Živit hladové město

Změnit jazyk
Article Publikováno 28.09.2016 Poslední změna Pátek 30.09.2016 16:53
Suroviny, z nichž se skládá jídlo, které jíme doma nebo v restauracích, pocházejí z blízké i delší vzdálenosti. Ve stále urbanizovanějším a globalizovanějším světě musí být potraviny vyprodukované na venkově dopraveny do města. Velký důraz byl dosud kladen na to, že je třeba snížit tzv. „potravinové míle“. To sice může být důležité, nejde však o univerzální řešení. Inteligentnější a čistší dopravní systém by tento problém vyřešil jen částečně. Je zapotřebí širší systémová analýza celého potravinového systému.

I kdybychom žili na statku, většinu potravin, které konzumujeme, je třeba nějak přepravit. Vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny Evropanů žijí ve městech, zásobování potravinami je značně závislé na dopravě, jež v současnosti funguje převážně na spalování fosilních paliv. To má pochopitelně negativní dopad na životní prostředí a klima.

Celosvětově žije více než polovina světového obyvatelstva ve městech a podle OSN se má tento podíl do roku 2050 zvýšit zhruba na dvě třetiny — což bude více než šest miliard lidí. Mnoho z těchto obyvatel měst má spadat do rostoucí a relativně majetné střední třídy, takže poptávka po dopravě všech druhů potravin, z důvodu uspokojení našich potřeb a chutí, pravděpodobně poroste.

Vzdálenost příliš nevypovídá o cestě samotné

Přeprava potravin, lidí a zboží má mnoho dopadů na životní prostředí, včetně znečišťování ovzduší, hluku, fragmentace krajiny a emisí skleníkových plynů. Vědomí těchto dopadů vedlo k vytvoření pojmu „potravinové míle“, což obvykle znamená vzdálenost, kterou daná potravina urazila, než se dostala na náš stůl, do supermarketů nebo restaurací.

Počítání „potravinových mílí“ může být někdy užitečnou metodou pro odhad dopadu vašeho jídla na životní prostředí. Má však také řadu důležitých omezení: pouze část dopadu potravin na životní prostředí souvisí s jejich dopravou. Z hlediska emisí skleníkových plynů je obvykle mnohem důležitější, jak byla určitá potravina vyprodukována (jestli ve vytápěném skleníku nebo na poli během vegetačního období), než to, z jaké vzdálenosti byla dovezena. Ve skutečnosti je většina environmentálních dopadů toho, co konzumujeme, spojena s fází výroby. Patří mezi ně odlesňování kvůli rozšiřování zemědělské půdy, zavlažování, používání chemických hnojiv, krmení zvířat atd.

Sledujeme-li pouze „potravinové míle“, přehlížíme nejen to, jak byly dané potraviny vyrobeny, ale také to, jaký druh potravin si kupujeme. Kdybychom se stali vegetariány nebo jen snížili svoji spotřebu masa, změnili druh konzumovaného masa a omezili množství potravinového odpadu, mohli bychom snížit objem emisí skleníkových plynů vznikajících v souvislosti s potravinami, které konzumujeme, o čtvrtinu.

„Potravinové míle“ navíc obvykle udávají pouze vzdálenost z místa výroby do supermarketu nebo restaurace. Přeprava velkých objemů potravin z jednoho místa na jiné místo však ve skutečnosti může být vysoce efektivní. Na environmentální dopad vašeho jídla má možná mnohem větší vliv to, jak se do supermarketu a odtud domů dopravujete vy – zda pěšky, na kole, automobilem nebo autobusem.

Kdo co prodává

Ve srovnání s tím, jakými cestami potraviny putují ke spotřebitelům, potravinové míle pravděpodobně představují menší problém. Na evropské úrovni nefunguje žádný jednotný zásobovací potravinový řetězec. V posledních letech se poskytovatelé logistických služeb snaží spojovat a poskytovat služby po celé Evropě. Navzdory tomuto trendu však tlak na ceny, jemuž jsou poskytovatelé celoevropských logistických služeb vystaveni, v praxi znamená, že mnozí z nich využívají služeb menších subdodavatelů. V důsledku toho je značná část silniční nákladní dopravy nadále řešena subdodavatelsky a náklady přepravují tisíce malých firem a vlastníků nákladních vozů.

Podle studie Evropské komise se zároveň v důsledku rozšíření řetězců supermarketů, hypermarketů a diskontních prodejen s centralizovaným distribučním systémem založeným na moderní logistice stal maloobchod s potravinami v EU koncentrovanějším. Jinak řečeno, v maloobchodu s potravinami působí méně subjektů. To vedlo k zefektivnění logistiky a úsporám nákladů, ale nepopiratelně ovlivnilo sortiment potravin, z něhož si spotřebitelé mohou vybrat, a menším výrobcům to ztížilo možnost proniknout do širších distribučních systémů.

Tyto centralizované logistické systémy mohou také z různých důvodů selhat a způsobit výpadky dodávek potravin, vůči nimž jsou supermarkety a spotřebitelé bezbranní. Například protesty proti cenám pohonných hmot ve Spojeném království v roce 2000 způsobily, že některé supermarkety do obnovení zásobování zavedly přídělový systém na potraviny.

Skutečnost, že náš potravinový systém je založen ve velké míře na dopravě, má také dopad na to, jaké potraviny jíme. Protože potraviny musí během přepravy a po dopravení na místo zůstat čerstvé – nebo alespoň poživatelné –, mnohé plodiny se musí sklízet nezralé a do mnoha potravin se musí přidávat konzervační látky.

Blíží se doba, kdy budou pizzu doručovat drony?

Nakupování potravin přes internet v Evropě rychle roste, což může vést k zásadní proměně způsobu, jak se potraviny dostávají k zákazníkům. Není však jasné, jestli to pro životní prostředí bude změna k lepšímu, nebo k horšímu.

Podle studie Massachusettského technologického institutu zabývající se nakupováním elektroniky, oděvů a hraček je nakupování přes internet k životnímu prostředí nejšetrnější. A to hlavně ze dvou důvodů: odpadá cesta nakupujícího do obchodu a údržba internetových stránek obchodníka produkuje podstatně méně emisí (a spotřebuje méně energie) než provoz kamenné prodejny. Pokud však bydlíte nedaleko obchodu s potravinami, tento výpočet by asi dopadl jinak. Ovlivnit jej může několik faktorů: Jak daleko to máte do nejbližšího obchodu s potravinami? Chodíte nakupovat pěšky, jezdíte na nákup na kole nebo autem? Nakupujete potraviny na celý týden, nebo jen na jedno jídlo?

Další otázkou je, nakolik naše nákupní chování ovlivňují změny dopravních technologií. Samořídící nákladní vozidla s elektrickým pohonem a doručování pizzy drony se mohou objevit na scéně mnohem dříve, než si myslíme. V případě dálkové dopravy by situaci mohly změnit účinnější kontejnerové lodě – například pomalu plovoucí lodě vybavené plachtami.

Stejně tak by se mohla změnit naše strava a obsahovat méně masa. Nebo by nám bílkoviny mohly do značné míry zajišťovat akvakultura a hmyz. Z logistického hlediska by také bylo mnohem jednodušší přepravovat vysoce výživný koncentrovaný prášek nebo tabletky, avšak tyto sušené přípravky by asi příliš neodpovídaly představě většiny z nás o chutné večeři, alespoň zatím ne.

Další inovativní řešení, jako je pěstování potravin ve městech, například na vertikálních farmách nebo na střechách, mohou snížit jak potřebu dopravy, tak také pomoci městům přizpůsobit se dopadům změny klimatu.

Evropský potravinový systém

Sedmý akční program EU pro životní prostředí vytyčuje ambiciózní cíl shrnutý pod heslem „spokojený život v mezích naší planety“. Stanovuje také, že klíčovými oblastmi, v nichž by se měl snížit celkový dopad spotřeby na životní prostředí po dobu životního cyklu výrobku, jsou potravinářství a doprava společně s bydlením. Těmto sektorům lze společně přičíst téměř 80 % dopadů spotřeby na životní prostředí.

Zdá se, že nejvhodnější by bylo začít snižováním potravinového odpadu, jenž v přepočtu na jednoho obyvatele EU činí průměrně zhruba 179 kg za rok, čímž by klesla i potřeba přepravy potravin. Řešení neudržitelné spotřeby však vyžaduje, abychom se zaměřili na celý potravinový systém, včetně výroby, spotřeby a jeho zajištění.

Toto bylo hlavní myšlenkou nedávných hodnocení provedených v EEA, včetně dokumentu„Ekologizace společné zemědělské politiky (SZP)“ a části zprávy „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2015“ (SOER 2015) týkající se zemědělství. Systémové analýzy se zabývají potravinami z širšího hlediska udržitelnosti, a to nejen s ohledem na současný dopad na životní prostředí, ale také s ohledem na otázky, jako jsou potravinové zabezpečení v globalizovaném světě, růst poptávky po potravinách v souvislosti s nárůstem světové populace, zvyšování úrovně příjmů, dopady změny klimatu na produkci potravin, změna stravovacích návyků a problém obezity a podvýživy.



 

Geographic coverage

Austria, Belgium, Bulgaria, Croatia, Cyprus, Czech Republic, Denmark, Estonia, Finland, France, Germany, Greece, Hungary, Iceland, Ireland, Italy, Latvia, Liechtenstein, Lithuania, Luxembourg, Malta, Netherlands, Norway, Poland, Portugal, Romania, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden, Switzerland, Turkey, United Kingdom
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100