Naše planeta má omezené zdroje a již dnes využíváme a spotřebováváme více zdrojů, než tato planeta může udržitelně poskytovat. Přírodní zdroje jsou základem naší výroby a spotřeby, vytvářejí bohatství a pracovní místa, a přispívají tak ke kvalitě života a prosperitě.

Vše kolem nás pochází z přírody. Tak či onak, naše domovy, automobily, jízdní kola, potraviny, oblečení a energie byly a jsou součástí životního prostředí. Těžíme suroviny, zpracováváme je a vytváříme společenství. Toto spojení se životním prostředím a závislost na něm mělo pro naši existenci vždy zásadní význam.

Míra, v jaké spotřebováváme zdroje, má však i svou stinnou stránku. Fakticky vyvíjíme na životní prostředí takový tlak, že hrozí oslabení jeho schopnosti uspokojovat naše potřeby v budoucnosti.

Vlivem lidské činnosti se uvolňují znečišťující látky do ovzduší a hromadí plasty v oceánech. Naše ekosystémy se mění dosud nejrychleji v historii, a to nepřirozeným tempem. V důsledku intenzivnější výměny zboží mezi kontinenty se na různých místech objevují nepůvodní druhy živočichů a rostlin, které mohou napadat celé ekosystémy. Se změnou klimatu se mění koloběh srážek. Zemědělské výnosy jsou méně spolehlivé, což způsobuje prudký růst cen potravin. Některé regiony a země jsou zjevně ohroženy více než ostatní. Určité dopady na životní prostředí, například znečištění ovzduší, se však dotýkají všech, i když v různé míře.

Budoucí tlaky vyžadují, abychom přijímali opatření již dnes

Naše současná spotřeba a výroba jsou již neudržitelné vzhledem k tomu, že nás na této planetě žije již více než sedm miliard. Podle předpovědí má navíc světová populace dále růst a do poloviny století dosáhnout počtu přibližně devíti miliard; přitom miliardy lidí dosud žijí v chudobě a touží po vyšší životní úrovni.

Naše využívání zdrojů znehodnocuje a snižuje přírodní kapitál, který bude k dispozici pro udržení kvality života budoucích generací. V konečném důsledku to znamená, že v přepočtu na jednu osobu bude k dispozici méně půdy a méně pitné vody pro výrobu potravin, které budeme potřebovat.

Pro zajištění naší životní úrovně a kvality života v dlouhodobé perspektivě musíme naše hospodářství ekologizovat a tento přechod musí začít již dnes. Jak toho však dosáhnout? Jak můžeme přeměnit naši ekonomiku tak, aby podporovala ochranu životního prostředí a současně zabezpečovala naši životní úroveň?

Podpora účinnějšího využívání zdrojů v Evropě

Naše ekonomika musí především účinněji využívat zdroje. Budeme muset z menšího množství efektivněji získávat více. Musíme snížit objem zdrojů, které získáváme a využíváme.

Je samozřejmě důležité snižovat přísun nových surovin do výrobního procesu a tyto výrobní procesy zefektivňovat, ale to je jen jedna strana mince. Musíme také snižovat ztráty surovin a množství odpadů v celém řetězci výroby a spotřeby.

Přeměna našeho hospodářství je možná, avšak vyžaduje opatření a úsilí, která bude třeba vynakládat po dobu několika desetiletí. Evropa již v oblasti účinnějšího využívání zdrojů dosáhla významných úspěchů, ale je třeba učinit ještě mnohem víc.
Byla již zavedena řada strategií a právních předpisů EU, jako je Evropa 2020, stěžejní iniciativa „Evropa účinněji využívající zdroje", rámcová směrnice o odpadech nebo 7. akční program pro životní prostředí, které se snaží v dlouhodobé perspektivě dosáhnout udržitelnosti klíčových oblastí našeho hospodářství.

Plné uskutečnění těchto politik by přineslo prospěch v mnoha směrech. Na jednotku výroby by se spotřebovalo méně zdrojů, což by přispělo k ochraně a zachování životního prostředí. Zároveň by hospodářství mohlo těžit ze zásadních inovací a z vyšší konkurenceschopnosti evropských podniků.

(c) Gülcin Karadeniz

Omezování odpadů

Vezměme si například potravinové odpady. Odhaduje se, že 30 až 50 % potravin v celosvětovém měřítku skončí v popelnicích. Jen v EU ročně vyhodíme téměř 90 milionů tun potravin, což je skoro 180 kg na osobu.

K plýtvání potravinami dochází ve všech fázích výrobního a spotřebního řetězce. Na každou jednotku potravin, které se nespotřebují, zbytečně vynakládáme energii, vodu, práci a půdu, potřebné na jejich výrobu. Skleníkové plyny a průmyslová hnojiva se uvolňují do přírody a přispívají tak ke zhoršování životního prostředí.

Můžeme změnit potravinový systém a zabránit plýtvání potravinami tak, že všichni, spotřebitelé, obchodníci i výrobci potravin, budou usilovat o to, aby vyráběli, prodávali a kupovali jen to, co se zkonzumuje?

Můžeme ve skutečnosti využívat výrobky na konci jejich doby životnosti – „zbytky" jednoho výrobního procesu – jako vstupy pro další výrobní proces? Můžeme vytvořit „oběhové hospodářství", které povede k co nejmenším ztrátám? Lepší nakládání s naším komunálním odpadem ukazuje, že potenciální přínos jak z ekonomického hlediska, tak z hlediska životního prostředí je obrovský.

Ekologizace celého – evropského a v konečném důsledku i světového – hospodářství je nesmírně složitý úkol. Znamená to promítnout udržitelné využívání zdrojů do každého aspektu našeho života.

Ekologické inovační projekty, využití obnovitelných zdrojů a výzkum celkově – to vše má zásadní význam pro navrhování lepších výrobků a procesů a snižování mnošství odpadů. Podnikatelé v součinnosti s orgány veřejné správy a občanskou společností mohou provádět udržitelná řešení, dokud se nestanou „běžnou praxí". Můžeme například vytvořit systém, kde si budeme „pronajímat" nebo „vypůjčovat" výrobky, tak jako nástroje a automobily, namísto toho, abychom je sami vlastnili, a tím bychom potřebovali méně takových výrobků k uspokojení našich potřeb.

My, spotřebitelé...

Musíme přeměnit naše hospodářství tak, aby se účinněji využívaly zdroje a omezilo se množství odpadů, resp. ztrát, které v něm vznikají. Ekonomická věda nám poskytuje některé nástroje umožňující odhadovat ztráty a škody a také určitá doporučení, jak v našich ekonomických rozhodnutích zohlednit životní prostředí. Potřebujeme však také více inovací, více výzkumu a samozřejmě také dlouhodobou perspektivu.

Přechod k ekologickému hospodářství můžeme podpořit i my všichni v rolích spotřebitelů. Naše spotřebitelské chování je silně ovlivněno našim okolím a sociálním prostředím, impulsy a možnostmi volby, které máme. Struktura spotřeby se v průběhu dějin neustále vyvíjí. Můžeme této flexibility využít k vlastnímu prospěchu a směřovat tak k udržitelnosti.

Bez ohledu na úroveň našich příjmů a na to, v které části světa žijeme, naše zdraví a kvalita našeho života závisí na životním prostředí. Na jeho dobrém stavu máme zájem všichni.

Signály za rok 2014 se těmito otázkami zabývají podrobněji.

Hans Bruyninckx
výkonný ředitel