Životní prostředí měst

Rozvoj měst má výrazný evropský rozměr. Města interagují s územím, které je obklopuje, a působí na něj, a tedy ovlivňují životní prostředí mnohem větších oblastí. Jejich rozvoj je rovněž poháněn vnějšími faktory, jako jsou demografické změny, potřeba mobility, globalizace a změna klimatu. Předpokládá se, že tlaky na životní prostředí v příštích desetiletích zesílí kvůli zmenšování velikosti domácností a stárnutí obyvatelstva. Důležité nové kvalitativní změny do městských systémů vnáší další rozvoj informačních a komunikačních služeb a technologií.

Velká i menší města jsou motory pokroku – často jsou hybnou silou velké části našich kulturních, intelektuálních, vzdělávacích a technických úspěchů a inovací. Současný trend nových přístupů k městskému rozvoji, charakterických nízkou hustotou obyvatelstva, však vede k vyšší spotřebě energie a zdrojů a k větším nárokům na dopravu a území, což má za následek zvýšení emisí skleníkových plynů, znečištění ovzduší a hluku na úrovně, které mnohdy překračují zákonné nebo doporučené limity pro bezpečnost lidí.

Celková spotřeba, využívání energie a vody i produkce odpadu se vyvíjejí ruku v ruce s rostoucím počtem městských domácností. Zpráva o rozšiřování měst agentury EEA ukazuje, že více než čtvrtina území Evropské unie byla přímo dotčena městským využitím půdy – mezi lety 1990 a 2000 si rozšiřování měst vyžádalo plochu pětkrát větší než území Velkého Londýna. Došlo k tomu především na někdejší zemědělské půdě a to vedlo ke ztrátě důležitých ekosystémových služeb, jako je produkce potravin, ochrana před povodněmi či biologická rozmanitost.

Pojem ekologická stopa vyjadřuje, jaké množství půdní a vodní plochy jednotlivec, město nebo země potřebuje pro produkci zdrojů, které spotřebovává, a pro likvidaci odpadu, který produkuje. Ekologická stopa Velkého Londýna je například 293krát větší než jeho vlastní území a dvakrát větší než celé Spojené království.

Zpráva Znečištění ovzduší v Evropě 1990–2004 (Air pollution in Europe 1990–2004) ukázala, že vysoké koncentrace jemných částic a přízemního ozonu navzdory snižování emisí stále způsobují problémy v mnoha městech a přilehlých oblastech. V současnosti se všeobecně uznává, že jemné částice jsou hlavní hrozbou, kterou znečištění ovzduší představuje pro lidské zdraví. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že do souvislosti se znečištěním vnějšího ovzduší v evropských městech lze uvést asi 100 000 úmrtí za rok a že tento problém v průměru o rok zkracuje předpokládanou délku života lidí.

Významnou příčinou znečištění ovzduší a problémů s hlukem je růst motorové dopravy, který má na svědomí rovněž zmenšování zelených a klidných ploch v centrech měst. Důsledkem je stěhování lidí z měst na předměstí a do blízkých venkovských oblastí. Nové městské oblasti s nízkou hustotou osídlení pak mají větší nároky na individuální dopravu, což stávající problémy ještě zhoršuje.