Udělejte něco pro naši planetu, vytiskněte tuto stránku jen v případě potřeby. I malá akce může mít obrovský význam, když ji udělají miliony lidí!
Article
Všichni pravděpodobně známe pohádku o Hansi Brinkerovi, malém holandském chlapci, který po celou noc ucpával prstem díru v hrázi, aby zastavil prosakování vody a zaplavení města Harlemu. Lidé jsou často překvapeni, když zjistí, že tuto historku ve skutečnosti napsala americká spisovatelka Mary Mapes Dodgeová (1831–1905), která v Nizozemsku nikdy nebyla.
Joep Korting není tak známý, ale je klíčovým článkem jednoho z nejsofistikovanějších systémů vodního hospodářství na světě, který zahrnuje místní, regionální a celostátní správu, vazby na orgány v jiných zemích a napojení na nejmodernější počítačové systémy sledování, které využívají družice k nepřetržité kontrole infrastruktury.
Joep je také jedním z článků řetězce, který je nezbytný pro provádění jednoho z nejambicióznějších a nejkomplexnějších právních předpisů, jaké kdy EU přijala — rámcové směrnice o vodě.
Rámcová směrnice o vodě vyzývá ke koordinované činnosti, jejíž cílem je dosáhnout do roku 2015 „dobrého stavu” všech vod v EU, jak povrchových, tak podzemních. Stanoví také, jak bychom měli hospodařit se svými vodními zdroji na úrovni přírodních oblastí povodí. Rámcovou směrnici o vodě doplňují některé další právní předpisy EU, jako je rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí a směrnice o povodních, které jsou rovněž zaměřeny na zlepšování a ochranu evropských vodních útvarů a vodního života.
Není tajemstvím, že v Nizozemsku je voda důležitou otázkou. Skoro 25 % jeho území — na němž žije 21 % obyvatel Nizozemska — se nachází pod úrovní mořské hladiny. Padesát procent území má nadmořskou výšku do jednoho metru. Avšak moře není jediný problém, se kterým se Nizozemsko potýká. Dodávky pitné vody pro občany a podniky, správa řek plynoucích z jiných zemí a nedostatek vody v teplých obdobích — to jsou jen některé úkoly, které musí řešit.
Nizozemci ale nejsou sami. Voda se stává kritickým problémem všude ve světě. Během 20. století došlo k bezprecedentnímu nárůstu počtu obyvatel, hospodářství, spotřeby a produkce odpadů. Jen spotřeba vody se za posledních 50 let zvýšila na trojnásobek.
Voda je jen jeden ze zdrojů, které jsou pod stále větším tlakem. Existuje mnoho dalších problémů životního prostředí, od kvality ovzduší po dostupnost půdy, které významně ovlivňují klíčové vývojové tendence, jako je růst počtu obyvatel, ekonomik a spotřeby.
I když nemáme k dispozici úplný obrázek, to, co o životním prostředí víme, vyžaduje, abychom se zamysleli nad způsobem, jakým využíváme naše zdroje a hospodaříme s nimi. Toto zamyšlení — zelená ekonomika — by mohlo zahrnovat zásadní změnu toho, jak žijeme, obchodujeme, spotřebováváme a nakládáme s odpady, zásadní změnu našeho vztahu k planetě. Klíčovým prvkem zelené ekonomiky je efektivní hospodaření s přírodními zdroji na Zemi. Ale co znamená efektivní hospodaření se zdroji? a jak by mohlo vypadat v případě vody?
Voda je životně důležitým zdrojem. Napájí nás, spojuje nás a napomáhá našemu rozvoji. Bez pitné vody by naše společenství nemohlo přežít. Jsme na ní závislí, neboť ji potřebujeme k produkci potravin, ale i téměř všech ostatních výrobků a služeb, které využíváme.
Joep začíná svou práci na místním vodohospodářském úřadě v nizozemském Deurne každé ráno v 8 hodin. Mezi jeho úkoly patří kontrola malého úseku ze 17 000 kilometrů hrází v této zemi, z nichž 5 000 kilometrů poskytuje ochranu před mořem a velkými řekami.
Joep také kontroluje kanály, zdymadla a propusti — někdy odstraňuje odpadky nebo odřezky vzniklé v zemědělství, jindy opravuje poškozená zařízení. Ať už dělá cokoli, neustále měří výšku vody a všímá si případných maličkostí, které by bylo možno vylepšit.
Na území, kde Joep pracuje, se nachází 500 jezů, které jsou každodenně sledovány. Otevíráním nebo zavíráním jezů se zvyšuje nebo snižuje hladina vody a tím se řídí pohyb vody v celém regionu. Navzdory všem vyspělým technologickým systémům Joep a jeho sedm kolegů pracují manuálně a každý den kontrolují zdymadla. Hladina vody se nepřetržitě sleduje a k dispozici je plán nouzových opatření a nouzové telefonní linky dostupné 24 hodin denně.
Joep a jeho kolegové plní rozhodnutí, která přijímají nizozemské vodohospodářské výbory. v současnosti je v Nizozemsku 25 místních vodohospodářských výborů. Společně představují systém institucí, který se datuje do 13. století, kdy se zemědělci spojili a uzavřeli dohody o společném vysoušení vody na polích. Unikátní je to, že vodohospodářské výbory jsou zcela nezávislé na místní správě a mají dokonce i vlastní rozpočty a vlastní volby, což z vodohospodářských výborů činí nejstarší demokratické instituce v Nizozemsku.
„Znamená to, že když přijde na diskuse o rozpočtu nebo místní volby, nekonkurujeme si s investicemi do místních fotbalových hřišť, školských zařízení, mládežnického klubu nebo nové silnice, což jsou možná populárnější záležitosti,“ říká Paula Dobbelaarová, předsedkyně vodohospodářského výboru pro okrsek Aa en Maas a Joepova nadřízená.
„Máme také každodenní činnosti, které souvisejí například s rámcovou směrnicí o vodě, skutečně se snažíme poskytnout našim řekám větší svobodu — umožnit jim vytvářet meandry a hledat si vlastní cestu, a ne pouze protékat v rovných řečištích. Tím, že jim poskytujeme tuto svobodu a více prostoru, který ony využívají mnoha různými způsoby, stávají se opět součástí přirozenějšího ekosystému,“ říká Paula.
„Problém v Nizozemsku spočívá v tom, že jsme byli v minulosti velmi dobře organizováni a otázky spojené s vodou se nám dařilo úspěšně řešit. Po dobu 50 let jsme udržovali všechny v bezpečí a lidé toto vše nyní pokládají za samozřejmost. Například v loňském roce jsme v této části Evropy měli velmi vydatné deště, a zatímco lidi v Belgii toto vše velmi znepokojovalo, Nizozemci zůstávali klidní — očekávali, že se o to někdo postará,“ dodává Paula.
Jak již bylo zmíněno, členové místních vodohospodářských orgánů jsou voleni, ale v těchto volbách hlasuje jen 15 % obyvatel. „Není to skutečně reprezentativní a opět to pramení z toho, že lidé v Nizozemsku se stali vůči otázkám souvisejícím s vodou poněkud imunní,“ říká.
Hlavní politické alternativy pro efektivní udržitelné hospodaření s vodou musí zahrnovat technologické inovace, pružnou a kooperující správu, účast a informovanost veřejnosti a hospodářské nástroje a investice. Zásadní význam má zapojení lidí na místní úrovni.
„Voda nás bezesporu všechny spojuje ve světovém i místním měřítku, jak s ní spojené problémy, tak jejich řešení,“ říká Sonja Timmerová, která pracuje v mezinárodním oddělení nizozemské Asociace regionálních vodohospodářských orgánů, což je organizace, která zastřešuje hospodaření s vodou v celém Nizozemsku.
„Skutečnost je taková, že nehledě na vysokou úroveň bezpečnostních norem v Nizozemsku jsme vystaveni vyšší úrovni hladiny moře, velmi suchým zimám, po nichž v srpnu následují případy „zběsilých” dešťů, a v posledních letech v důsledku silných dešťů ve Švýcarsku a Německu jsme měli velmi vysokou hladinu Rýna. a ta voda skončí tady u nás.“
„Zvládnutí většího množství vody, které se v určitých obdobích přelévá přes hranice jednotlivých zemí, nebo vyšší hladiny moří se samozřejmě neobejde bez opatření na mezinárodní úrovni. Jsme součástí mezinárodní sítě a naše společné zkušenosti nám říkají, že pokud není voda každý den ve zprávách, naše práce je složitější,“ říká Sonja.
„Z mého pohledu je naše práce na místní úrovni úzce propojena s celostátní a mezinárodní úrovní,” říká Paula. „Na jedné straně máme zaměstnance, kteří obcházejí a kontrolují jezy a vodní toky. Snaží se, aby byly udržovány v čistotě a aby úroveň vody byla taková, jakou naši klienti (zemědělci, občané, organizace ochránců přírody) vyžadují. Na druhé straně máme velké plány, které jsou převáděny z vysoce abstraktních zásad rámcové směrnice EU o vodě do konkrétních protokolů, se kterými může Joep pracovat v terénu. Tento místní aspekt nyní oceňuji. Dříve jsem pracovala po celém světě na strategické úrovni — na vysoké úrovni s velmi malým chápáním potřeby správně fungujících místních struktur.“
„Když sedíte s ministry a jednáte o globální strategii v oblasti vody, je velmi těžké zůstat oběma nohama na zemi. To byl velký problém u rozvojových zemí — samá strategie na vysoké úrovni a velmi málo pochopení, infrastruktury, investic přímo na místní úrovni.”
„Nyní, kdy se otázka vody stává v Evropě naléhavou skutečností, i my potřebujeme tento místní přístup a ne jen velkolepé plány“, říká Paula.
„Mám v terénu osm lidí, kteří každý den kontrolují zdymadla. Všichni žijí zde a rozumějí místním lidem a místním podmínkám. Bez toho by vám každý plán ztroskotal a byl by prostě nahrazen jiným. Všichni musíme pracovat na dosažení reálného výsledku na místní úrovni a musíme umožnit lidem, aby se o problematiku své vlastní vody starali sami,“ vysvětluje.
„Místní úroveň je také klíč,” uznává Sonja. „Správa, funkční, decentralizovaný přístup může mít mnoho forem a díky tomu také může fungovat. Musíme jen znovu zapojit lidi a vysvětlit jim, že existuje určité riziko a že potřebujeme, aby se dále podíleli na řešení problémů,“ říká.
I když částem světa hrozí riziko nedostatku vody a jiným částem naopak záplavy, hovořit o celosvětové krizi v oblasti vody je nepřesné. Ve skutečnosti stojíme před krizí správy v oblasti vody.
Uspokojování potřeb nízkouhlíkové společnosti s efektivním využíváním zdrojů, zajištění udržitelnosti lidského a hospodářského rozvoje a zachování základních funkcí vodních ekosystémů vyžaduje, abychom našim, většinou mlčícím ekosystémům poskytli hlas, abychom za ně lobovali. Hovoříme o politických rozhodnutích — rozhodnutích, která musejí vycházet z odpovídajícího institucionálního a správního rámce.
Vyprávění o malém chlapci, který svým prstem ucpal přehradu, se často používá i dnes při popisu různých přístupů k řešení situace. Lze to chápat jako přijetí malého opatření, abychom odvrátili velkou pohromu. Může to také znamenat pokoušet se o léčbu příznaků namísto soustředění se na příčiny.
Skutečností je, že efektivní hospodaření s vodou, stejně jako hospodaření s mnoha jinými zdroji, bude vyžadovat řešení, která budou kombinací opatření a rozhodnutí přijatých na různých úrovních. Globální cíle a závazky mohou být převedeny do konkrétních výsledků jen tehdy, jestliže budou existovat lidé jako Joep a Paula, kteří je budou uskutečňovat.
Informační revoluce
Družice někdy mohou plnit více úkolů, než pro které byly zkonstruovány. Ramon Hanssen, profesor v oboru pozorování Země na technické univerzitě v Delftu, spolu s několika tvořivými kolegy vyvinul systém pro monitorování 17 000 kilometrů hrází v Nizozemsku, z nichž 5 000 kilometrů chrání Nizozemce před mořem a velkými řekami.
Kontrolovat je dostatečně často přímo na místě by vzhledem k vysokým nákladům nebylo možné. Pomocí radarových snímků pořízených z evropských družic Envisat a ERS–2, které jsou určeny k pozorování Země, může Generální ředitelství pro veřejné práce a hospodaření s vodou (Rijkswaterstaat) tyto hráze každodenně sledovat. Je tak možné odhalit sebenepatrnější pohyb, protože měření dosahují přesnosti na jeden milimetr.
Hanssen pokřtil tento plán „Hansje Brinker” podle legendárního chlapce, který ucpal svým prstem hráz, aby uchránil Nizozemsko před povodněmi. Znamená to, že inspekce prováděné generálním ředitelstvím již nejsou nutné? Podle profesora Hanssena tomu tak není. „Radar ukáže, které oblasti vykazují pohyb, a tedy vyžadují pozornost. Inspektor může zanést tyto souřadnice do svého navigačního systému, což je také aplikace dostupná díky vesmírným technologiím, a poté se tam vydat a provést podrobnější prohlídku na místě.
For references, please go to https://www.eea.europa.eu/cs/signaly/signaly-2012/clanky/mistni-a-globalni or scan the QR code.
PDF generated on Pátek 24.03.2023 07:54
Engineered by: EEA Webový tým
Software updated on 12 March 2023 21:56 from version 23.1.28
Software version: EEA Plone KGS 23.3.11
Akce dokumentů
Sdílet s ostatními