Energie a změna klimatu

Změnit jazyk
Article Publikováno 25.09.2017 Poslední změna 28.09.2017
11 min read
Zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně jsou klíčovými výzvami 21. století. Podstatou těchto výzev je energetika, přesněji naše celková spotřeba energie a závislost na fosilních palivech. Abychom uspěli při zmírňování globálního oteplování, musí svět bezpodmínečně využívat energii účinněji a zároveň zavádět čisté zdroje energie pro pohon, vytápění a chlazení. Politiky Evropské unie hrají významnou úlohu pro usnadnění těchto změn v energetice.

©Cometbg, Flickr

Světové klima se mění a to čím dál závažněji ohrožuje ekosystémy, lidské zdraví a hospodářství. Nedávné posouzení agentury EEA s názvem „Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2016“ (Dopady změny klimatu a zranitelnost v Evropě) ukazuje, že i Evropské regiony již čelí dopadům změny klimatu, a to mimo jiné rostoucí hladině moří, extrémnějšímu počasí, záplavám, suchům a bouřím.

K těmto změnám dochází vlivem uvolňování velkého množství skleníkových plynů do atmosféry v důsledku mnoha lidských činností po celém světě, především spalování fosilních paliv za účelem výroby elektřiny, vytápění a dopravy. Spalování fosilních paliv také uvolňuje látky znečisťující ovzduší, které škodí životnímu prostředí a lidskému zdraví.

Celosvětově představuje užívání energie zdaleka největší zdroj emisí skleníkových plynů vznikajících v důsledku lidské činnosti. Přibližně dvě třetiny světových emisí skleníkových plynů souvisejí se spalováním fosilních paliv za účelem získávání energie, která se využívá pro vytápění, výrobu elektřiny, dopravu a průmysl. I v Evropě jsou energetické procesy se 78% podílem na celkových emisích EU v roce 2015 největším producentem skleníkových plynů.

To, jak energii spotřebováváme a vyrábíme, má obrovský dopad na klima, a čím dál více to platí i obráceně. Změna klimatu může změnit náš potenciál pro výrobu a potřebu energie. Například změny vodního cyklu ovlivňují vodní energii a vyšší teploty zvyšují energetickou poptávku pro chlazení v letním období, avšak snižují poptávku po vytápění v zimě.

Celosvětový a evropský závazek

Dosavadní globální snahy o zmírnění změny klimatu vyústily v roce 2015 v Pařížskou dohodu. Prostřednictvím této dohody přijalo 195 zemí první všeobecnou a právně závaznou dohodu o globálním klimatu. Cílem této dohody je omezit nárůst průměrné světové teploty výrazně pod 2 °C a zároveň směřovat k maximálnímu nárůstu teploty o 1,5 °C. Jde o ambiciózní dohodu, které nelze dosáhnout bez významné proměny světové výroby a spotřeby energie.

Na podporu celosvětové agendy v oblasti klimatu přijala EU závazné cíle pro klima a energii pro rok 2020 a navrhla cíle pro rok 2030 jako součást svého celkového úsilí při přechodu na nízkouhlíkové hospodářství a snižování emisí skleníkových plynů o 80–95 % do roku 2050. První soubor klimatických a energetických cílů pro rok 2020 zahrnuje 20% snížení emisí skleníkových plynů (v porovnání s úrovněmi roku 1990), 20 % energie pocházející z obnovitelných zdrojů a 20% zlepšení energetické účinnosti. Na základě současných návrhů z diskuze v institucích EU posunuje příští milník, rok 2030, tyto cíle na 40% snížení emisí, 27 % energie z obnovitelných zdrojů a 27% zlepšení energetické účinnosti (nebo 30%, jak nedávno navrhla Evropská komise) ve srovnání s výchozím rokem.

Snížení celkových emisí

Opatření přijatá za účelem dosažení těchto cílů přispívají ke snižování emisí skleníkových plynů v Evropě. V roce 2015 byly emise skleníkových plynů v EU přibližně o 22 % nižší než v roce 1990. Došlo k jejich poklesu ve všech hlavních odvětvích s výjimkou dopravy a odvětví chlazení a klimatizace. Během tohoto období se největší díl snižování emisí téměř rovnoměrně rozdělil mezi odvětví průmyslu a dodávek energie.

Podle nedávných hodnocení agentury EEA zaměřených na emise skleníkových plynů a energetiku (Trends and projections in Europe 2016, Trendy a výhledy v Evropě) je EU na dobré cestě ke splnění svých cílů pro rok 2020. Očekává se, že tempo snižování po roce 2020 zpomalí a bude zapotřebí většího úsilí pro splnění dlouhodobých cílů. Zejména snižování emisí z dopravy v EU se ukázalo jako velmi obtížné navzdory lepší palivové účinnosti vozidel a nárůstu používání biopaliv. Očekává se, že některá technologická řešení, například biopaliva druhé generace a zachycování a ukládání uhlíku přispějí k celkovému úsilí v oblasti klimatu, ale není jasné, zda je lze implementovat v potřebném rozsahu a zda mohou být v dlouhodobém měřítku životaschopná a skutečně udržitelná.

Rozhodnutí o sdílení úsilí a systém EU pro obchodování s emisemi

V souvislosti se snižováním emisí skleníkových plynů je jedním z hlavních pilířů Evropské unie rozhodnutí o sdílení úsilí, které stanovuje závazné roční cíle emisí skleníkových plynů pro všechny členské státy pro rok 2020. Rozhodnutí se vztahuje například na odvětví dopravy, stavebnictví, zemědělství a odpadů, která mají na svědomí přibližně 55 % celkových emisí EU. Národní emisní cíle byly stanoveny na základě relativního bohatství členských států, což znamená, že bohatší země mají snižovat své emise více než ostatní státy a některé země dokonce mohou ve vybraných odvětvích emise zvyšovat. Do roku 2020 přinesou národní cíle společně snížení kolem 10 % celkových emisí EU z vybraných odvětví v porovnání s úrovněmi z roku 2005.

Zbývajících 45 % emisí EU (především z elektráren a průmyslových závodů) upravuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS). EU ETS stanovuje strop pro celkový objem emisí skleníkových plynů, které může vypustit více než 11 000 zařízení, jež jsou významnými uživateli energie v 31 zemích ([1]). Zahrnuje také emise leteckých společností létajících mezi těmito zeměmi.

V rámci systému společnosti získávají nebo kupují emisní povolenky a mohou pak s nimi navzájem obchodovat. Společnostem, které překročí své povolenky, jsou udělovány vysoké pokuty. Strop platný na celý systém se postupně snižuje, aby celkové emise klesaly. Tím, že je uhlík vyčíslen peněžní hodnotou, vytváří EU ETS pobídky pro společnosti, aby usilovaly o snižování emisí, které je nákladově co nejefektivnější, a investovaly do čistých, nízkouhlíkových technologií.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) monitoruje pokrok snižování emisí skleníkových plynů v rámci systému EU ETS. Podle posledních dat a hodnocení emise mezi lety 2005 a 2015 poklesly o 24 % a již nyní se nacházejí pod hranicí stanovenou pro rok 2020. K tomuto poklesu došlo především v důsledku využívání menšího množství černého a hnědého uhlí a většího podílu obnovitelných zdrojů pro výrobu energie. Emise z dalších průmyslových činností, na které se systém EU pro obchodování s emisemi vztahuje, se od roku 2005 také snížily, ale v posledních letech se udržují na stabilní úrovni.

Evropská komise nedávno navrhla zrychlit snižování emisí po roce 2021 tak, aby do roku 2030 odvětví, na něž se vztahuje systém obchodování s emisemi, snížila své emise o 43 % v porovnání s rokem 2005. V dlouhodobém měřítku a s výhledem po roce 2030 mohou členské státy EU dosáhnout většího snížení emisí skleníkových plynů v odvětvích, na něž se vztahuje rozhodnutí o sdílení úsilí. Bez tohoto zaměření by EU nedokázala splnit svůj cíl pro rok 2050 snížit emise o 80 % oproti úrovním roku 1990.

Zaměření na odvětví a zajištění dlouhodobé soudržnosti

Úsilí EU v oblasti snižování emisí související s rozhodnutím o sdílení úsilí a systémem EU ETS podporuje široká škála politik a dlouhodobých strategií. Koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší mohou ovlivňovat i změny ve využití území, například odlesňování nebo zalesňování. Evropská komise za tímto účelem předložila v červenci 2016 legislativní návrh s cílem zahrnout do rámce politiky EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 emise skleníkových plynů a jejich odstraňování z atmosféry v důsledku využití území, změn ve využití území a lesnictví.

Snižování emisí v tomto odvětví také ztěžuje rostoucí poptávka po dopravě. EU pro řešení této situace předložila různé balíčky politik v oblasti dopravy, mimo jiné evropskou strategii pro nízkoemisní mobilitu a iniciativy typu Evropa v pohybu. Dalšími výzvami, například zvyšováním energetické účinnosti budov nebo energií z obnovitelných zdrojů se v poslední době zabýval komplexní balíček navržený v listopadu 2016.

Dlouhodobé cíle EU v oblasti klimatu jsou zakotveny a podpořeny v širších politických rámcích, jako je například strategie energetické unie, jejímž cílem je zajistit dlouhodobou soudržnost politik. Bez jasné politické vize a silného politického odhodlání by časem investoři, výrobci a spotřebitelé nebyli ochotni přijímat řešení, která mohou považovat za rizikové investice.

Investiční rozhodnutí ovlivňují budoucnost

Emise skleníkových plynů souvisejících s energetikou lze snižovat v zásadě dvěma způsoby: tím, že zvolíme čistší zdroje energie, například nahradíme fosilní paliva obnovitelnými zdroji, nebo tím, že snížíme celkovou spotřebu energie pomocí energetických úspor a zvyšováním energetické účinnosti, například zlepšováním izolací budov nebo využíváním ekologičtějších způsobů dopravy.

Abychom však zabránili nejhorším dopadům změny klimatu, musí k této změně dojít co nejdříve, dlouho před tím, než budou vyčerpány zásoby fosilních paliv. Čím více skleníkových plynů uvolníme do atmosféry, tím menší je pravděpodobnost, že zmírníme škodlivé důsledky změny klimatu.

Vzhledem k naléhavosti tohoto úkolu se nabízí otázka, zda stále investujeme a plánujeme investovat do energie založené na fosilních palivech. Politická rozhodnutí dotovat určitý zdroj energie mohou ovlivňovat investiční rozhodnutí. V tomto ohledu byly dotace a daňové pobídky zásadní pro rozmach výroby energie z obnovitelné solární a větrné energie. Platí to i pro investice do fosilních paliv, která jsou i nadále v mnoha zemích dotována.

V posledních letech mnoho investorů oznámilo své rozhodnutí zříci se aktivit souvisejících s fosilními palivy, tedy odklonit od nich své investice. Některá z těchto oznámení vycházela z etických důvodů, zatímco jiná naznačovala pochybnosti o ekonomickém smyslu takových investic, když byl pro celkový objem emisí skleníkových plynů, které lze vypustit (mnohdy označováno za „uhlíkový rozpočet“), stanoven strop s cílem omezit globální oteplování na 2 °C před koncem století.

Výroba elektřiny mnohdy vyžaduje rozsáhlé investice a od jednou funkční elektrárny se očekává, že bude v provozu po desetiletí. Současné i plánované investice do konvenčních znečišťujících technologií mohou ve skutečnosti zpomalit přechod na čisté zdroje energie. Taková investiční rozhodnutí mohou na desetiletí uzavřít energetické alternativy a zdroje energie a ztížit zavádění nových řešení.

Pro zdůraznění tohoto druhu rizika provedla agentura EEA analýzu současných a plánovaných evropských elektráren na fosilní paliva. Tato analýza ukazuje, že pokud v nadcházejících desetiletích prodloužíme životnost současných elektráren a budeme stavět nové elektrárny na fosilní paliva, hrozí, že EU bude mít mnohem větší kapacitu výroby elektrické energie závislou na fosilních palivech, než jakou bude potřebovat. Jinými slovy, aby bylo dosaženo cílů EU v oblasti klimatu, musely by některé z těchto elektráren zůstat nevyužívané.

Podobná rizika slepé uličky existují například i v dopravě, kde naše mobilita z velké míry závisí na motorech spalujících fosilní paliva a zároveň pokračují investice do tradiční infrastruktury silniční dopravy. Společně představují překážku přechodu k udržitelnějším způsobům dopravy, které jsou zapotřebí pro zmírňování změny klimatu, snižování hlukové zátěže a znečištění ovzduší a nakonec i kvality života lidí.

Řešení problému energie a klimatu není jednoduché, ale rýsuje se řada slibných inovací. Nedávná zpráva agentury EEA a Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí (Eionet) s názvem „Sustainability transitions: Now for the long term (Přechod k udržitelnosti: dnes dlouhodobě), uvádí přehled některých inovací v řadě odvětví, která mají potenciál snižovat emise skleníkových plynů souvisejících s energií. Snižování potravinového odpadu, zahrádkářství ve městech, lepší dodavatelské řetězce a letecká doprava poháněná solární energií jsou možná malými dílky ve skládačce, ale společně názorně ukazují, jak inovativní technologie a postupy mohou vznikat a otevírat cestu větším změnám v oblasti udržitelnosti.



([1])            EU28, Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

Související obsah

Novinky a články

Související publikace

Viz také

Geographic coverage

Temporal coverage

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100