Zaměřeno na leteckou a vodní dopravu a lodní přepravu

Změnit jazyk
Article Publikováno 28.09.2016 Poslední změna Úterý 06.12.2016 15:20
Topics: ,
Letecky na víkendový pobyt, bavlněná trička z Bangladéše, růže z Keni… To jsou jen některé z produktů, které nám nabízí dobře propojený globalizovaný svět. Letecká a vodní doprava přispívají k hospodářskému růstu, mají však také dopad na lidské zdraví, klima a životní prostředí. Očekávaný růst těchto sektorů v budoucnosti podpořil hledání nových možností pro snížení jejich dopadu na životní prostředí.

Letecká a mezinárodní vodní doprava pomohly výrazně zkrátit vzdálenosti a zvýšily dostupnost levných dovolených a levného zboží. V důsledku nárůstu obchodu a cestovního ruchu pomohly také vytvořit miliony pracovních míst.

Díky většímu množství volného času, většímu pohodlí a vyšší dostupnosti zboží celosvětová poptávka v těchto dvou sektorech v dalších letech poroste. Osobní doprava v EU včetně letecké dopravy podle odhadu vzroste mezi roky 1995 a 2050 zhruba o 70 % a nákladní doprava o 100 %. Podle Mezinárodního dopravního fóra (ITF), působícího při Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), se bude také celosvětově zvyšovat objem nákladů. To je částečně způsobeno předpokládaným růstem globálního obchodu. ITF také předpokládá změny obchodních toků na zeměkouli, protože růst obchodu v rozvíjejících se ekonomikách povede k prodloužení přepravních tras.

Tento růst je sice prospěšný pro ekonomiku, ale růstový trend v osobní letecké dopravě a vodní dopravě znamená větší ohrožení klimatu, životního prostředí a lidského zdraví. V sektoru letecké a námořní dopravy se očekává nárůst emisí skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší, jako jsou oxid uhličitý (CO2), oxidy dusíku (NOx) a oxidy síry (SOx), a také zvýšení hlukové zátěže. Emise oxidu uhličitého z těchto sektorů v současnosti představují 5 % světových emisí a podle studie Evropského parlamentu bude letecká a námořní doprava odpovědná až za 22 %, resp. 17 % celosvětových emisí CO2 v roce 2050.

Vzhůru do oblak

Létání je považováno za bezpečný a pohodlný druh dopravy. Počet letů byl v roce 2014 o 80 % vyšší než v roce 1990. Po určitém poklesu v důsledku hospodářské krize v roce 2008, který byl patrný několik let, množství letů opět narůstá.

Vyšší množství letů je částečně dáno obecnou tendencí létat na větší vzdálenosti a používat letadla s větším počtem míst pro cestující. Tento růst převážně táhnou nízkonákladové letecké společnosti, které odvedly cestující tradičním dopravcům a zavedly nové letecké linky, jež přispívají k růstu celého sektoru. Předpokládá se, že tento trend bude dále pokračovat, protože nízkonákladové letecké společnosti rozšiřují své flotily a začínají nabízet mezikontinentální lety. Cestující si proto mohou vybírat z širší nabídky letů a destinací. Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), která je agenturou OSN pro regulaci tohoto sektoru, odhaduje, že celosvětová flotila pro komerční leteckou dopravu se do roku 2036 rozroste na 47 500 strojů ve srovnání s cca 26 000 letadly v roce 2016.

Z předběžných dat z roku 2014 sestavených EEA [TP1] vyplývá, že emise skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy se v letech 2000 až 2007 zvýšily o 22,7 % a mezi lety 2007 a 2014 klesly o 3,5 %. S výjimkou tohoto nedávného poklesu emise neustále rostou. V porovnání s rokem 1990 se zdvojnásobily a v roce 2014 byly o 18,3 % vyšší než v roce 2000. Očekává se, že tento rostoucí trend bude pokračovat. Podle jedné studie je ekologická stopa, zanechaná jedním cestujícím v důsledku dálkového letu, stejná jako znečištění, jež způsobí motorista za dva měsíce. Jinak řečeno, jeden transatlantický let z Paříže do New Yorku ekonomickou třídou vyprodukuje podle kalkulátoru emisí ICAO zhruba 381,58 kilogramů CO2 na 1 cestujícího[JM2]  To odpovídá emisím vyprodukovaným energetickou spotřebou průměrného domu za 10 dní.

Vyšší hlučnost v důsledku většího počtu vzletů a přistání na letištích rovněž nepříznivě působí na lidské zdraví, přičemž tyto negativní dopady se neomezují jen na obtěžování a poruchy spánku lidí žijících v blízkém okolí. Nedávný výzkum, zaměřený na děti vystavené hluku z letiště, prokázal, že se zhoršují jejich výkony ve škole a vyskytují se u nich různé zdravotní problémy.

Sektor letecké dopravy řešilo některé z uvedených problémů zvýšením palivové účinnosti – zdokonalením motorů a konstrukce letadla. Udržitelná alternativní paliva se však rozšiřují velmi pomalým tempem a nedávný celosvětový propad cen ropy snížil motivaci leteckých společností zabývat se vývojem obnovitelných paliv založených na biopalivech. Navíc letecká paliva spotřebovaná při mezinárodních letech jsou osvobozena od vnitrostátních daní. Ve srovnání se spotřebou pohonných hmot v jiných vysoce zdaněných druzích dopravy, jako je např. doprava silniční, toto osvobození od daně snižuje cenu letecké dopravy a uživatel neplatí za většinu negativních dopadů na životní prostředí a klima.

Letecké společnosti stále modernizují své letecké flotily. Nová letadla jsou palivově mnohem účinnější a mají tišší motory, ale výměna celé flotily za palivově účinnější stroje vyžaduje určitý čas. Novější letecké flotily přispěly ke snížení emisí na osobokilometr, ale tempo růstu v posledních letech a předpokládaný růst v budoucích letech znamená, že nižší emise díky technologickému zlepšení účinnosti nezvrátí trend absolutního nárůstu celkových emisí z letecké dopravy.

Cestovní ruch a doprava

Sektor cestovního ruchu je závislý na dopravě a současně poptávka v cestovním ruchu přispívá k nárůstu dopravy. Se zvyšující se úrovní příjmů a poklesem ceny dovolených stále více lidí touží poznávat nová místa. Globalizace a rozsáhlé dopravní sítě mohou z každého místa učinit cíl dovolených. Více než polovinu z celkového počtu příchozích turistů na světě tvoří cesty na dovolenou a rekreační cestování.

Ačkoliv sektory letecké a turistické lodní dopravy rostou, největší podíl turistických cest připadá na automobily. Nicméně letecké dopravě lze přičíst největší podíl emisí skleníkových plynů připadajících na cestovní ruch a výletní lodě si zachovávají prvenství v množství emisí skleníkových plynů vyprodukovaných na kilometr. Kromě toho většina výletních plaveb začíná leteckou cestou do přístavu, čímž se množství emisí vyprodukovaných výletní plavbou zvyšuje ještě o dalších 10 % až 30 %.

Evropa je významným cílem turistického ruchu. Odhaduje se, že v roce 2007 Evropou prošlo zhruba 600 milionů leteckých cestujících, z čehož 400 milionů tvořili rekreační cestující. Očekává se, že v roce 2030 navštíví Evropu mezinárodní turisté v počtu rovnajícím se téměř 90 % evropské populace.

Po mořských cestách

Tisíce nákladních lodí pravidelně zdolávají obrovské vzdálenosti na volném moři, aby mezi kontinenty přepravily miliony tun zboží – zboží všeho druhu od čerstvého ovoce, televizí až po obilí a ropu. Sektor námořní dopravy hraje v evropském hospodářství klíčovou úlohu. Téměř 90 % vnější nákladní přepravy zboží EU se uskutečňuje po moři, takže evropské podniky a spotřebitelé jsou do značné míry závislí na zboží dováženém ze zbytku světa. Lodní doprava se považuje za nejlevnější formu přepravy zboží do celého světa, ale zároveň tento sektor podléhá velkým výkyvům v závislosti na změnách ekonomického cyklu.

Podíl tohoto sektoru na emisích skleníkových plynů je sice nižší než podíl silniční dopravy nebo letecké nákladní dopravy, nicméně jeho dopad na životní prostředí roste. Sektor vodní dopravy podle odhadu vyprodukuje 1 miliardu tun CO2 ročně a očekává se, že do roku 2050 se tento objem zvýší na 1,6 miliardy tun. Z nejnovějších dat Mezinárodní námořní organizace (IMO) vyplývá, že pokud nebudou učiněna žádná opatření, emise skleníkových plynů z lodní dopravy vzrostou do roku 2050 až o 250 %, což představuje 17 % celosvětových emisí.

Tento sektor je vysoce závislý na fosilních palivech pohánějících lodní motory, zejména na lodním palivu, jež je směsí méně rafinovaných a levnějších ropných produktů včetně motorové nafty, těžkého topného oleje a zkapalněného zemního plynu, které jsou zdrojem většího znečištění.

Jelikož lodě tráví většinu času na moři, zaznamenávání a analýza jejich emisí není tak přesná. U lodí plujících blízko pobřeží jsou však dopady emisí patrné. Spalováním lodního paliva vznikají emise oxidu siřičitého a oxidů dusíku, které způsobují acidifikaci prostředí a produkují jemné prachové částice. Tyto znečišťující látky jsou nebezpečné pro lidské zdraví i ekosystémy.

Znečištění ovzduší je pouze jedním z dopadů námořní dopravy na životní prostředí. Na sektoru námořní dopravy byl v posledních desetiletích vyvíjen tlak, aby činilo více opatření proti únikům ropy, odhazování odpadu a vypouštění jiných znečišťujících látek do moře. Také se začal důkladněji zkoumat dopad velkokapacitních výletních lodí na životní prostředí. Poptávka po výletních plavbách se stále zvyšuje, což vede k výstavbě obrovských lodí, které pojmou více než 5 000 cestujících a 1 000 členů posádky, díky čemuž je lze přirovnat k plovoucím mořským městům. Tyto lodě produkují obrovské množství, odpadu a odpadní vody a způsobují znečištění ovzduší, čímž představují zvýšené riziko pro životní prostředí.

Většina přístavů zatím není vybavena zařízeními, která by lodím umožnila čerpat elektrickou energii. Lodní motory nebo palubní generátory proto stále běží i u kotvících lodí, aby zajistily jejich vnitřní energetické potřeby, což následně přispívá ke zhoršování kvality ovzduší v přístavních městech. Kromě toho zvýšený turistický provoz výletních lodí vystavuje citlivé ekosystémy, jako jsou například Arktida, Antarktida nebo korálové útesy, riziku závažného narušení.

Ačkoliv nejsou stanoveny žádné společné závazné cíle, sektor námořní dopravy a organizace IMO podnikají určité kroky ke snížení emisí skleníkových plynů a znečištění. Přijímají se nová provozní opatření, jako snížení rychlosti plavby, kontrolní oblasti emisí oxidů síry, lepší plánování tras a zákaz zbavování se odpadů v citlivých mořských oblastech a jejich okolí, a zavádí se nová konstrukce lodních trupů pro zvýšení palivové účinnosti a bezpečnosti. Zkouší se také využití čistších paliv včetně biopaliv, a hybridní elektrický pohon. Od roku 2020 bude zaveden nový strop pro obsah síry v palivu, jenž omezí jeho množství na 0,5 %. EU již v oblasti od Lamanšského průlivu po Baltské moře omezila obsah síry pro komerční vodní dopravu na 0,1 %.

Čas na změnu?

Letecké a lodní společnosti uznávají, že tato opatření nebudou stačit. Cíle Pařížské dohody – udržet vzestup průměrné globální teploty pod úrovní 2 °C ve srovnání s hodnotami před průmyslovou revolucí a pokud možno na úrovni 1,5 °C – nebude možné dosáhnout bez plné spoluúčasti sektoru letecké a námořní dopravy. Některé zainteresované strany v těchto sektorech již podnikají konkrétní kroky. Například některá letiště přijímají odpovědnost za dopad svého provozu na okolí a zavádějí řadu opatření nejen za účelem snížení hlukové zátěže a emisí skleníkových plynů, ale také aby se připravila na dopady změny klimatu. V současnosti se 92 evropských letišť účastní programu Airport Carbon Accreditation (akreditace uhlíkové stopy letišť), z toho 20 z nich je uhlíkově neutrálních.

Zavádění opatření vztahujících se na celý sektor je v kompetenci mezinárodních regulačních orgánů. V případě letecké dopravy se této role ujala organizace ICAO, jejíž členové se letos snaží dosáhnout  dohody o ochraně klimatu. Členské státy organizace ICAO se již shodly na cíli uhlíkově neutrálního růstu do roku 2020 a organizace ICAO se v současnosti snaží vytvořit „celosvětový tržní mechanismus“ (GMBM), neboli globální mechanismus kompenzace uhlíkových emisí, fungující od roku 2020 pro účely dosažení cíle uhlíkové neutrality. Plán zahrnuje také používání účinnějších motorů a biopaliv. Neočekává se však, že přístup k tržním nástrojům povede k výraznému přímému snížení emisí z tohoto sektoru. Spíše provozovatelům letecké dopravy umožní kompenzovat jejich rostoucí emise skleníkových plynů snižováním emisí v jiných sektorech. V tomto případě se počítá s tím, že emise látek znečišťujících ovzduší a hlukové emise se nadále budou zvyšovat.

Podobně organizace IMO řídí komunikaci mezi námořními státy o omezování emisí. Předmětem jednání je několik iniciativ, mimo jiné vytvoření globálního systému pro sběr dat vedoucího ke zkvalitnění informací o emisích z námořní dopravy, dále cíl snižování emisí a tržní systém pro dosažení tohoto cíle.

Evropská unie již přijala opatření ke zpomalení růstu emisí produkovaných leteckými společnostmi a společnostmi provozujícími lodní dopravu. Evropská unie a organizace EUROCONTROL (mezinárodní organizace řídící celoevropský letový provoz) se také prostřednictvím iniciativy „jednotné evropské nebe“ snaží prosadit efektivnější využití evropského letového prostoru a řízení letecké dopravy. EU také spolupracuje s průmyslovým sektorem na výzkumných programech za účelem vývoje leteckých motorů, které by byly šetrnější k životnímu prostředí s ohledem na  hluk a další druhy znečištění.

Od roku 2012 byly do systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) zahrnuty emise z letů v rámci Evropského hospodářského prostoru[1]. Letům ze zemí a do zemí nenáležejících do Evropského hospodářského prostoru byla až do konce roku 2016 udělena výjimka, aby byl organizaci ICAO poskytnut čas na vyjednání globální dohody.

Podobně EU důrazně naléhala na organizaci IMO, aby prosazovala globální přístup ke snižování znečištění. Evropská komise naléhá na organizaci IMO a průmysl, aby přijaly nová provozní opatření pro zlepšení energetické účinnosti stávajících lodí a pro konstrukci lodí nových. Podle nového nařízení EU o monitorování, reportingu a ověřování emisí oxidu uhličitého budou muset velké lodě (o hrubém výtlaku nad 5 000 tun) využívající přístavů EU předkládat ověřený výkaz ročních emisí CO2 a další příslušné informace. Lodě budou muset monitorovat a vykazovat množství emisí CO2 vypuštěných při plavbě do přístavů EU, z přístavů EU, mezi přístavy EU a také během doby, kdy se zdržují v přístavech EU. Odhaduje se, že tento systém vykazování sníží uhlíkové emise z plaveb, na něž se vztahuje, až o 2 %.

V EU také platí pravidla, jejichž cílem je snížit emise oxidů síry v evropských pobřežních vodách a přístavech. Zpráva Evropského parlamentu také navrhuje, aby se sektor námořní dopravy snažil k pohonu lodí využít alternativní paliva a jiné obnovitelné energie.

Kompenzace emisí CO2

Programy kompenzace emisí CO2 zavedené zhruba před deseti lety umožňují spotřebitelům nakupovat uhlíkové kredity, aby „neutralizovaly“ emise spojené s cestováním nebo emise vytvořené vodní dopravou. Počáteční zájem veřejnosti o kompenzaci emisí CO2, jak se zdá, opadl. V současnosti cestující hradí kompenzaci pouze u 2 % mezinárodních letů a neočekává se, že by se v budoucnosti tento počet zvýšil, i když mnohé letecké společnosti a společnosti provozující výletní lodě nadále tuto službu nabízejí.



[1] Evropský hospodářský prostor se skládá z 28 členských států Evropské unie, z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.



 

Související obsah

Related briefings

Související publikace

Viz také

Geographic coverage

Austria, Belgium, Bulgaria, Croatia, Cyprus, Czech Republic, Denmark, Estonia, Finland, France, Germany, Greece, Hungary, Iceland, Ireland, Italy, Latvia, Liechtenstein, Lithuania, Luxembourg, Malta, Netherlands, Norway, Poland, Portugal, Romania, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden, Switzerland, Turkey, United Kingdom
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100