Rozhovor – Máme na své půdě pěstovat potraviny nebo palivo?

Změnit jazyk
Article Publikováno 21.09.2017 Poslední změna 28.09.2017
7 min read
Ještě před deseti lety se produkce biopaliv oslavovala jako ekologická alternativa fosilních paliv. Nedávno se začala považovat za konkurenci produkce potravin a ne vždy účinné řešení snižování emisí skleníkových plynů nebo látek znečišťujících ovzduší. Ptali jsme se Irini Maltsoglouové, vedoucí pracovnice oddělení přírodních zdrojů Organizace OSN pro výživu a zemědělství, na produkci biopaliv a zemědělství a na to, zda a jak může být udržitelná.
© Allan Harris

© Allan Harris

Proč je produkce biopaliv v posledních letech tak kontroverzním tématem?

Negativní stránky biopaliv souvisejí obecněji s neudržitelnou zemědělskou produkcí. Stejně jako každá zemědělská aktivita i produkce biopaliv může mít negativní dopady, pokud nebere ohledy na místní komunity nebo místní pracovní sílu a nezohledňuje environmentální a sociální kontext. Nejedná se o zcela jasnou záležitost v tom smyslu, že stejně jako při každém druhu zemědělské produkce si musíme uvědomit, co se aktuálně produkuje a jak lze biopaliva začlenit do této místní produkce. Musíme také vyhodnotit potenciál produkce biopaliv pro snižování chudoby a hospodářský rozvoj v dané oblasti.

V tomto smyslu nelze říct, že produkce biopaliv je sama o sobě špatná. Velmi záleží na druhu používaných zemědělských postupů a na tom, zda jsou nebo nejsou udržitelné. Například zemědělská produkce biopaliv nebo jiných plodin v oblasti přírodních lesů by měla velmi negativní dopady, protože využívá půdu, která by měla zůstat nedotčená. Naopak zvláštní a udržitelné nastavení pro biopaliva využívající vhodnou půdu, které zkouší zapojit místní zemědělce, by mohlo být prospěšné pro místní komunity a přinášet nové ekonomické příležitosti.

Je produkce biopaliv pro produkci potravin konkurencí s ohledem na půdu a vodní zdroje?

Tento rozpor, zda biopaliva, nebo potraviny, příliš zjednodušuje velmi složitou otázku. V první řadě, biopaliva mají svá specifika, záleží na souvislostech a konkrétní zemi. Musíme se podívat na situaci v dané zemi, abychom zjistili, zda ta konkrétní produkce biopaliv je životaschopná v dané zemědělské krajině. Stejně tak se musíme zabývat tím, proč určitá země biopaliva produkuje a čeho chce dosáhnout. Je cílem vstoupit na nový zemědělský trh nebo snižovat emise skleníkových plynů? Například v zemi, kde jsou výnosy v současné době velmi nízké a další investice by mohly zvýšit zemědělskou produktivitu, by biopaliva mohla být vhodnou volbou, pokud by byla začleněna do systému zemědělské produkce.

Před několika lety odborníci diskutovali o souvislosti mezi biopalivy a rostoucími cenami potravin. K jasné shodě nedospěli. V zásadě se shodli, že k nárůstu cen potravin přispělo velké množství faktorů. Produkce biopaliv byla pouze jedním z mnoha faktorů vedle poklesu investic do zemědělství, poklesu zásob obilovin, demografického růstu, hospodářského růstu, změn stravovacích návyků, atd. Nedokázali se shodnout na tom, do jaké míry jsou na vině biopaliva. Škála faktorů byla poměrně rozsáhlá a podíl biopaliv se pohyboval od 3% do 75% podílu na růstu cen.

Jsou biopaliva druhé generace efektivnější co do využívání půdy a vody?

V tuto chvíli není jasné, zda jsou či nejsou biopaliva druhé generace vždy udržitelným řešením problému. Ve skutečnosti mohou některá biopaliva první generace dávat v určitém kontextu mnohem větší smysl. Technologie druhé generace ještě není dostatečně vyspělá a zdá se, že je spíše v pilotním či experimentálním režimu. Existují také problémy se vstupními surovinami a technickou kapacitou. Jinými slovy, nevíme, zda dokážeme vyprodukovat dostatek vhodných plodin nebo zda máme správnou technologii a dostatečnou výrobní kapacitu. Technologie druhé generace je navíc stále velmi nákladná.

Provedli jsme hrubé výpočty srovnávající cukrovou řepu jako zástupce první generace a miscanthus (ozdobnice čínská) jako zástupce generace druhé. Výsledky ukázaly, že zasazením cukrové řepy (tj. biopaliva první generace) můžeme ve skutečnosti získat více etanolu ze stejné výměry půdy, než kdybychom zasadili miscanthus (zdroj biopaliv druhé generace). Miscanthus by také potřeboval více vody. Obdobně bychom také mohli potřebovat více elektřiny jako energetického vstupu pro produkci biopaliv druhé generace, přestože toto by velmi záleželo na zvolené technologii a možných zpětných smyčkách v systému výrob energie druhé generace.

Tyto otázky záleží na základním zemědělství. Jste v zemi, která je vhodná pro produkci cukrové řepy? Mají zemědělci dlouholeté zkušenosti s cukrovou řepou? V tom případě by cukrová řepa byla vhodnější volbou, především vzhledem k úrovni vyspělosti dostupné technologie. Jste v zemi, kde je produkce biopaliv druhé generace proveditelnější? Pokud ano, mohlo by to přicházet v úvahu. Nicméně v tuto chvíli vyžaduje zřízení zcela nové továrny na výrobu biopaliv druhé generace rozsáhlé investice. Investice potřebné pro továrnu na biopaliva druhé generace jsou čtyřikrát až pětkrát vyšší než objem prostředků potřebný pro továrnu první generace.

Mohou se biopaliva stát zdrojem čisté energie v Evropě?

Bez ohledu na místo na světě je klíčovou otázkou to, zda biopaliva mohou být životaschopnou možností pro výrobu čisté energie. Závisí to z velké části na tom, odkud pocházejí vstupní suroviny a zda je lze produkovat udržitelným způsobem. Má dotčená země zemědělskou produkci, která bude zdrojem biopaliv? Hledají zemědělci odbytiště pro svou produkci? Jaký je účel produkce biopaliv?

V Evropě se má za to, že biopaliva jednak snižují emise skleníkových plynů a také diverzifikují domácí zdroje energie. V takovém případě musí otázka znít, zda konkrétní řetězec biopaliv těchto cílů dosahuje, či nikoliv. Dalším krokem by pak bylo určit, zda mají evropské země kapacitu produkovat vstupní suroviny interně, nebo zda budou muset tyto vstupní suroviny dovážet ze zemí mimo Evropu. Je-li hlavním cílem diverzifikovat domácí zdroje energie a zvýšit bezpečnost zásobování energií, pak by vstupní suroviny nejspíše musely být produkovány v Evropě. Pokud se zaměříme na snižování emisí skleníkových plynů, mohly by se jako proveditelné ukázat i jiné možnosti.

Jaká je úloha FAO v souvislosti s biopalivy?

FAO ve skutečnosti pokrývá širší oblasti – zaměřuje se na bioenergii. Na bioenergii pohlížíme jako na formu energie z obnovitelných zdrojů, která pochází ze zemědělství. Když nás země požádají o podporu, nejprve se snažíme určit hlavní důvod, proč o bioenergii uvažují. Je to z důvodu zabezpečení dodávek energie? Snaží se stimulovat odvětví zemědělství a vytvářet pracovní místa? Mohlo by to být dokonce kvůli udržitelné produkci aktivního uhlí pro vaření a vytápění. Je to za účelem příležitostí pro rozvoj venkova nebo elektrifikace venkova? V mnoha rozvíjejících se zemích je přístup venkova k elektrické rozvodné soustavě mnohdy velmi omezený a využívání zbytků ze zemědělství k výrobě elektřiny by mohlo představovat životaschopnou alternativu, nejsou-li zbytky využívány.

Ve spolupráci s danými zeměmi určíme možnosti, které by pro kontext a potřeby dané země mohly být proveditelné. Máme rozsáhlý soubor nástrojů pro posouzení bioenergetického potenciálu, které zahrnují i odvětví zemědělství, a zvažují tedy i zajištění potravin, a my je používáme, abychom zemím pomohli sestavit cestovní mapu bioenergetiky a posoudili jejich technickou kapacitu.

V posledních letech jsme se blíže zaměřili na zbytky ze zemědělství a produkci bioenergie. Snažíme se soustředit na zbytky ze zemědělství tak, aby byla zajištěna jak udržitelnost, tak bezpečnost potravin. Přestože je to většinou výslovně zakázáno, tyto zbytky jsou velmi často spalovány, což představuje další zdroj emisí skleníkových plynů. Budování bioenergetických dodavatelských řetězců v souvislosti se zbytky ze zemědělství by tedy nejen snížilo emise skleníkových plynů, ale zároveň by mohlo naplnit část energetických potřeb. Příští rok budeme zkoumat, jak by se tato biomasa dala zmobilizovat. Zbytky ze zemědělství jsou často rozptýlené, a jejich shromažďování je tak problematické. Kromě sběrných center bychom také mohli analyzovat možnou úplatu pro zemědělce a také to, kolik by odvětví za zbytky mohlo platit. Zbytky ze zemědělství by se tak mohly stát komoditou, která bude příliš cenná na to, aby se spalovala.

 Irini Maltsoglou

Irini Maltsoglouová

vedoucí pracovnice pro otázky přírodních zdrojů (zástupce vedoucího týmu pro energii)

Sekce Klima a životní prostředí

Oddělení Klima, biologická rozmanitost, půda a voda

Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)

Související obsah

Novinky a články

Related infographics

Související publikace

Viz také

Geographic coverage

Temporal coverage

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100