Doprava a ekosystém

Změnit jazyk
Article Publikováno 28.09.2016 Poslední změna Pátek 30.09.2016 17:01
Dopravní sítě se staly běžnou součástí evropské krajiny. Spojují lidi, stimulují ekonomiku a umožňují přístup k důležitým službám, ale současně také vytvářejí bariéry mezi přírodními oblastmi. Provoz na těchto sítích znečišťuje přírodu emisemi a do ekosystémů jejich prostřednictvím pronikají nepůvodní druhy. Přísná politická opatření a síť zelených ploch mohou pomoci zachovat a chránit evropské přírodní bohatství.

Evropský kontinent propojuje rozsáhlá dopravní síť tvořená dálnicemi, silnicemi, železničními tratěmi, splavnými řekami, cyklostezkami, leteckými a námořními trasami. Dopravní sítě kromě toho, že lidem přinášejí zboží a služby, utvářejí okolní prostředí a ovlivňují je.

Méně prostoru pro přírodu?

Doprava je obvykle spojena s hospodářským rozvojem. Napojení města nebo regionu na hlavní dopravní sítě může přinést místní ekonomice důležitý počáteční stimul a vytvořit pracovní místa. Jakmile však daný region dosáhne určité úrovně dopravního propojení, další dopravní infrastruktura již nepřináší srovnatelný zisk. Může však mít podstatný dopad na životní prostředí. Dopravní sítě také mohou usnadnit šíření městských oblastí a dalších zastavěných ploch do víceméně venkovských a řídce osídlených částí Evropy, a stát se tak zátěží pro přírodní stanoviště. Například napojení odlehlých horských regionů nebo ostrovů na evropský dopravní systém by do dané oblasti mohlo přitáhnout více turistů, což by například vedlo k rozvoji ubytovacích a stravovacích služeb. Vyšší ekonomickou aktivitu ale často doprovázejí negativní dopady lidských sídel – větší objem odpadních vod, více pevného odpadu atd.

Stejně tak zvýšená poptávka po biopalivech může navýšit poptávku po půdě a zdrojích pitné vody v Evropě. Spolu s půdou potřebnou k produkci potravin to ve výsledku může znamenat, že více přírodních oblastí bude přeměněno na zemědělskou půdu.

Znečištění ovzduší a hluk v přírodě

S dopravou rovněž souvisejí emise znečišťujících látek, jež se mohou šířit mimo dosah dopravních sítí. Mohou přispívat k pozaďovým koncentracím suspendovaných částic, ozonu a oxidu dusičitého, jež mají negativní vliv na lidi, rostliny a živočichy. Některé oblasti, včetně horských regionů, pobřežních zón a moří, mohou být zvláště citlivé na znečištění z dopravy. Dopravní koridory procházející alpskými údolími nebo podél velkých řek, jako je Dunaj, mají zásadní význam pro evropské hospodářství, ale současně představují zátěž pro jedinečné ekosystémy. Některé znečišťující látky, jako je přízemní ozon, snižují výnosy plodin, negativně ovlivňují růst stromů a způsobují acidifikaci jezer.

Podobně úniky ropy a vypouštění nebezpečných látek do moře mohou závažně poškozovat život v mořích. Vzhledem k těmto rizikům byla na evropské i mezinárodní úrovni zavedena řada opatření.

Hluková zátěž z dopravy je jiný problém a její dopady se neomezují jen na krajinu. Velkokapacitní lodi produkují značný hluk. Jejich trup obvykle zesiluje mechanické vibrace motoru a lodních šroubů. V důsledku své nízké frekvence se tento hluk šíří ve vodě velmi daleko a ruší mořský život. Výzkum naznačuje, že zvláště negativně tento hluk působí na velryby a další druhy, které se orientují a komunikují pomocí zvuku. Jasněji vycházejí najevo díky probíhajícímu výzkumu také možné dopady na malé ryby a mořské bezobratlé živočichy.

Některá řešení jsou již známa a poměrně účinně snižují zasažení hlukem v moři i na pevnině. Lodě například mohou být konstruovány tak, že motor je umístěn dále od trupu (např. motory na elektrický pohon jsou umístěny v pouzdru osazeném mimo trup), aby se minimalizovalo zesilování vibrací. Podobně motory automobilů a některé díly (například pneumatiky) mohou být konstruovány tak, aby se snížila hladina hluku přímo u zdroje, nebo mohou být rozšiřovány protihlukové stěny podél dálnic.

Nežádoucí černí pasažéři na palubě

Kromě znečištění se může doprava podílet také na migraci nepůvodních druhů do nových stanovišť, a vytvářet tak vážnou hrozbu pro místní druhy. Výstavba velkých dopravních projektů, jako je například Suezský průplav, může změnit důležité charakteristiky celého ekosystému. Od vybudování tohoto průplavu proniklo do Středozemního moře více než 500 nepůvodních mořských druhů, což přispělo ke „ katastrofální antropogenní změně ekosystému Středozemního moře“. Velké námořní lodě, zejména určené k nákladní dopravě, čerpají vodu z moře, aby si udržely stabilitu. V závislosti na hmotnosti přepravovaného nákladu pak tuto lodní zátěžovou vodu vypouštějí. Ta však často obsahuje množství bakterií, mikroorganismů, drobných bezobratlých živočichů, vajíček a larev různých druhů. Jsou-li tyto cizí organismy vypuštěny v dostatečném množství do prostředí, ve kterém se nevyskytují jejich přirození nepřátelé, mohou mít na daný ekosystém zničující dopad.

Dobře známý a zdokumentovaný je případ žebernatkyMnemiopsis leidyi– druhu původně se vyskytujícího na pobřeží Atlantského oceánu u Ameriky.Mnemiopsisbyla zavlečena do Černého moře počátkem 80. let 20. století právě z lodní zátěžové vody, což mělo katastrofální dopad na místní mořský život. Následky nesly jak rybí populace, tak místní rybáři. Mezinárodní námořní organizace uznala ekologická rizika zátěžových vod a stanovila řadu mezinárodních opatření a pravidel včetně Úmluvy o řízení lodní zátěžové vody.

Lodní zátěžová voda je však pouze jedním ze způsobů přenosu nepůvodních druhů. Dopad na místní ekosystémy mohou mít semena z ovoce, která cestující vyhazují z oken automobilů, bakterie nebo hmyzí vajíčka obsažená ve vyhozené zemině z dovážených květináčů a exotické druhy ryb nebo ptáků vypuštěné do přírody.

Investice do zelené infrastruktury

Veškeré člověkem vybudované infrastrukturní sítě – silnice, železnice a vnitrozemské vodní kanály – propojují městské a venkovské oblasti a jejich obyvatelstvo. Vytvářejí však také bariéry a rozdělují přírodní krajinu do menších celků. Víceproudá dálnice procházející lesem představuje pro živočichy a rostliny fyzickou bariéru. Neznamená to jen omezení celkového životního prostoru volně žijících druhů, ale nedostatečné propojení jednotlivých stanovišť činí jejich populace zranitelnějšími. Při hledání potravy a partnerů se zvířata v přírodě potřebují pohybovat, a při přecházení silnic nebo železničních tratí jim hrozí zranění nebo smrt. Oplocení dopravních sítí může naopak dostat populaci určitého druhu do izolace a omezit tak její genetickou rozmanitost, snížit odolnost vůči chorobám a nakonec vést k jejímu vymírání.

Lepším propojením prostřednictvím tunelů nebo mostů by se nepochybně snížil tlak na biologickou rozmanitost a ekosystémy v Evropě. V širším měřítku přesahujícím jednotlivé infrastrukturní projekty by tyto iniciativy mohly být skutečně lépe plánovány za účasti mnoha různých zainteresovaných stran (projektanti, investoři, občané, veřejné orgány na různé úrovni samosprávy atd.).

„Zelenou infrastrukturu“ tvoří strategicky naplánovaná síť vysoce kvalitních zelených ploch. K tomu je třeba vidět veškeré zelené plochy v širší perspektivě – v odlehlých oblastech, venkovských a městských oblastech i za hranicemi států – a zajistit jejich propojení tak, aby se usnadnil pohyb druhů. Za tímto účelem Evropská unie přijala strategii pro zelenou infrastrukturu[iii], jež si klade za cíl předložit vizi pro transevropskou zelenou síť a usnadnit koordinaci zainteresovaných stran a výměnu nových přístupů a informací.

Lepší vzájemné propojení není jediným pozitivním přínosem zelené infrastruktury. Kromě toho, že přispěje ke zlepšení veřejného zdraví, je také rostoucí měrou považována za nákladově efektivní způsob snížení stávajících (nebo budoucích) přírodních rizik spojených s proměnlivostí počasí a změnou klimatu. Například místo budování kanalizační soustavy k odvodu vody při silných přívalových deštích mohou města vytvořit zelené oblasti, které toto nadměrné množství vody pohltí.

Plánování s ohledem na přírodu

Projekty dopravní infrastruktury včetně projektů souvisejících s transevropskou sítí přispěly ke zvýšení kvality života v celé Evropě, neboť zajistily vzdáleným oblastem chybějící služby a veřejné statky. Některé studie částečně připisují neúspěch EU, pokud jde o dosažení cíle zastavení úbytku biologické rozmanitosti, právě budování transevropské dopravní sítě (TEN-T). Jiné studie upozorňují na potenciální dopady projektů TEN-T na chráněné oblasti.

Nejnovější dopravní politika EU podstatně více zohledňuje dopady na přírodu a biologickou rozmanitost. Tyto aspekty je v současnosti nutné zohlednit již ve fázi plánování. Kromě toho členské státy musí provádět posuzování vlivů těchto projektů na životní prostředí. Právní předpisy EU také zohledňují možné dopady infrastrukturních projektů realizovaných mimo chráněné oblasti, jež přesto mohou mít na tyto oblasti vliv.

Tento přístup může být základem pro přijetí různých opatření přímo na místě. Například v případě sítí silnic a železničních tratí může být návrh trasy změněn tak, aby zůstaly nedotčeny rozsáhlejší oblasti a zabránilo se fragmentaci krajiny. Podobně tunely a přírodní mosty mohou být naplánovány a vybudovány tak, aby zvýšily propojení chráněných oblastí a usnadnily přesuny populací živočichů. Pokud určitý projekt není v souladu s těmito pravidly, může přijít o financování z prostředků EU.

Přísnější pravidla ochrany životního prostředí již přispěla ke změnám několika projektů. Projekt v oblasti vnitrozemské vodní dopravy, jehož cílem bylo prohloubení řeky Vezery v Německu, by lodím umožnil snazší cestu do přístavu Bremerhaven. Nevládní společnost zabývající se ochranou životního prostředí vznesla námitky vůči plánovanému projektu a tvrdila, že prohloubením řeky by se změnila slanost vody a výrazněji by se projevoval příliv a odliv, což by ohrozilo druhy živočichů závislé na řece a také obyvatele žijící na březích řeky. Ve svém rozsudku Soudní dvůr uvedl, že projekt by zhoršil kvalitu vody ve Vezeře a je v rozporu s rámcovou směrnicí o vodě. Proto byl tento projekt následně zrušen.

Tak jako dopravní a energetické sítě přinášejí celé Evropě ekonomickou prosperitu, transevropská síť zelené infrastruktury by pomohla skutečně zlepšit zdraví lesů a zachování přírodního bohatství.



 

Související obsah

Geographic coverage

Austria, Belgium, Bulgaria, Croatia, Cyprus, Czech Republic, Denmark, Estonia, Finland, France, Germany, Greece, Hungary, Iceland, Ireland, Italy, Latvia, Liechtenstein, Lithuania, Luxembourg, Malta, Netherlands, Norway, Poland, Portugal, Romania, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden, Switzerland, Turkey, United Kingdom
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100