Zelená rozhodnutí: politikové, investoři a spotřebitelé…

Změnit jazyk
Article Publikováno 28.09.2016 Poslední změna Pátek 30.09.2016 17:05
Existuje široké spektrum dopravních možností: od chůze a automobilů s elektrickým pohonem po obří nákladní plavidla a vysokorychlostní vlaky. Při výběru druhu dopravy může hrát roli mnoho faktorů včetně ceny, vzdálenosti, dostupnosti infrastruktury a poskytovaného komfortu. Upřednostňovaným druhem osobní dopravy v Evropě je jízda automobilem. Ale i tak jsou některé alternativy čistší než jiné. Co můžeme udělat pro to, aby byly upřednostňovány ekologičtější alternativy?

 Image © Catarina Rogado (My City / EEA)

Sektor dopravy poskytuje současné společnosti nezbytnou službu a významně přispívá ke kvalitě života. V některých případech doprava uspokojuje základní potřeby, jako je distribuce potravin, dojíždění do práce nebo do školy. Jindy nám usnadňuje trávení volného času. V závislosti na zvoleném druhu dopravy může mít uskutečněná cesta různé dopady na životní prostředí a lidské zdraví. V mnoha případech máme na výběr.

Vezměme si třeba takové dojíždění na pět kilometrů. Nabízí se několik možností: můžeme jet na kole, jet sami ve svém naftovém SUV (sportovní užitkové vozidlo), domluvit se na spolujízdě autem se spolupracovníky nebo využít hromadnou dopravu. Některé z nabízených možností budou vždy šetrnější k životnímu prostředí než jiná. Zároveň ne všechny možnosti jsou dostupné pro každého. Například kopcovitou krajinou bez cyklostezek za deštivého počasí rád pojede na kole pouze cyklista s dobrou fyzickou kondicí a smyslem pro dobrodružství. Podobně spolujízda automobilem na elektrický pohon přichází v úvahu pouze za určitých podmínek: musí být k dispozici dobíjecí stanice a skupina ochotná provozovat spolujízdu.

Sektor dopravy zahrnuje celé spektrum zainteresovaných stran: od urbanistů a výrobců vozidel, až po cestující. Aby se usnadnil přechod k ekologickému a udržitelnému dopravnímu systému, je třeba, aby se všechny tyto strany zapojily a neobávaly se kriticky vyslovit ke kterémukoliv aspektu současného dopravního systému. Některé z těchto kritických pohledů by nás skutečně mohly podnítit k hlubšímu zamyšlení nad našimi spotřebními zvyklostmi a životním stylem: co je skutečně podstatné, a co je jen příjemným luxusem.

Evropská podpora dekarbonizace dopravy

V současné době je doprava v Evropě stále závislá na ropě. Prodej nových osobních automobilů roste a většina z nich má naftový motor. Evropa si jako cíl stanovila zbavit se této závislosti na fosilních palivech.

Budoucnosti evropského sektoru dopravy dává konkrétní obrysy řada politických dokumentů EU včetně Strategie Evropa 2020, Plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 a Plánu jednotného evropského dopravního prostoru – za účelem vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje (tzv. „Bílá kniha o dopravě z roku 2011“).

Tyto dokumenty jasně identifikují úkoly, jež musí sektor dopravy řešit: vytvořit konkurenceschopný dopravní systém, snížit závislost Evropy na dovozu ropy a snížit emise uhlíku z dopravy do roku 2050 o 60 % (v porovnání s úrovní z roku 1990) a zároveň podpořit růst a zaměstnanost.

EU na tento účel vyčlenila finanční prostředky. Konkrétně se předpokládá, že na podporu investic do dopravy bude směřovat téměř 20 % prostředků na evropskou politiku soudržnosti (zhruba 70 miliard EUR v období 2014–2020). Více než polovina této částky se použije na podporu přechodu k energeticky účinnému dekarbonizovanému sektoru dopravy.

Řídit, nebo neřídit?

Ačkoliv Evropané napříč členskými státy a věkovými skupinami upřednostňují široké spektrum druhů dopravy, zdá se, že největší oblibě se těší automobily. Podle průzkumu Eurobarometr o mobilitě ve městech polovina Evropanů denně jezdí autem, ať už jako řidiči, nebo spolujezdci. Míra využití automobilů v jednotlivých zemích EU se však liší. Zatímco na Kypru osm z deseti respondentů používá auto denně, v Maďarsku je denně využívá méně než čtvrtina respondentů.

Veřejnou dopravu denně využívá poměrně hodně lidí v Maďarsku, České republice, Estonsku a Lotyšsku. Na Kypru tři čtvrtiny respondentů nikdy nejezdí veřejnou dopravou. Nizozemsko, Dánsko a Finsko mají velmi vysoký podíl využívání jízdních kol jako dopravního prostředku: v Nizozemsku je denně používá 43 % respondentů, v Dánsku 30 % a ve Finsku 28 %.

Asi nikoho nepřekvapí, že v zemích s vysokou mírou denního využívání automobilů jsou jízdní kola a veřejné doprava využívány méně často. Rovněž není žádným překvapením, že Evropané ve věku od 15 do 24 let jsou skupinou, u které je vysoká pravděpodobnost, že alespoň jednou denně využijí veřejnou dopravu.

Co tedy můžeme udělat pro to, aby Evropané upřednostňovali ekologičtější druhy dopravy?

Budoucnost osobních automobilů: sdílení a elektrický pohon?

Čistší paliva a vyšší palivová účinnost mohou pomoci do určité míry snížit dopady dopravy na životní prostředí a lidské zdraví. Z evropských i národních prostředků je již dlouho podporován výzkum alternativních paliv, jenž přispěl vícekrát ke zvýšení palivové účinnosti i mnoha zdokonalením motorů. Pro využívání čistších paliv ve větší míře je třeba vypracovat společné normy a rozsáhlou infrastrukturu pro tato paliva. Osoby, které kupují/používají automobil, upřednostní vozidla na alternativní paliva, jen pokud budou mít jistotu, že energii nebo palivo mohou bez problémů dobít nebo doplnit a že nehrozí, že jim cestou dojde.

Ve sdělení Čisté zdroje energie pro dopravu EU vypracovala ucelenou strategii pro alternativní paliva zahrnující všechny druhy dopravy, aby usnadnila vybudování infrastruktury (např. dobíjecích stanic po celé Evropě) a vytvoření společných technických specifikací (např. jednotná norma pro dobíjecí zástrčky).

Důležité také je, jak velké vzdálenosti je třeba pokrýt. Velké vozidlo má velice odlišnou potřebu energie než kompaktní automobil na elektrický pohon určený ke krátkým cestám v centru města. Vzhledem k těmto rozdílům je zřejmé, že potřebujeme komplexní mix alternativních paliv.

Očekává se, že rozvoj trhu s alternativními palivy včetně investic do infrastruktury bude stimulem pro hospodářství a podnítí vytváření nových pracovních míst. Podle výzkumu Evropské nadace pro otázky klimatu by ekologizace automobilů mohla EU přinést do roku 2025 až 700 000 nových pracovních míst. Trh s alternativními palivy by navíc mohl významně snížit závislost EU na ropě, a omezit tak ekonomická rizika spojená s výkyvy dodávek.

Obměna stávajícího dopravního parku energeticky účinnějšími modely si vyžádá čas. Vzhledem k delšímu životnímu cyklu bude obměna letadel, vlaků a lodí trvat déle než obměna osobních automobilů a nákladních vozidel. Pro osobní automobily by mohly být zajímavou alternativou k modelu „co domácnost, to osobní automobil“ systémy sdílení aut, zejména pro obyvatele měst, čímž by se i  zrychlila obnova vozového parku. Sdílení automobilů také znamená, že uživatelé by ušetřili, protože náklady v souvislosti s vlastnictvím auta (pořízení, údržba, pojištění atd.) by si skupina uživatelů rozdělila mezi sebou. Mohl by se tak také snížit počet vozů parkujících ve městech. Vlastnictví auta by už nemělo být dále vnímáno jako symbol sociálního postavení.

Větší zdanění druhů dopravy, které způsobují větší znečištění?

Nastavení cen může být dalším prostředkem, který uživatele povede k upřednostňování ekologičtější dopravy. Zdaněním těch druhů dopravy, které více znečišťují, se tyto druhy dopravy prodraží, a pravděpodobně se tak sníží poptávka. U čistších variant se volí opačný postup: snížením daní může čistší doprava získat větší zájem uživatelů. Více než polovina Evropanů se domnívá, že snížení ceny a zkvalitnění veřejné dopravy jsou nejlepší možností, jak zlepšit cestování ve městech.

V porovnání s jinými druhy dopravy jsou pohonné hmoty používané v silniční dopravě v celé EU již nyní vysoce zdaněny. Různé druhy pohonných hmot používaných v silniční dopravě jsou však zdaněny odlišnými sazbami, což ovlivňuje složení vozového parku. Například nižší zdanění nafty a další pobídky vedly v mnoha zemích EU k výraznému růstu prodeje vozidel s naftovým motorem. Vozidla s naftovým motorem sice zřejmě pomohla ke snížení emisí skleníkových plynů, ale jejich nepřímá podpora a rostoucí rozšíření přispěly ke znečištění ovzduší v Evropě.

Dotace a daňové úlevy jsou v sektoru dopravy běžně používaným nástrojem. Některé slouží k podpoře ekologičtějších variant, jako je veřejná doprava, zatímco jiné, jako například daňové zvýhodnění firemních vozidel nebo osvobození pohonných hmot pro mezinárodní leteckou a lodní dopravu od daní, vedou k vyšší míře využití vozidel nebo vyšší spotřebě fosilních paliv. Celkový vliv těchto opatření opět může být značný. Například v Německu, které je největším automobilovým trhem v Evropě, bylo v roce 2014 zhruba 64 % nových automobilů registrováno na firmy.

Větší rozšíření automobilů s elektrickým pohonem v Nizozemsku a Norsku úzce souviselo s řadou pobídek pro potenciální kupce. Pokud však tyto pobídky skončí, zákazníci se mohou snadno vrátit k automobilům se spalovacími motory. Daňová pravidla se pro hybridní vozy s možností napojení na elektrickou síť a pro hybridní automobily s účinností od 1. ledna 2016 v Nizozemsku změnila. Tato změna se projevila okamžitým obrovským poklesem prodeje automobilů s elektrickým pohonem. Podobná reakce zákazníků byla zaznamenána i v dalších zemích, včetně Dánska.

Zpoplatněná infrastruktura

Poplatky za využívání infrastruktury jsou dalším účinným nástrojem ovlivňujícím cenu dopravy, a tudíž poptávku. V Evropě existují různé metody zpoplatnění silniční infrastruktury. Mýtné je často tvořeno poplatkem za ujetou vzdálenost, zatímco známky umožňují vozidlům využívat silniční infrastrukturu po stanovenou dobu platnosti.

V roce 2015 ve 27 členských státech EHS existovala určitá forma silničního poplatku pro těžká nákladní vozidla (např. nákladní automobily a autobusy). Směrnice EU o eurovinětě stanoví, že taková vozidla musí platit poplatky za používání silnic. Regionální a celostátní orgány mohou zlepšit zpoplatnění infrastruktury přechodem od známek k elektronickému mýtnému. Širší a systematičtější využívání spravedlivého a účinného mýtného, na základě zásady znečišťovatel/uživatel platí, přiměje uživatele k volbě udržitelnějších druhů dopravy.

Orgány veřejné moci také hrají důležitou roli v zajištění propojení různých druhů dopravy (např. železniční s leteckou), jejich interoperability (např. není nutné si kupovat zvlášť jízdenky při přestupech) a soudržnosti cenových signálů. Prostřednictvím své regulační pravomoci a pravomoci v oblasti financování orgány veřejné moci rovněž pomáhají utvářet budoucí podobu systému mobility. Mohou například dohlédnout na to, aby ve všech infrastrukturních plánech byly vždy zohledněny aspekty dekarbonizace a přizpůsobení se změně klimatu. Orgány veřejné moci rovněž mohou napomoci spolupráci mezi různými zainteresovanými stranami, podporovat výměnu znalostí a inovativních nápadů a pomoci různým hospodářským subjektům připravit se na dopady změny klimatu a vypořádat se s nimi. Větší interoperabilita mezi evropskými železničními službami by mohla být příležitostí k přesměrování větších objemů nákladů do tohoto druhu dopravy, který je šetrnější k životnímu prostředí.

Doprava je komplexní sektor zahrnující mnoho různých subjektů z veřejného i soukromého sektoru, jako jsou poskytovatelé infrastruktury a služeb v různých druzích dopravy, výrobci vozidel, tvůrci pravidel a nakonec uživatelé. Mnohé strany vidí jen určitý výsek celého systému. Navíc doprava vyžaduje vysoké a dlouhodobé investice do infrastruktury, letadel, vlaků, lodí a jiného dopravního zařízení. Značná část těchto investic pochází z veřejných zdrojů.

Dekarbonizace sektoru dopravy ovlivní všechny Evropany a celé hospodářství. Sektor energetiky v EU se bude muset přizpůsobit změnám v poptávce. Například rozšířenější používání automobilů na elektrický pohon zvýší poptávku po elektřině. Kromě toho se očekává, že dekarbonizace sektoru dopravy bude mít dopad na odvětví zpracování ropy a zároveň přinese nové příležitosti v oblasti alternativních paliv. Může také podpořit konkurenceschopnost Evropy tím, že evropským výrobcům umožní vývoj a vývoz špičkových dopravních technologií.

Inteligentní a inovativní mobilita

Poptávka po mobilitě částečně vychází ze životního stylu a zvyků. Se zvyšující se úrovní příjmů stále více Evropanů cestuje do různých částí světa za prací a rekreací. Cesta letadlem, jež před 50 lety byla výjimečnou zkušeností omezeného počtu lidí, se stala běžnou věcí. Totéž se tyká vlastnictví automobilu, byť pak takové soukromé vozidlo nakonec třeba zůstane většinu času nevyužité. Spotřební zvyklosti se postupně vyvíjely a budou se nadále měnit. V nabídce cestovních kanceláří se mohou v důsledku změny klimatu objevit nové cíle pobytů o dovolených, například Arktida. Můžeme se však rozhodnout pro ekologičtější varianty dopravy.

Inovační řešení mohou skutečně narušit některé ze spotřebních zvyklostí a přitom uspokojovat potřebu mobility. Inovace se netýkají jen konstrukce motorů a energetické účinnosti, ale také nových modelů podnikání a vlastnictví. Ve světě hromadných zájezdů s předplacenými službami mohou podniky zkoumat alternativní možnosti ekologické turistiky, jako například výpravy na kolech se stanováním po Evropě.

Existuje-li síť cyklostezek, je pravděpodobnější, že lidé pravidelně dojíždějící i rekreační cyklisté začnou využívat kolo jako běžný dopravní prostředek. Některé země EU již zavádějí síť cyklostezek, která není omezena jen na centra měst. Německo nedávno otevřelo první úsek budoucí 100kilometrové cyklistické „dálnice“, která propojí deset měst a čtyři univerzity v Porúří. Cyklistická dálnice nebude sloužit žádnému jinému druhu dopravy a jejím základem budou zejména upravené nevyužívané železniční tratě. Podle některých odhadů se dokončení cyklistické dálnice projeví snížením automobilového provozu v dané oblasti až o 50 000 vozidel denně.

Inovace by rovněž mohly pomoci zdokonalit logistiku nákladní dopravy a silniční dopravu obecně. Mnohá nákladní vozidla nejsou na zpáteční cestě plně naložena. Zdokonalením provozní logistiky by se tedy mohl snížit počet „prázdných jízd“ a v důsledku též provoz nákladních vozidel na silnicích. Flotila samořídících nákladních vozidel již najezdila po Evropě 2 000 km. Samořídící automobily také mohou být budoucím řešením. Očekává se, že díky regulaci rychlosti dokáží snížit spotřebu paliva. Mohou také pomoci uspokojit potřeby mobility některých sociálních skupin, například dětí a starších lidí. Inteligentní dopravní systémy by mohly být budovány tak, aby předcházely dopravním nehodám a snížily spotřebu paliva a výskyt dopravních zácp.

Inteligentní mobilita může kombinovat různé druhy dopravy s dalšími možnostmi, jako jsou veřejná doprava, sdílení automobilů, služby pronájmu vozidel, taxislužba a systém veřejných kol, a uspokojovat potřeby mobility prostřednictvím IT aplikací a inteligentního fakturování.

Inovace a výzkum budou nepochybně jednou z hnacích sil přechodu k inteligentnější a čistší dopravě. Čím bychom se tedy měly zabývat dále? Trojkolkami na solární pohon, plachtami a solárními panely na lodích nebo poskytováním první pomoci prostřednictvím dronů?

 

 



 

Geographic coverage

Austria, Belgium, Bulgaria, Croatia, Cyprus, Czech Republic, Denmark, Estonia, Finland, France, Germany, Greece, Hungary, Iceland, Ireland, Italy, Latvia, Liechtenstein, Lithuania, Luxembourg, Malta, Netherlands, Norway, Poland, Portugal, Romania, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden, Switzerland, Turkey, United Kingdom
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100