Na cestě k čisté a promyšlené mobilitě

Změnit jazyk
Article Publikováno 27.09.2016 Poslední změna Pátek 30.09.2016 16:39
Doprava spojuje lidi, kultury, města, země i kontinenty. Je jedním z pilířů moderní společnosti a ekonomiky. Firmám umožňuje prodávat své výrobky po celém světě a cestovatelům objevovat nová místa. Dopravní sítě také zajišťují přístup k nejdůležitějším veřejným službám, jako jsou školství a zdravotnictví, a tak přispívají ke zlepšování kvality života. Zlepšování dopravního spojení napomáhá hospodářství ve vzdálených oblastech, tvorbě pracovních míst a šíření blahobytu.

 Image © Robert Photography

Doprava také zásadně utváří způsob, jakým žijeme: potraviny, oblečení, odpad z domácností, to vše je třeba přepravovat. Doprava ovlivňuje nabídku výrobků a naši spotřebu. Dopravní systémy využíváme při cestě do zaměstnání, do školy, do divadla a na dovolenou. Vysokorychlostní železniční spoje v současnosti umožňují denní dojíždění na velké vzdálenosti, díky čemuž lidé mohou žít stovky kilometrů od místa, kde pracují.

Náš současný dopravní model má však i své stinné stránky. Sektor dopravy má značné negativní dopady na životní prostředí a lidské zdraví. Doprava je odpovědná za čtvrtinu emisí skleníkových plynů v EU a způsobuje znečištění ovzduší, hlukovou zátěž obyvatel a  fragmentaci stanovišť. Budeme-li konkrétnější, doprava je jediným významným hospodářským sektorem EU, ve kterém se od roku 1990 zvýšily emise skleníkových plynů, a také se nejvíce podílí na emisích oxidů dusíku, jež jsou škodlivé pro lidské zdraví i životní prostředí. Stejně tak silniční doprava je jedním z hlavních zdrojů hlukové zátěže v Evropě.

Poptávka po dopravě dále poroste

V současnosti je poptávka po dopravě v Evropě značně vyšší než v roce 2000 a očekává se, že nadále poroste. Podle odhadů Evropské komise má osobní doprava vzrůst do roku 2050 ve srovnání s rokem 2013 o 50 % a nákladní doprava o 80 %.

Stojíme i před dalšími výzvami. Doprava v Evropě je silně závislá na ropě. Spotřeba ropy nepřispívá pouze ke změně klimatu a k vypouštění skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší. Kvůli ní je také evropská ekonomika citlivější na výkyvy v globálních dodávkách energie a na pohyby cen.

Navzdory klíčovému významu dopravy pro naši ekonomiku a kvalitu života nevěnujeme dostatečnou pozornost tomu, abychom dopravní infrastrukturu v EU připravili na dopady změny klimatu. Dokáže se evropská železniční a silniční infrastruktura vyrovnat s vyššími teplotami? Výpadky dopravních služeb – při znečištění ovzduší sopečným popelem, zaplavení silnic, poškození kolejí vlivem extrémního počasí – mohou mít závažný dopad na cestující, denně dojíždějící osoby a na společnosti ve velké vzdálenosti od postižené oblasti.

Dopravní systém se rovněž musí přizpůsobit demografickému vývoji v Evropě. Jak můžeme přizpůsobit veřejnou dopravu stárnoucí populaci a potřebám její mobility?

Technologický pokrok nestačí

U nových osobních a dodávkových automobilů prodávaných v Evropě se v posledních letech stále zvyšovala energetická účinnost. Na každý ujetý kilometr spotřebují méně paliva a vypustí méně znečišťujících látek než starší modely. O dosažení tohoto zlepšení se zasloužila přísnější politická opatření. Nadále však roste počet vozidel na silnicích a prodlužují se ujeté vzdálenosti. Podobně je tomu v letecké dopravě: zvyšuje se účinnost leteckých motorů, ale přepravuje se více cestujících a na větší vzdálenosti.

Postupným zvyšováním účinnosti prostřednictvím technologického pokroku se sníží závislost tohoto sektoru na fosilních palivech a dojde ke zmírnění jeho dopadů na životní prostředí. Dokonce i v návaznosti na nejnovější pokrok v oblasti účinnosti automobilových motorů se k pohybu vozidla ve skutečnosti využije pouze více než čtvrtina spáleného paliva. Zbylou energii tvoří tepelná energie, mechanické ztráty nebo je využita pro provoz výbavy vozidla (např. klimatizace). Kromě toho, nedávné zlepšení palivové účinnosti vykázané v oficiálních statistikách bylo zpochybněno. Mezi spotřebou paliva měřenou v podmínkách reálného provozu a při zkouškách v laboratorních podmínkách jsou zásadní rozdíly.

Avšak nejde zde jen o auta, letadla, silnice, lodě nebo pohonné hmoty – tedy jednotlivé prvky dopravního systému. Jde také o potřebu přepravovat lidi a zboží z jednoho místa na druhé jednoduše, bezpečně a účinně. Musíme vybudovat čistý, inteligentní a ucelený systém dopravy, který řeší potřeby mobility tím, že poskytuje služby, které jsou přizpůsobené požadavkům uživatelů.

Definování potřeby mobility: nezbytnost, nebo luxus?

Tato potřeba může být rozmanitá. Závisí na způsobu našeho života. Lidé žijící ve městech, která jsou kompaktní a v nichž je vše na dosah pěší chůzí, budou pravděpodobně méně závislí na osobních vozidlech. Ceny paliv, situace v oblasti bydlení a na trhu práce, úroveň příjmů a nízké úrokové sazby bankovních úvěrů – všechny tyto faktory mohou ovlivnit, jak často a jakým způsobem cestujeme a jak se k nám dostává zboží, které spotřebováváme. Naše volba dopravy může být ovlivněna i mírou členitosti reliéfu

Globalizace trhů (např. globální obchod a cestování) by nebyla možná bez rozsáhlých dopravních sítí. Světová ekonomika rostla paralelně s poptávkou po dopravě a ve svém růstu se vzájemně stimulovaly. V současném globalizovaném světě si mohou spotřebitelé koupit výrobky, které ještě před několika desetiletími nebyly k dostání, a dnes jim je doručí až do domu. V souladu s tím se změnil náš životní styl a spotřebitelské chování. Očekáváme, že v regálech supermarketů budou po celý rok k dostání levná rajčata a že kdykoliv během roku si můžeme dopřát cenově přijatelnou dovolenou. Měli bychom však mít odvahu zamyslet se i nad tím, zda veškerou tuto dopravu skutečně potřebujeme.

Potřebu mobility lze posuzovat z různých pohledů. Za prvé, je daná cesta nezbytná, nebo je to jen příjemný luxus? Je možné od ní upustit? Za druhé, lze danou cestu vykonat jiným druhem dopravy, šetrnějším k životnímu prostředí, například namísto letadla využít vlak nebo namísto osobního automobilu veřejnou dopravu? A konečně, lze daný druh dopravy vylepšit?

Dopravní politiky Evropské unie vycházejí mimo jiné z uvedených zásad spočívajících ve snaze předejít zbytečnému cestování, používat jiné druhy dopravy a zlepšovat ty stávající. Mnohá opatření, jež se používají k omezení negativních dopadů sektoru dopravy, včetně daní z pohonných hmot, mýtného a silničních poplatků, jsou založena na zásadě „uživatel/znečišťovatel platí“. Účelem takových opatření obvykle bývá snížit dopady na životní prostředí. Vyšší daně a mýtné by například mohly zdražit používání vozidla, a vést tak ke snížení poptávky.

Současné ceny, jež uživatelé platí za dopravní služby, však bohužel plně neodrážejí náklady na životní prostředí a veřejné zdraví. Ceny uhlíku, světové ceny ropy a ceny osobních automobilů se obvykle drží příliš nízko, že nedokáží měnit chování uživatelů a investorů.

Navíc, význam cenového aspektu může být zkreslen dotacemi na dopravu, jež jsou v Evropě stále dost rozšířené. V některých případech je účelem těchto dotací podporovat čistší druhy dopravy, například veřejnou dopravu. V jiných případech, jako jsou daňové úlevy na podnikové automobily, osvobození pohonných hmot v mezinárodní letecké a lodní dopravě od daně, nebo rozdílné zdanění nafty a benzinu, mohou dotace mít nepříznivý dopad na životní prostředí a uměle prodlužovat neudržitelné fungování dopravního systému.

Nové nápady, koncepce a finanční zdroje

Současná kombinace druhů dopravy a paliv je neudržitelná. Je to na nás: můžeme se rozhodnout budovat čistý, dostupný, logicky provázaný a vůči změně klimatu odolný systém dopravy, jenž pomůže značně zlepšit kvalitu našeho života a naše životní podmínky.

Čistší a inteligentnější doprava může skutečně uspokojit evropskou potřebu mobility a zároveň být v mnoha ohledech přínosná pro veřejné zdraví, mimo jiné tím, že přispěje k čistšímu ovzduší, ke snížení počtu dopravních nehod, omezení dopravních zácp a ke snížení hlukové zátěže. Podpora aktivního pohybu, jako jsou chůze a jízda na kole, dovolují-li to místní podmínky, může přispět také ke zlepšení dalších zdravotních potíží, například kardiovaskulárních onemocnění a obezity.

Dekarbonizace sektoru dopravy v Evropě pochopitelně bude určitou dobu trvat. Vyžádá si kombinaci různých opatření, mimo jiné lepšího územního plánování, technologického pokroku, širšího využití alternativních paliv, výraznějších cenových signálů, inovativního výzkumu, postupného zavádění špičkových technologií a přísnějšího prosazování stávajících pravidel. Je také zapotřebí, aby veškeré investice do infrastruktury a politická opatření byla přizpůsobena tomuto cíli.

Přeměnit evropský sektor dopravy závislý na uhlíku na čistý a inteligentní dopravní systém se může zdát jako kolosální úkol. Jde to a my víme, jak na to. Vzhledem k dopadům současného dopravního systému na životní prostředí a zdraví je to navíc nutné. Pokud jde o mne, vidím v tom pro nás vzrušující příležitost utvářet lepší a čistší budoucnost.

Hans Bruyninckx

výkonný ředitel agentury EEA

Geographic coverage

Austria, Belgium, Bulgaria, Croatia, Cyprus, Czech Republic, Denmark, Estonia, Finland, France, Germany, Greece, Hungary, Iceland, Ireland, Italy, Latvia, Liechtenstein, Lithuania, Luxembourg, Malta, Netherlands, Norway, Poland, Portugal, Romania, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden, Switzerland, Turkey, United Kingdom
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100