Rozhovor — „Lidé na prvním místě“ aneb cesta k zelenějším a příjemnějším městům

Změnit jazyk
Article Publikováno 29.09.2016 Poslední změna Pátek 30.09.2016 17:10
Naše města čelí dosud nevídanému tlaku růstu populace, dopravních zácp a změny klimatu. Jak v nich můžeme lidem usnadnit pohyb a cestování, zpříjemnit život a zvýšit udržitelnost? Jedna urbanistická společnost pomáhá změnit náš způsob plánování měst. Abychom se o něm dozvěděli více, hovořili jsme s paní Helle Søholt, spoluzakladatelkou a výkonnou ředitelkou společnosti Gehl Architects z Kodaně.
Brighton NewRoad

Brighton NewRoad  Image © Gehl Architects

Jak vypadá ideální město a je taková představa realistická?

Je obtížné stvořit dokonalé zelené město, ale přece jenom máme určitou globální představu. Naši hlavní zásadu lze vyjádřit stručně heslem: „lidé na prvním místě“. Města děláme pro lidi – abychom jim pomohli dosáhnout vyšší kvality života udržitelným způsobem a současně zajistili krátkodobě i dlouhodobě sociální začlenění. Musíme chápat materiální a sociální požadavky lidí a jejich potřebu mít přístup k práci. Města kromě toho musí mít dobře integrovaný systém mobility a schopnost lépe se přizpůsobit změně klimatu. Pozorujeme, jak se s těmito problémy potýkají města na celém světě; nicméně tyto problémy mají praktická řešení, která lze realizovat.

Pokud jde o mobilitu, je třeba zavést dobře vybudované dopravní sítě, které chodcům i cyklistům zajistí, aby se mohli po městě pohybovat. Lidé by měli mít možnost se velmi snadno přesouvat, a to nejen ve svém blízkém okolí, ale také na vzdálenosti pět až deset kilometrů.

Nezbytností jsou také veřejná prostranství a plochy zeleně. Umožňují nám setkávat se s druhými lidmi a cítit se součástí komunity, ale také nám poskytují pocit volnosti a životní prostor mimo naše domovy. Město potřebuje širokou škálu přístupných veřejných prostranství tvořících součást blízkého okolí, jako jsou například hřiště pro děti a rodiny, místní parky a klidné oblasti, v nichž jsme blíže přírodě. Když mají lidé přístup k přírodě, nepociťují v městském prostředí tolik stresu.

Město by mělo zahrnovat také jiné typy veřejných prostranství, jako jsou náměstí a tržiště, kde se mohou lidé scházet a věnovat se obchodním nebo kulturním činnostem. Tato prostorová rozmanitost města pomáhá lidem naplňovat své sociální potřeby. Podobně je tomu s budovami: nové a staré budovy by měly fungovat vedle sebe, poskytovat možnost bydlení všem příjmovým skupinám či nabízet pracovní místa. Všechna tato místa by měla být snadno dostupná veřejnou dopravou, čímž jsou lidé motivováni k udržitelnému chování.

Jak hodnotíte problémy týkající se mobility?

Vytvořili jsme přístup založený na datech. Nazýváme ho „metoda veřejného života/veřejného prostoru“. Mnoho měst už provádí hodnocení hospodářské výkonnosti, využití veřejné dopravy a stávajícího a budoucího využívání automobilů. K prvkům města, jež mají více sociální a kulturní povahu, se však často nepřihlíží. U nás, ve společnosti Gehl Architects, se snažíme tyto prvky zmapovat a zviditelnit je. Jací lidé město využívají? Jak se pohybují? Jaké veřejné aktivity se ve městě dějí? Kdo se jich účastní? Co můžeme udělat pro skupiny, jež město nevyužívají? Snažíme se proniknout ke kořenům určitých vzorců chování a použít tyto poznatky k rozvoji města.

Například v jednom z našich projektů jsme provedli průzkum veřejného prostoru a veřejného života, abychom pochopili, proč ulice New Road, jež se nachází v oblíbené vnitřní části města Brighton ve Spojeném království, lidi neláká – ani chodce, ani nakupující. Naše analýza ukázala, že tato ulice by byla ideální spojnicí mezi centrem města a nedalekou univerzitou a knihovnou. Navrhli jsme, aby ji otevřeli do přilehlého parku a vytvořili z ní pěší zónu, jíž však budou moci nízkou rychlostí projíždět vozidla. Ulice se stala velice rychle čtvrtým nejvyužívanějším prostorem ve městě.

Kdo se podílí na urbanistickém projektování?

Úzce spolupracujeme s komunitními skupinami, místními nevládními organizacemi, skupinami pro zlepšování podmínek v podnikání a místní samosprávou. Při modernizaci města musíme zajistit, aby z prostoru, který vytváříme, měli užitek lidé, kteří žijí a pracují v blízkém okolí. Velmi se věnujeme průzkumům před a po modernizaci. Tato zpětná vazba často podnítí politiky k aktivnímu jednání.

Je vhodné také přímo zapojit lidi žijící v daném městě. Často například narážíme na neochotu nebo odpor, když chceme v obchodních zónách zavést pěší zóny. Podle našich dat se v nově vytvořených pěších zónách obrovsky zvýší počet chodců procházejících kolem obchodů. Tím, že tato data sdílíme, můžeme obyvatele a podniky přesvědčit o sociálních a ekonomických přínosech. Vlastně obyvatele vybízíme, aby hlasovali nohama.

Je důležité soustředit se na to, čemu říkáme software (kultura nebo využití města) a hardware (silnice, ulice, budovy a fyzické prostředí), protože tyto dvě složky musí jít ruku v ruce.

Je třeba v zájmu urbanistické rovnosti, kvality života a mobility přistupovat na určité kompromisy?

Nenazývala bych to kompromisy. K projektování měst je třeba přistupovat pružně a s ohledem na všechny strany. Nejde o to udělat z jedné ulice pěší zónu. Spíše bychom měli usilovat o to, abychom vytvořili mnohem integrovanější síť, v níž všechny ulice mohou sloužit chodcům i cyklistům a jsou příjemným místem pro práci i pro život. Náš stávající omezený přístup se musí změnit. Musíme pracovat na mnoha různých úrovních, abychom pro všechny zajistili bezpečný a pohodlný přesun po městě , a lidé si tak budou jisti, že se kamkoliv dostanou, aniž by museli mít automobil. Města by měla budovat kolektivní a dobře fungující dopravní systémy, které lidem dávají možnost volby.

V zájmu této rovnováhy mezi potřebami mobility a kvalitou života některá města omezila přístup automobilů do vybraných oblastí. Kodaň, Londýn, Stockholm a další města například zavedla poplatky za dopravní přetížení nebo zvýšila cenu parkovného v centrech měst. Pro obyvatelstvo pak začínají být zajímavé jiné formy dopravy, jako jízda na kole nebo využívání veřejné dopravy.

Přizpůsobují se evropská města ekologičtějšímu modelu dopravy?

Domnívám se, že v tomto je Evropa průkopníkem. Mnoho evropských měst má dobře fungující veřejnou dopravu a v posledních desetiletích také vytvořila mnoho pěších zón. Kodaň a Amsterdam jsou dvěma cyklistickými velmocemi a v Berlíně je také poměrně vysoký počet cyklistů.

Jiná města však mají určité potíže. Paříž byla průkopníkem, když zavedla systém veřejných kol. Stala se tím vzorem pro celý svět. Nepustila se však se stejnou smělostí do vytváření příslušné infrastruktury, tj. zúžení prostoru pro auta a vytvoření propojenější sítě cyklostezek. Mnoho měst má podobné problémy a při jízdě na kole bohužel dochází k nehodám. Klesá tak důvěra v bezpečnost této formy dopravy.

V mnoha městech se zdá, že jejich ulice jsou pro kola příliš úzké. Podle mě jsou spíš příliš úzké pro auta! Pokud jdou lidé pěšky nebo jedou na kole, nezaberou tolik místa.

Musíme také lépe propojit centra měst s periferiemi. To znamená soustředit se na cestování a pochopit, že veřejná doprava, ať už vlaky nebo autobusy, může být prodloužením veřejného prostoru při cestě z domova do práce a zpátky.

Jaké problémy týkající se měst a mobility budeme muset v budoucnu řešit?

Těch problémů je spousta: vyšší tempo urbanizace, změna klimatu, doprava, produkce potravin, spotřeba energie, sociální začleňování… Skutečným problémem se také stala bezpečnost ve veřejném prostoru. Pokud lidé nepovažují veřejný prostor za bezpečný, budou spíše jezdit auty.

Městská mobilita také souvisí s veřejným zdravím. Se společností Novo Nordisk spolupracujeme na řešení problému cukrovky u obyvatel měst, protože právě 80 % světové populace diabetiků žije ve městech a státní zdravotnické rozpočty v souvislosti s tímto problémem enormně rostou. Přitom kdybychom města projektovali s odlišným přístupem, napomohlo by to jistě v boji proti cukrovce.

Dalším problémem je stárnutí populace. Působíme v Tokiu a v částech Evropy, ve kterých se věkové složení obyvatelstva rychle mění. Naše města musí být projektována tak, aby usnadnila pohyb stárnoucí populaci. Nejdůležitější je uvědomit si, že u všech těchto problémů je město součástí řešení a že utváření města nám může pomoci změnit chování lidí.

Helle Søholt

spoluzakladatelka a výkonná ředitelka společnosti Gehl Architects

Geographic coverage

Capital Region, Denmark
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100