Nástroje politiky ochrany životního prostředí

Tato webová stránka má omezenou funkčnost s jazykem javascript. Ujistěte se, že máte javascript ve svém prohlížeči povolen.

Stránka Poslední změna 20.04.2016

Topics: Nástroje politiky Nástroje politiky

This page was archived on 23.11.2015 with reason: Content is outdated

Klíčový vliv na to, jaký bude stav našeho životního prostředí, mají politiky. EU má 35leté zkušenosti s vytvářením politik pro oblast životního prostředí. Během tohoto období přijala více než 200 právních aktů a vymezila strategické cesty. Na počátku se politika soustředila na právní úpravu technických norem. Postupně se škála politických nástrojů rozšířila, neboť se zjistilo, že neexistuje žádný univerzální nástroj, který by dokázal vyřešit všechny problémy. Šestý akční program EU pro životní prostředí prosazuje soubor různorodých nástrojů, které se navzájem doplňují. Patří k nim: právní požadavky (opatření, která ukládají povinnosti a kontrolují jejich plnění), transfer technologií, tržní nástroje, výzkum, opatření týkající se odpovědnosti za životní prostředí, „zelené“ veřejné zakázky a dobrovolné režimy a dohody. Studie agentury EEA na téma efektivity politiky ukazují, že struktura institucí může být stejně významná jako samotná podoba politiky.

Nástroje politiky

Menu

Soubor právních předpisů EU, které se týkají životního prostředí, je uznáván jako jeden z nejlepších na světě. Jsou-li tyto předpisy plně prováděny a vynucovány, tak dobře fungují. Bez nich by naše životní prostředí vypadalo dost odlišně. Podařilo se nám vyčistit vodu a ovzduší, postupně vyřadit z užívání látky, které oslabují ozonovou vrstvu, a zdvojnásobit míru recyklace odpadu. Naše automobily už nejsou tak velkými znečišťovateli. Kdyby v posledních 20 letech nedošlo díky katalyzátorům výfukových plynů ke zlepšení, byla by úroveň některých emisí desetinásobná.

Dnes poskytuje strategie EU pro udržitelný rozvoj zastřešující dlouhodobý rámec, který usiluje o synergie hospodářských, společenských a environmentálních cílů. Smlouva o EU požaduje, aby ochrana životního prostředí byla součástí vytváření a provádění všech politik Společenství, ať už jde o politiku energetickou, zemědělskou nebo dopravní. Tato integrace úvah o životním prostředí do tvorby politik napomáhá předcházet problémům tam, kde vznikají, aby se nemusela později hledat samostatná řešení každého jednotlivého důsledku.

EU usiluje o integrovanější přístup k vytváření politik, přičemž se řídí zásadami posuzování dopadu a lepší právní úpravy. To zahrnuje i doporučení, jak zlepšit zapojení veřejnosti do řízení vzájemného působení mezi vědou, technologiemi a společností, což je základní předpoklad pro uplatnění zásady předběžné opatrnosti.

Tržní nástroje, jako jsou obchodovatelné emisní povolenky a ekologické daně, se v EU používají stále častěji. Jejich cílem je začlenit náklady spojené s dopady hospodářské činnosti na životní prostředí a zdraví do tržních cen a stanovit cenu využívání přírodních zdrojů, jako jsou vzduch, voda a půda. Nejnovějšími příklady jsou systém EU pro obchodování s emisemi a harmonizovaný systém ekologických daní zavedený směrnicí o zdanění energetických produktů a směrnicí o výběru poplatků za nákladní dopravu (systém „eurovignette“). Prioritou je také odstranit subvence škodící životnímu prostředí. Zelená kniha z roku 2007 o tržních nástrojích týkajících se životního prostředí a souvisejících politik zdůrazňuje myšlenku ekologické daňové reformy, tj. přesun od zdanění práce k zdanění činností poškozujících životní prostředí.

„Socialismus selhal v hlásání ekonomických pravd. Kapitalismus může selhat v hlásání pravd ekologických.“ (Lester Brown, Fortune Brainstorm Conference, 2006).