Základní ekonomické znalosti a životní prostředí

Změnit jazyk
Article Publikováno 08.08.2014 Poslední změna Středa 31.08.2016 15:12
V březnu 2014 byla francouzská Paříž zasažena obdobím velkého výskytu prachových částic. Na několik dnů bylo výrazně omezeno použití soukromých automobilů. Na druhé straně planety jedna čínská společnost uváděla na trh nový produkt: pojištění proti smogu pro tuzemské cestovatele, jejichž pobyt byl zmařen špatnou kvalitou ovzduší. Kolik tedy stojí čisté ovzduší? Může nám ekonomie jako věda pomoci snižovat znečištění? Podívejme se blíže na základní ekonomické pojmy.

 Image © Gülcin Karadeniz

Slovo „ ekonomika" pochází ze starořeckého slova „oikonomia" a znamená vedení domácnosti. Činnosti, které zahrnuje, jsou ještě staršího data. Raná společenství sestávala hlavně z početných rodin pracujících společně, aby zajistily přežití skupiny a zabezpečení svých základních potřeb. Jednotliví členové společenství nesli odpovědnost za rozmanité činnosti: zajištění potravy, nalezení nebo vybudování přístřeší apod.

S tím, jak se naše společnost a technologie stávaly stále vyspělejšími, se jednotlivci začali specializovat na různé úkoly, které společenství potřebovalo. Spolu se specializací docházelo k rostoucí výměně zboží a služeb jak uvnitř společenství, tak i mezi ním a jinými společenstvími.

Tržní ceny

Užívání společné měny vedlo k usnadnění obchodu. „Peníze", ať již ve formě korálků, stříbrných mincí nebo eur, jsou vyjádřením nepsané dohody, že každý, kdo je má, je může vyměnit za zboží a služby. Skutečná cena – kolik jednotek společné měny je potřeba za produkt vyměnit – je také dohodou mezi kupujícím a prodávajícím.

Existují různé modely vysvětlující, jak trh určuje prodejní/nákupní cenu. Jedním ze základních předpokladů je to, že kupující nebo spotřebitel přikládá danému výrobku určitou hodnotu a je ochoten za ni zaplatit. U většiny výrobků platí, že čím je cena vyšší, tím méně spotřebitelů je ochotno ji zaplatit.

Jiným předpokladem je, že dodavatel by výrobek nevyráběl, kdyby tento výrobek nebylo možné prodat za cenu vyšší, než jsou náklady na výrobu jednoho kusu tohoto výrobku. V reálném světě mohou dodavatelé, aby vytlačili konkurenty z trhu nebo snížili nadměrné zásoby, prodávat své výrobky za cenu nižší, než jsou výrobní náklady; tato praktika se nazývá „dumping".

Klíčovým slovem zde jsou „náklady". Jak vypočítáváme náklady? Zahrnují ceny, za které nakupujeme zboží a služby, náklady na využití přírodních zdrojů – „přírodního kapitálu", použijeme-li odbornější výraz – nebo náklady spojené se znečištěním způsobeným při výrobě a spotřebě?

Jednoduchá odpověď zní – ne. Jen málokteré ceny na trhu odrážejí skutečné náklady vynaložené na výrobek – tj. takové, které zahrnují jak výrobní náklady, tak náklady na ochranu životního prostředí (včetně nákladů na zdraví spojených se zhoršováním životního prostředí). Náš současný ekonomický systém vychází z tisícileté praxe založené na předpokladu, že služby, které nám poskytuje příroda, jsou zadarmo. To, co platíme za suroviny (ropu, železnou rudu, vodu, dřevo atd.), pokrývá náklady na jejich těžbu nebo získávání, dopravu a obchodní náklady. V tom spočívá jedno z hlavních slabých míst současného ekonomického systému a není snadné to napravit, a to ze dvou hlavních důvodů.

Obtížné odhadování nákladů

Zaprvé, je velmi obtížné provést odhad nákladů u všech služeb a výhod, které nám příroda poskytuje, nebo u všech škod, které způsobují naše činnosti. Částka, již jsou jednotlivci nebo společenství ochotni zaplatit za čisté ovzduší, může být velmi rozdílná. Pro obyvatelstvo vystavené mimořádně vysokým koncentracím znečištění prachovými částicemi může mít cenu zlata; avšak pro ty, kdo si čisté ovzduší užívají denně, to může být něco, čeho si sotva povšimnou.

Environmentální ekonomové vyvíjejí koncepce účetnictví, které se snaží vypočítat „cenu" těchto výhod, které získáváme ze životního prostředí, a škod, jež naše činnosti způsobují životnímu prostředí.

Část této práce v oblasti environmentálního účetnictví je zaměřena na náklady na likvidaci škod, aby bylo možné vypočítat peněžní hodnotu těchto služeb. Například v případě kvality ovzduší vypočítávají náklady na zdravotní péči, náklady spojené se ztrátami na životech, ztrátami spojenými s nižší střední délkou života, ztrátami pracovní doby atd.

Podobně je možné přistupovat k otázce, kolik stojí život v klidné oblasti. Rozdíly v ceně bydlení v domech s podobnou polohou by mohly být použity pro odhad tržní hodnoty tichého prostředí.
Všechny tyto výpočty jsou však i nadále jen orientační. Není vždy jasné, do jaké míry ke konkrétním respiračním obtížím přispívá špatná kvalita ovzduší, nebo do jaké míry k nižším cenám domů přispívá hluk.

U některých zdrojů environmentální účetnictví také odhaduje, jaké množství tohoto zdroje je dostupné v dané oblasti, např. čerstvé vody v povodí určité řeky. Přitom se sčítá úroveň srážek, toky řek, povrchová voda a podzemní voda atd.

Fish for free

(c) Gülcin Karadeniz

Cena za environmentální služby

Zadruhé, i kdybychom dokázali stanovit jasnou cenu, promítnutí těchto „vícenákladů" do běžných cen v krátkém čase by mělo závažné důsledky v sociální oblasti. Prudký růst cen potravin v roce 2008, kdy ceny některých základních potravin se během šesti měsíců zdvojnásobily, zasáhl všechny, ale nejvíce zasaženi byli ti nejchudší. Rychlý přechod od systému, kdy přírodní služby jsou bezplatné, k systému zahrnujícímu všechny tyto náklady, by byl ze sociálního hlediska dosti kontroverzní.

Do cen některého zboží a služeb, které nakupujeme, jsou však určité náklady na ochranu životního prostředí již zahrnuty. Nejčastějšími prostředky, které vlády používají k „úpravě" tržních cen, jsou daně a subvence.

Ekologické daně přidávají k cenám výrobků určité vícenáklady, což zvyšuje jejich prodejní cenu. Tento nástroj by bylo možné použít ke snížení spotřeby určitých neudržitelných výrobků. Například poplatky za dopravní zácpy vybírané v některých evropských městech umožňují jízdu ve středu města jen těm uživatelům soukromých automobilů, kteří si za to připlatí.

Stejně tak i dotace mohou povzbudit spotřebitele, aby se rozhodli pro výrobky šetrnější k životnímu prostředí snížením jejich nákupní ceny. Těchto nástrojů lze využívat také k řešení otázek sociální rovnosti, a to poskytnutím pomoci znevýhodněným a postiženým skupinám.
Environmentální ekonomové rovněž vyvíjejí koncepce související s „ekologickou fiskální reformou" a zkoumají, jak by bylo možné změnit daně ve prospěch alternativ šetrných k životnímu prostředí a jak by bylo možné reformovat dotace škodlivé pro životní prostředí.

V některých případech může být příslušný účastník trhu (dodavatel nebo kupující) dostatečně silný, aby mohl trh ovlivňovat. U některých ekologických technologií a výrobků rozhodnutí orgánů veřejné správy přejít na tyto technologie umožnilo, aby pronikly na trh a mohly soutěžit s již zavedenými dodavateli.

Ekonomické vědy nám pomáhá pochopit některé koncepce určující modely naší spotřeby a výroby, ceny a pobídky, avšak v našem globalizovaném světě může vstupovat do hry i řada dalších faktorů, jako je technologie a politika.

Související obsah

Novinky a články

Related briefings

Související publikace

Geographic coverage

Europe
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100