Mnoho z nás asi překvapí, že ovzduší na ulici s průměrnou intenzitou dopravy by mohlo být ve skutečnosti čistší než v obývacím pokoji. Nedávné studie uvádí, že některé znečišťující látky mohou ve vnitřních prostorách existovat ve vyšších koncentracích než venku. V minulosti se znečištění ovzduší v budovách věnovala podstatně menší pozornost než znečištění venkovního ovzduší, zejména znečištění způsobenému průmyslovými emisemi a emisemi z dopravy. V posledních letech jsou však rizika, která představuje vystavování se znečištěnému ovzduší v budovách, viditelnější.

Představte si nově vymalovaný dům s novým nábytkem... Nebo kanceláře se silným zápachem z čisticích prostředků... Kvalita ovzduší doma, na pracovišti nebo ve veřejných budovách se v závislosti na stavebních materiálech, čisticích prostředcích, účelu prostor a způsobu jejich využívání a větrání velmi liší.

Špatná kvalita ovzduší v budovách může být škodlivá zejména pro zranitelné skupiny osob, jako jsou děti, starší osoby a lidé s kardiovaskulárním nebo chronickým respiračním onemocněním, například astmatem.

Mezi hlavní látky znečišťující ovzduší v budovách patří radon (radioaktivní plyn, který vzniká v podloží), tabákový kouř, plyny nebo částice pocházející ze spalování paliv, chemické látky a alergeny. V budovách i venku nalezneme oxid uhelnatý, oxid dusičitý, suspendované částice a nestálé organické sloučeniny.

Politická opatření mohou být přínosná

O některých látkách znečišťujících ovzduší v budovách a jejich dopadech na zdraví máme lepší povědomí a veřejnost jim věnuje větší pozornost než jiným látkám. Jedním z příkladů opatření proti těmto znečišťujícím látkám je zákaz kouření ve veřejných prostorách.

V mnoha zemích byl zákaz kouření ve veřejných prostorách před přijetím příslušných právních předpisů poměrně spornou otázkou. Například v prvních dnech po zavedení zákazu kouření ve Španělsku v lednu 2006 se stále více lidí angažovalo v boji za — jak se mnozí domnívali — své právo kouřit ve veřejných prostorách. Zákaz však také zvýšil povědomí veřejnosti o té o problematice. Během několika dnů po zavedení zákazu vyhledalo denně 25 000 Španělů lékaře, aby se poradili, jak přestat kouřit.

Vnímání kouření ve veřejných prostorách a veřejné dopravě ze strany veřejnosti se v mnohém změnilo. Celá řada leteckých společností zavedla zákaz kouření během krátkých letů již v 80. letech 20. století, během dlouhých letů pak v 90. letech. V Evropě je dnes již nemyslitelné, aby byli nekuřáci ve veřejné dopravě vystaveni pasivnímu kouření.

V celé řadě zemí, včetně členských států EEA, dnes platí právní předpisy, které omezují nebo zakazují kouření v uzavřených veřejných prostorách. Po řadě nezávazných usnesení a doporučení přijala i Evropská unie v roce 2009 usnesení, v němž členské státy EU vyzvala, aby přijaly a prováděly zákony, jimiž plně ochrání občany před pasivním kouřením.

Ukázalo se, že zákaz kouření zlepšil kvalitu ovzduší v budovách. Množství znečišťujících látek z pasivního kouření ve veřejných prostorách se snižuje. V Irské republice došlo například v Dublinu po zavedení zákazu kouření ve veřejných prostorách k 88 % poklesu hodnot některých znečišťujících látek z pasivního kouření, jak prokázala měření znečištění ovzduší.

Stejně jako v případě látek znečišťujících venkovní ovzduší se dopady látek znečišťujících ovzduší v budovách neomezují pouze na lidské zdraví; zahrnují rovněž značné ekonomické náklady. Podle odhadů dosahují náklady v důsledku kontaktu s tabákovým kouřem více než 1,3 miliardy EUR v přímých nákladech na zdravotní péči a více než 1,1 miliardy EUR v nepřímých nákladech souvisejících se ztrátami produktivity.

Znečištění ovzduší v budovách není jen otázkou tabákového kouře

Kouření není jediným zdrojem znečištění ovzduší v budovách. Podle Erika Lebreta z nizozemského Národního ústavu pro veřejné zdraví a životní prostředí (RIVM) „se znečištěné ovzduší nezastaví přede dveřmi. Většina látek znečišťujících vnější ovzduší proniká do domů, kde trávíme většinu svého času. Na kvalitu ovzduší v budovách má vliv i spousta jiných faktorů, například vaření, krbová kamna na dřevo, zapálené svíčky a vonné tyčinky, spotřebitelské produkty, jako vosky a leštidla povrchů, stavební materiály, například formaldehyd v překližce, samozhášecí přísady v celé řadě materiálů. A samozřejmě radon v půdě a stavebních materiálech.“

Evropské země se snaží odstranit některé zdroje znečištění ovzduší v budovách. Erik Lebret říká: „Snažíme se nahrazovat více toxické látky méně toxickými látkami nebo hledáme takové postupy, které omezují emise, například emise formaldehydu z překližky. Rovněž se při stavbě budov již tolik nepoužívají některé materiály, z nichž se uvolňuje radon a které se v minulosti používaly ve větší míře.“

Přijímání zákonů není jediným způsobem, jak zlepšit kvalitu vzduchu, který dýcháme. My všichni můžeme regulovat a omezovat částice a chemické látky v ovzduší v prostorách budov.

Ke zlepšení kvality ovzduší kolem nás mohou přispívat i malá opatření, jako je větrání uzavřených prostor. I tehdy, jednáme-li s dobrým úmyslem, však naše kroky mohou mít ve skutečnosti negativní dopady. Erik Lebret doporučuje: „Místnosti bychom měli větrat, ale ne příliš, neboť při tom dochází ke značné ztrátě energie. Musíme pak více topit a spotřebováváme fosilní paliva, což v důsledku vede k většímu znečištění ovzduší. Měli bychom obecně rozumněji využívat naše zdroje.“

Více informací

• Evropská komise a veřejné zdraví
• Společné výzkumné středisko a kvalita ovzduší v budovách
• Světová zdravotnická organizace a kvalita ovzduší v budovách
• Nápady ke zlepšení kvality ovzduší v budovách: European Lung Foundation