Kontext politiky

V roce 1999 vedla Perspektiva evropského územního rozvoje (European Spatial Development Perspective, ESDP) ke vzniku strategií evropské politiky pro územní rovnováhu a soudržnost, zvýšení konkurenceschopnosti, přístup na trhy a k poznatkům, jakož i pro moudřejší správu přírodních a kulturních zdrojů. V nedávnější době se otázkou integrovaného územního rozvoje zabýval dokument Územní agenda EU, jehož cílem je mobilizovat potenciál evropských regionů a měst pro udržitelný hospodářský růst a zvýšení zaměstnanosti.

Rozhodnutí v rámci územního plánování a řízení jsou obvykle přijímána na místní nebo regionální úrovni. Evropská komise zde nicméně hraje určitou úlohu – musí zajišťovat, aby členské státy ve svých plánech územního rozvoje braly v potaz ohledy na životní prostředí. Jde o tyto cíle:

•          analyzovat environmentální dopad navrhovaného rozvoje;
•          zlepšit tok zeměpisných informací o otázkách využití půdy;
•          vypracovat a realizovat evropskou strategii pro městské životní prostředí ;
•          zlepšit plánování pro pobřežní oblasti Evropy i jejich řízení a využívání.

Evropské ekonomiky závisejí na přírodních zdrojích, včetně surovin a území (půdní zdroje). V tematické strategii pro udržitelné využívání přírodních zdrojů EU je území zahrnuto jakožto zdroj. To se týká půdních i mořských ploch, které jsou nutné pro účely produkce (např. nerostů, dřeva a potravin) a pro různé společensko-hospodářské činnosti. Tyto zájmy spolu často soutěží o stejné územní zdroje.

Úsilí o změnu metod využívání půdy za účelem snížení nebodového znečištění ovzduší a vody zahrnuje integrovanou správu povodí, a zejména směrnici o dusičnanech. Povodněmi, které v důsledku budování neprostupných povrchů (např. budov a silnic) vyvolávají extrémní povětrnostní jevy, se zabývá nová evropská směrnice o povodních. Průřezová povaha využívání půdy je zdůrazňována také v politice rozvoje venkova a regionální politice EU.

Kjótský protokol UNFCCC podporuje mimo jiné postupy, které snižují emise metanu a oxidu dusného ze zemědělské půdy. Politiky EU pro přizpůsobení se změně klimatu mají přímý význam pro současné a budoucí způsoby využívání půdy a pro hospodářská odvětví, která na nich závisejí.