Od výroby k odpadům: potravinový systém

Změnit jazyk
Article Publikováno 08.08.2014 Poslední změna Středa 31.08.2016 15:19
V důsledku populačního růstu, změn životního stylu a rostoucí osobní spotřeby využíváme stále více přírodních zdrojů. Máme-li řešit naši neudržitelnou spotřebu, musíme se zabývat celým systémem zdrojů, včetně výrobních postupů, struktur poptávky a dodavatelských řetězců. Zde se blíže podíváme na potraviny.

 Image © Gülcin Karadeniz

Potravinový systém, obecně řečeno, obsahuje všechny suroviny, procesy a infrastrukturu související se zemědělstvím, obchodem, maloobchodním prodejem, dopravou a spotřebou potravinářských výrobků. Potraviny, ale také voda a energie, představují základní lidskou potřebu. Kromě jejich dostupnosti musí být potraviny vysoce kvalitní, rozmanité, přístupné, bezpečné s ohledem na spotřebu a cenově dostupné. Existuje rovněž silná souvislost mezi naším zdravím, kvalitou života a potravinami. Se způsobem, jak vyrábíme, nabízíme na trhu a spotřebováváme, přímo souvisí takové zdravotní problémy, jako jsou podvýživa nebo obezita.

Potravinová spotřeba Evropanů se s postupem času značně změnila. Ve srovnání s dobou před 50 lety například jíme na jednoho obyvatele dvakrát více masa. Od roku 1995 však o 10 % poklesla také spotřeba hovězího masa na jednoho obyvatele. Zároveň Evropané jedí více drůbeže, ryb a mořských produktů, ovoce a zeleniny.

EU je jedním z největších výrobců potravin na světě. Využívá moderní systémy zemědělské výroby a má půdu vhodnou pro zemědělství. Produktivita na hektar značně vzrostla, zejména ve druhé polovině 20. století. Díky rozmanitosti zemědělské půdy a klimatických podmínek Evropa vyrábí široké spektrum výrobků. K uspokojení své poptávky po potravinách je však závislá také na dovozu.

Produktivita v zemědělství, pokud jde o výnosy zemědělských plodin, se zvýšila díky pěstování monokultur (tj. produkci stejné plodiny na větších plochách) a zavlažování, lepším strojům a většímu využití chemických látek, jako jsou pesticidy a průmyslová hnojiva. Tato intenzifikace umožnila Evropě obdělávat méně půdy a vyrábět více potravin.

Tyto způsoby výroby se však neobejdou bez určitých nákladů na ochranu životního prostředí. Intenzifikace probíhající tímto způsobem vyvíjí větší tlaky na životní prostředí, což vede k silnějšímu znečištění dusíkem a vyšším emisím CO2, většímu úbytku biologické rozmanitosti zemědělské půdy a znečištění půdy, řek a jezer. Zvyšování vnějších vstupů, jehož cílem je získat větší výnosy ve výrobě potravin, kromě toho často snižuje její celkovou energetickou účinnost. To znamená, že když investujeme ještě více energie do výroby potravin, fakticky získáváme stále méně energie (kalorií) vyjádřené skutečnou potravinovou energií, kterou společnost získává.

Waste bags

(c) Gülcin Karadeniz

Udržitelná a produktivní

Je zřejmé, že Evropa musí snížit dopady zemědělské výroby na životní prostředí. Zároveň musí Evropa pokračovat ve výrobě obdobného množství potravin, aby uspokojila poptávku v EU i celosvětově.

EU je jedním z největších výrobců a vývozců potravin na světě. Jakékoli významné snížení její produkce by nepříznivě ovlivnilo celosvětovou výrobu potravin a následně také jejich ceny. Jak může Evropa i nadále vyrábět vysoce kvalitní potraviny v dostatečném množství a za dostupné ceny, a přitom snižovat dopady zemědělství na životní prostředí?

Pomoci může přijetí udržitelných zemědělských postupů. Například agroekologické metody nabízejí způsoby, jak zintenzivnit zemědělství bez syntetických chemických látek (tj. průmyslových hnojiv a pesticidů) s využitím přírodních produktů a působením pákového efektu ekologických procesů v zemědělské výrobě. Metody precizního zemědělství nabízejí způsoby, jak omezit používání chemických látek, a tedy i některé dopady na životní prostředí.

Bez ohledu na metody musí výroba potravin zůstat dostatečně intenzivní, aby její produktivita udržela krok s poptávkou po potravinách. Tak nebude dále ohrožováno obdělávání půdy a biologická rozmanitost.

V mnoha regionech je navíc zemědělství hlavním zdrojem příjmů pro místní obyvatelstvo, nemluvě o tom, že je také součástí sociální struktury a místní kultury. Jakákoli opatření ke zlepšení potravinového systému by takové sociální dopady musela brát v úvahu.

Opatření zaměřená pouze na výrobu by na „ekologizaci" celého potravinového systému nestačila. Je však třeba dále zvyšovat účinnost i v jiných oblastech, jako je doprava, maloobchodní prodej a spotřeba. Změna stravovacích návyků počínaje spotřebou menšího množství masa až k větší spotřebě zeleniny by snížila tlak na obdělávání půdy.

Než se potraviny dostanou k nám na talíř, musí se vyrobit, zpracovat, zabalit, dopravit a distribuovat. Každý z těchto kroků spotřebovává zdroje, vytváří další odpad a způsobuje znečištění.

Potravinový odpad

Odhaduje se, že přibližně jedna třetina potravin vyrobených v Evropě se nespotřebuje a ve všech fázích řetězce vzniká odpad. Evropská komise odhaduje, že jen v Evropě skončí mezi odpadem 90 milionů tun potravin (tj. 180 kg na osobu), přitom mnohé z nich jsou stále vhodné pro lidskou spotřebu. Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje, který přijala EU, označuje potravinové odpady za jednu z oblastí, kterou je třeba řešit.

Mnozí z nás se snaží omezit množství potravin, které v domácnosti vyhazujeme. Jednou z možností je snažit se připravovat k jídlu pouze správné množství potravin – ani příliš mnoho, ani příliš málo. Jinou cestou je vynalézavost při zužitkování zbytků z předešlého dne. Ale ať se snažíme sebevíc, některé potraviny se prostě vyhodit musí, např. shnilé ovoce a zkyslé mléko. Potravinový odpad z domácností představuje jen zlomek z celkového množství potravin, které skončí mezi odpadky. Velké množství potravin se znehodnotí ještě dříve, než se dostanou do naší chladničky.

Pokud jde o to, kolik potravin se vyplýtvá v různých fázích, žádné celoevropské odhady neexistují. Spolehlivé a srovnatelné údaje nemáme zejména u potravinového odpadu vzniklého v zemědělské výrobě a rybolovu. Jsou však dostupné analýzy týkající se jednotlivých zemí.

Analýza potravinového odpadu ve Švédsku

Podle studie vypracované Švédskou agenturou pro ochranu životního prostředí se v roce 2012 ve Švédsku vyhodilo 127 kg potravin na osobu. Tento odhad nezahrnuje potravinový odpad vzniklý ve fázi výroby (zemědělství a rybolov) a nezbytný odpad ze zpracování potravin.

Z tohoto množství 81 kg na osobu pochází z domácností. Restaurace vyprodukovaly 15 kg odpadů na osobu, supermarkety 7 kg na osobu a jiná stravovací zařízení 6 kg na osobu. Švédská studie také odhadla, kolik kil z tohoto odpadu bylo „zbytečných". Zjištění ukazují na oblasti, kde je možné dosáhnout zlepšení: 91 % potravinového odpadu pocházejícího ze supermarketů, 62 % z restaurací, 52 % z jiných stravovacích zařízení a 35 % z domácností bylo posouzeno jako zbytečný odpad.

Některý potravinový odpad vzniká ve snaze zajistit dodržení stávajících právních předpisů na ochranu veřejného zdraví a spotřebitelů. Zkažené maso stažené z pultů je plýtváním zdroji, ale je to také preventivní opatření nezbytné pro ochranu lidského zdraví.

Jiná opatření nejsou tak jednoznačná. Například datum minimální trvanlivosti uvedené na potravinových výrobcích nutně neznamená, že daný výrobek se den ze dne zkazí, ale že jeho kvalita se od daného data začíná zhoršovat. To znamená, že některé výrobky lze i po tomto vyznačeném datu stále ještě bezpečně spotřebovat, ale maloobchodní prodejci je nemohou prodávat a spotřebitelé je tak nekupují. K potravinovému odpadu ve fázi maloobchodního prodeje může vést i snaha naplnit očekávání spotřebitelů (např. pokud jde o bohatou nabídku a plné police nebo estetická hlediska).

Osud neprodaných potravin závisí na způsobech nakládání s odpady. Mohou být použity jako krmivo pro zvířata, zkompostovány nebo znovu využity jako energie nebo mohou skončit na skládce.

Přibližně třetina celosvětové produkce potravin přijde nazmar nebo skončí v odpadu. Potravinový odpad znamená také závažnou ztrátu jiných zdrojů, jako je půda, voda, energie a práce.

Zlepšení jednoho systému přináší výhody také jinému systému

Vždy, když vyhazujeme potraviny, plýtváme tím také půdou, vodou, energií a všemi ostatními vstupy, které byly použity na jejich výrobu. Každé snížení potravinového odpadu proto ve skutečnosti znamená potenciální přínos pro životní prostředí. Jestliže snížíme množství potravin, které v průběhu celého potravinového systému skončí v odpadu, budeme potřebovat méně vody, méně hnojiv, méně půdy, méně dopravy, méně energie, méně sběru odpadů, méně recyklace a tak dále.

Z hlediska širších souvislostí ekologického hospodářství přispívá zvyšování účinnosti zdrojů v rámci jednoho systému ke snižování využívání zdrojů v rámci jiných systémů. Takovýto přístup je téměř vždy přínosný pro všechny strany.

Související obsah

Novinky a články

Related briefings

Související publikace

Geographic coverage

Europe
Dynamic

Temporal coverage

2014

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100