Kontext politiky

Změnit jazyk

Poslední změna: Čtvrtek 23.02.2012 14:54

Otázky využívání zdrojů a odpadu se v rostoucí míře zdůrazňují v politikách EU, zejména ve strategii EU pro udržitelný rozvoj (SDS) a šestém akčním programu pro životní prostředí (6. EAP). 6. EAP výslovně vyzývá k „prolomení vazby mezi hospodářským růstem a využíváním zdrojů“. V roce 2007 byla ve spolupráci mezi UNEP a Evropskou komisí založena Mezinárodní skupina pro udržitelné řízení zdrojů.

Na využívání a řízení přírodních zdrojů mají vliv téměř všechny politiky Evropského společenství. K nejdůležitějším patří společná zemědělská politika, společná rybářská politika, politika regionálního rozvoje, dopravní politika a energetická politika. Problematikou udržitelného využívání a řízení zdrojů se zabývá řada průřezových environmentálních strategií, včetně strategie pro udržitelný rozvoj, šestého akčního programu pro životní prostředí a tematických strategií pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci a pro udržitelné využívání přírodních zdrojů z roku 2005.

Probíhající politická diskuze ukazuje na nutnost lepší integrace úvah o životním prostředí a o zdrojích do odvětvových a dalších politik. Některé nevyřešené otázky se vztahují k tomu, jak odhadovat dopady využívání zdrojů na životní prostředí, na které prioritní oblasti nebo konkrétní zdroje by se měly zaměřit politické zásahy a jak stanovovat cíle a měřit pokrok v oblasti udržitelného využívání a řízení zdrojů.

Jelikož zvýšení technické účinnosti je často vyrovnáno rozšířením spotřeby, pouhá technická zlepšení ke snížení spotřeby zdrojů a produkce odpadu nejspíš nebudou stačit. Možná bude nutné kriticky přezkoumat udržitelnost současného životního stylu a vzorců spotřeby, přičemž technologii je nutné kombinovat s jinými politickými nástroji.

Zatímco politiky EU v oblasti zdrojů jsou ještě ve stádiu vývoje, politiky týkající se odpadu jsou jak v EU, tak v jejích jednotlivých členských státech postupně zaváděny již od 70. let 20. století. Nynější politika EU ve vztahu k odpadům je založena na tzv. odpadové hierarchii. V té jde v první řadě o předcházení vzniku odpadu a následně o omezení nutnosti jeho likvidace prostřednictvím opětovného využití, recyklace a dalších způsobu jeho využití. Tuto hierarchie pravděpodobně dále posílí pozměněná rámcová směrnice o odpadech, která v současnosti prochází revizí, a tematická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci.

Hlavní způsoby nakládání s odpady jsou regulovány směrnicí o skládkách odpadů, směrnicí o spalování odpadů a směrnicí o integrované prevenci a omezování znečištění (IPCC). U některých zvláštních odpadových toků, jako jsou obalové odpady, vozidla s ukončenou životností a odpadní elektrická a elektronická zařízení byla zásada odpadové hierarchie upravena, a to například zavedením konkrétních cílů pro recyklaci.

Přístup založený na životním cyklu uplatňovaný při tvorbě politiky zajišťuje, že jsou posuzovány dopady za celé období existence výrobků nebo života lidí a že dopady na životní prostředí nejsou skrývány jejich prostým přesunutím do jiných zemí nebo do jiných fází výroby či spotřeby.

Další informace: