Hospodářství, které účinně využívá zdroje, je ekologické a oběhové

Definovat nebo změřit kvalitu života není snadné. Řada z nás by mezi faktory přispívající ke kvalitě našeho života uvedla pevné zdraví, rodinu a přátele, osobní bezpečnost, život v příjemném a zdravém prostředí, uspokojení z práce či příjem zajišťující dobrou životní úroveň.

U různých lidí to může být různé, ale pro kvalitu našeho života mají velký význam ekonomické zájmy – mít práci, důstojný výdělek, dobré pracovní podmínky. V obdobích hospodářské krize jsou zvlášť důležité takové aspekty jako jistota zaměstnání nebo nezaměstnanost, které mohou ovlivňovat morálku a kvalitu života celé společnosti.

Je zjevné, že potřebujeme dobře fungující hospodářství, které nám zajistí nejen zboží a služby, které potřebujeme, ale také pracovní místa a příjmy zaručující určitou životní úroveň.

Hospodářství je závislé na životním prostředí

Dobře fungující hospodářství závisí mimo jiné na nepřetržitém toku přírodních zdrojů a surovin, jako je dřevo, voda, zemědělské plodiny, ryby, energie a nerosty. Přerušení dodávek klíčových surovin může v konečném důsledku vést k zastavení provozu odvětví, která jsou na nich závislá, a může nutit podniky propouštět své zaměstnance nebo zastavit výrobu zboží a poskytování služeb.

Zajištění nepřetržitého toku znamená moci využívat tolik zdrojů, kolik chceme. Ale je to vůbec možné? A pokud ano, jak to ovlivní životní prostředí? Jaké množství zdrojů můžeme skutečně využívat, aniž bychom poškozovali životní prostředí?

Stručná odpověď je taková, že již dnes využíváme, víc, než kolik může naše planeta vyprodukovat nebo obnovit za dané období. Z některých studií vyplývá, že za posledních sto let se celosvětová spotřeba surovin na jednoho obyvatele zdvojnásobila a spotřeba primární energie se ztrojnásobila. Jinými slovy, každý z nás spotřebovává přibližně třikrát více energie a dvakrát více surovin, než kolik spotřebovávali naši předkové v roce 1900. Navíc je nás, spotřebitelů dnes více než 7,2 miliardy ve srovnání s 1,6 miliardy obyvatel v roce 1900.

Tempo a způsob, jakým zdroje využíváme, skutečně snižují schopnost naší planety uspokojovat naše potřeby. Vezměte si například populace ryb: nadměrný rybolov, znečištění a změna klimatu těžce postihly celosvětové populace ryb. Mnohá pobřežní společenství, která dříve byla závislá na rybolovu, byla nucena investovat do jiných odvětví, například do cestovního ruchu. Ta odvětví, kterým se nepodařilo diverzifikovat své hospodářství, bojují o přežití.

Naše hospodářské činnosti skutečně mají celou řadu dopadů na životní prostředíi společnost. Znečišťování ovzduší, zvyšování kyselosti ekosystémů, ztráta biologické rozmanitosti a změna klimatu – to vše jsou problémy v oblasti životního prostředí, které závažným způsobem ovlivňují kvalitu našeho života.

Stát se ekologičtějšími a účinněji využívat zdroje

K tomu, abychom chránili životní prostředí a mohli i nadále využívat výhod, které nám poskytuje, musíme snížit množství získávaných surovin. K tomu je nutné změnit způsob, jakým vyrábíme zboží a poskytujeme služby a jakým spotřebováváme surovinové zdroje. Musíme zkrátka ekologizovat naše hospodářství.

Existuje několik definic pojmu „ekologické hospodářství", avšak zpravidla se jedná o takové hospodářství, kdy veškerá rozhodnutí v oblasti výroby a spotřeby jsou přijímána s ohledem na blahobyt společnosti a na celkový dobrý stav životního prostředí. V odbornější terminologii je to hospodářství, kde společnost účinně využívá zdroje, zvyšuje kvalitu lidského života ve společnosti přístupné pro všechny a současně zachovává přírodní systémy, které zajišťují naše potřeby.

EU již přijala strategické cíle i konkrétní akční programy zaměřené na posílení udržitelnosti našeho hospodářství. Cílem strategie Evropa 2020 je zajistit růst, který bude inteligentní, udržitelný a bude podporovat sociální začlenění. Zaměřuje se na zaměstnanost, vzdělávání a výzkum, ale i na dosažení přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství se stanovenými cíli v oblasti klimatu a energetiky.

Tato strategie vymezuje stěžejní iniciativy, které mají dosažení těchto cílů umožnit. Klíčový význam v politice EU v této oblasti má iniciativa „Evropa účinněji využívající zdroje". K provedení těchto cílů byla přijata také řada balíčků právních předpisů.

Co však musíme učinit, aby hospodářství EU účinněji využívalo zdroje? Stručně řečeno musíme vyrábět a spotřebovávat tak, aby byly optimálně využívány všechny příslušné zdroje. To zahrnuje vytváření výrobních systémů, ve kterých vzniká stále méně odpadů nebo které s nižšími vstupy vyrábějí více.

(c) Stipe Surac / EEA Waste•smART

Uvažovat na úrovni celých systémů, nikoliv odvětví

Musíme také uvažovat na úrovni celých systémů, a ne na úrovni jednotlivých odvětví. Určitý systém zahrnuje všechny procesy a infrastruktury, které existují v souvislosti s určitým zdrojem nebo určitou činností a které mají zásadní význam pro lidskou činnost. Například energetický systém zahrnuje druhy energie, které využíváme (energii z uhlí, větrnou, solární, z ropy, ze zemního plynu apod.), způsoby získávání nebo výroby této energie (větrné turbíny, ropné vrty, břidlicové plyny apod.), způsoby jejího využití (průmysl, doprava, vytápění domovů apod.) a způsoby její distribuce. Tento systém by se zabýval také dalšími problémy, jako jsou půdní a vodní zdroje, na které má využití energie a její výroba vliv.

Suroviny na vstupu; výrobky a zbytky na výstupu

K tomu, abychom mohli vyrábět zboží nebo poskytovat služby, potřebujeme vstupy. Například k výrobě zemědělských plodin potřebují farmáři kromě své práce také půdu, osivo, vodu, slunce (energii), nástroje a v moderním zemědělství ještě průmyslová hnojiva, pesticidy a vyspělejší nástroje. Víceméně totéž platí i o moderní průmyslové výrobě. K výrobě elektrospotřebičů potřebujeme rovněž práci a také energii, vodu, půdu, nerosty, kovy, sklo, plasty, vzácné zeminy, výzkum atd.

Většina surovin používaných při výrobě v Evropské unii se v EU také těží. V roce 2011 bylo v EU použito 15,6 tuny surovin na jednoho obyvatele jako vstupy, přitom 12,4 tuny pocházelo ze surovin vytěžených v EU a zbývajících 3,2 tuny bylo dovezeno.

Malá část z těchto surovinových vstupů byla vyvezena. Zbytek – 14,6 tuny na jednoho obyvatele – byl použit na spotřebu v rámci EU. Spotřeba surovin se v jednotlivých zemích značně liší. Například Finové v roce 2011 spotřebovali více než 30 tun na jednoho obyvatele, zatímco Malťané spotřebovali 5 tun na jednoho obyvatele.

V posledním desetiletí hospodářství EU na každou spotřebovanou jednotku surovin (nerostů, kovů atd.) vytvořilo větší „přidanou hodnotu" z hlediska hrubého domácího produktu. Například s použitím stejného množství kovu hospodářství vyrobilo mobilní telefony nebo laptopy, které byly „hodnotnější" (zjednodušeně řečeno „měly větší cenu") než jejich předchůdci. Tento ukazatel se označuje jako produktivita zdrojů. Produktivita zdrojů v EU vzrostla přibližně o 20 %: mezi lety 2000 a 2011 se zvýšila z 1,34 EUR na 1,60 EUR na každý kilogram vstupního materiálu. Hospodářství za toto období vzrostlo o 16,5 %.

Některé evropské země mají poměrně vysokou produktivitu zdrojů. V roce 2011 Švýcarsko, Spojené království a Lucembursko vytvořily přidanou hodnotu více než 3 EUR na kilogram vstupních surovin, zatímco Bulharsko, Rumunsko a Lotyšsko vytvořily hodnotu necelých 0,5 EUR na kilogram. Produktivita zdrojů úzce souvisí se strukturou hospodářství příslušné země. Produktivitu zdrojů zpravidla zvyšují rozvinutá odvětví služeb a znalostních technologií a také vysoká míra recyklace.

Oběhové hospodářství

Současné procesy výroby a spotřeby nevytvářejí pouze zboží a služby. Vytvářejí také zbytky. Tyto zbytky mohou mít podobu znečisťujících látek uvolňovaných do životního prostředí, nevyužitých kusů materiálu (např. dřeva nebo kovu) nebo potravin, které se z různých důvodů nespotřebují.

Totéž platí i o výrobcích na konci jejich životnosti. Některé lze zčásti recyklovat nebo znovu použít, ale jiné končí na smetištích, skládkách nebo ve spalovnách. Vzhledem k tomu, že na výrobu těchto výrobků byly využity zdroje, každá část, která není zužitkována, ve skutečnosti představuje nejen potenciální hospodářskou ztrátu, ale také problém z hlediska životního prostředí.

Evropané v roce 2010 vytvořili v průměru kolem 4,5 tuny odpadu na jednoho obyvatele. Přibližně polovina z tohoto množství se vrací zpět do výrobního procesu.

Pojem „oběhové hospodářství" předpokládá takový systém výroby a spotřeby, při kterém vzniká ztrát co nejméně. V ideálním světě by bylo téměř všechno opětovně použito, recyklováno nebo využito k výrobě jiných produktů. Přepracování návrhů výrobků a výrobních procesů by pomohlo minimalizovat plýtvání a nevyužité části opět přeměnit na zdroje.

Dobré nápady lidí a podniků

Důležitými činiteli při ekologizaci našeho hospodářství jsou rovným dílem spotřebitelé i výrobci. Výrobní proces je řízen tak, aby dodával to, co chtějí spotřebitelé. Avšak chceme vlastnit více spotřebních výrobků, nebo chceme pouze služby, které tyto výrobky poskytují?
Stále více podniků začíná používat podnikatelské přístupy známé jako „sdílená spotřeba".

Tento přístup umožňuje, aby spotřebitelé uspokojovali své potřeby na základě pronájmu, speciálních systémů poskytování výrobků a služeb a společného využívání, a nikoli na základě jejich nákupu. To může vyžadovat nový způsob myšlení, pokud jde o nabízení zboží a navrhování výrobků – s menším důrazem na prodej a větším důrazem na výrobu trvanlivých výrobků, které lze opravit.

Internet a sociální média umožňují takové výrobky a služby v rámci sdílené spotřeby snáze vyhledávat a využívat. A nemusejí být omezeny jen na půjčování nářadí od sousedů, rezervaci auta v systému sdílení automobilů nebo pronájem elektronických zařízení. V některých zemích EU existují i půjčovny oděvů.

Jakékoli opatření, jehož cílem je snížit objem nového získání zdrojů a omezit množství odpadů, včetně zvyšování produktivity zdrojů, recyklace a opětovného použití, oslabuje tlaky na životní prostředí a zvyšuje schopnost ekosystémů zajišťovat naše potřeby. Čím zdravější bude naše životní prostředí, tím zdravější budeme i my.