životní podmínky lidí závisí na tom, zda dokážeme lépe využívat omezené zdroje.