Osobní nástroje

oznámení
Získejte oznámení o nových zprávách a produktech. Četnost: 3–4 e-maily za měsíc.
Přihlášení k odběru
Registrace, abyste dostávali naše zprávy (v tištěné a/nebo elektronické podobě) a čtvrtletní elektronický zpravodaj.
Sledujte nás
Ikona Twitteru Twitter
Facebook icon Facebook
Ikona YouTube Kanál na YouTube
RSS logo RSS kanál
Více

Write to us Write to us

For the public:


For media and journalists:

Contact EEA staff
Contact the web team
FAQ

Call us Call us

Reception:

Phone: (+45) 33 36 71 00
Fax: (+45) 33 36 71 99


další
předchozí
položky

Přeskočit na obsah. | Přeskočit na navigaci

Sound and independent information
on the environment

Nacházíte se zde: Úvod / Signály - Kvalita lidského života a životní prostředí / Signály 2013 / Články / Současné ovzduší v Evropě

Současné ovzduší v Evropě

Změnit jazyk
Kvalita ovzduší se v Evropě v posledních desetiletích zlepšila. Podařilo se snížit emise mnoha znečišťujících látek, ale znečištění způsobené suspendovanými částicemi a ozonem stále představuje závažné riziko pro zdraví evropských občanů.
ImaginAIR; Člověk nebo ničitel?

ImaginAIR; Člověk nebo ničitel?  Image © Justine Lepaulard

V současné době je ovzduší v mnoha městech tak silně znečištěné, že v noci téměř nezahlédnete hvězdy.

Justine Lepaulard, Francie (ImaginAIR)

Londýn, 4. prosince 1952. Hustá mlha pokrývá celé město, vítr se utišil. Během následujících dní se vzduch ve městě ani nehnul, v důsledku spalování uhlí se do ovzduší uvolnilo velké množství oxidů síry a mlha získala nažloutlý nádech. V nejhorších okamžicích byla viditelnost tak špatná, že na některých místech v Londýně lidé neviděli ani své boty. Během velkého smogu v Londýně zemřelo asi o 4 000 až 8 000 lidí více, než byla průměrná úmrtnost, přičemž se většinou jednalo o děti a seniory.

Závažné znečištění ovzduší ve velkých průmyslových městech bylo v Evropě ve 20. století docela běžné. K zajištění provozu továren a vytápění domů se často používalo pevné palivo, zejména uhlí. V zimních podmínkách a v kombinaci s meteorologickými faktory pak často docházelo k tomu, že v městských oblastech setrvávalo velké množství znečišťujících látek po několik dní, týdnů i měsíců. Svým znečištěným ovzduším byl Londýn znám již od 17. století a ve 20. století se londýnský smog stal jednou z charakteristik tohoto města a zapsal se i do literatury.

London smog

(c) Ted Russell|Getty Images

Opatření skutečně zlepšila kvalitu ovzduší

Od té doby se mnoho změnilo. Během let po velkém smogu byly v důsledku větší pozornosti, kterou veřejnost i političtí představitelé této problematice věnovali, přijaty právní předpisy, jejichž cílem bylo omezit znečištění ovzduší ze stacionárních zdrojů, jako jsou domy, komerční či průmyslová zařízení. Na konci 60. let 20. století začala celá řada zemí, nejen Spojené království, přijímat zákony k omezení znečišťování.

Během 60 let od velkého smogu se kvalita ovzduší v Evropě podstatně zlepšila, a to především díky účinným vnitrostátním, evropským a mezinárodním předpisům.

V některých případech bylo zřejmé, že problém znečištění lze vyřešit pouze na základě mezinárodní spolupráce. Ze studií provedených v 60. letech vyplynulo, že k okyselování řek a jezer ve Skandinávii dochází v důsledku kyselých dešťů, jež jsou způsobeny znečišťujícími látkami uvolňovanými do ovzduší v kontinentální Evropě. Byl proto přijat první mezinárodní právně závazný dokument, jehož účelem bylo řešit na široké regionální úrovni problémy spojené se znečišťováním ovzduší, a sice Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, kterou v roce 1979 přijala Evropská hospodářská komise OSN.

K lepšímu ovzduší v Evropě přispěl i rozvoj technologií, který byl v některých případech stimulován přijetím právních předpisů. Například automobilové motory mají účinnější spalování, nová auta s naftovými motory jsou vybavena filtry zachycujícími pevné částice a průmyslová výroba využívá čím dál tím účinnější nástroje ke snižování znečištění. Přínosná byla i taková opatření, jako jsou poplatky, jež mají zamezit přetížení dopravy, nebo daňové pobídky pro ekologičtější vozidla.

Emise některých látek znečišťujících ovzduší, například oxidu siřičitého, oxidu uhelnatého a benzenu, se značně snížily, což nepochybně zlepšilo kvalitu ovzduší, a tedy i zdraví obyvatel. Využívání zemního plynu místo uhlí například přispělo ke snížení koncentrací oxidu siřičitého, které v období 2001–2010 klesly v EU na polovinu.

Další látkou, kterou se díky právním předpisům daří omezovat, je olovo. Ve 20. letech 20. století se ve většině vozidel začal používat olovnatý benzin, aby se zabránilo poškození spalovacích motorů. Teprve o několik desítek let později se zjistilo, že olovo uvolňované do ovzduší má dopad na lidské zdraví. Působí na vnitřní orgány a nervovou soustavu a konkrétně u dětí zpomaluje duševní rozvoj. V 70. letech byla přijata řada opatření na evropské i mezinárodní úrovni, jež vedla k postupnému odstraňování olovnatých přísad v benzinu. V současnosti téměř všechny stanice sledující hodnoty olova v ovzduší hlásí nižší úrovně koncentrací, než jsou limity stanovené právními předpisy Evropské unie.

Současný stav

V případě jiných znečišťujících látek nejsou výsledky tak jednoznačné. Kvůli chemickým reakcím v atmosféře a naší závislosti na některých hospodářských činnostech je obtížnější tyto látky odstraňovat.

Dalším problémem je způsob provádění a vymáhání právních předpisů v zemích EU. Právní předpisy EU týkající se kvality ovzduší běžně stanoví cíle či limity určitých látek; je však věcí jednotlivých zemí, jak těchto cílů dosáhnou.

Některé země přijaly celou řadu účinných opatření ke snížení znečištění. Jiné země přijaly opatření méně, nebo se ukázalo, že ne tak účinných. Je to zčásti způsobeno nestejnou úrovní monitorování i důsledností ve vymáhání práva.

Dalším problémem regulace znečišťování ovzduší jsou rozdíly mezi laboratorními testy a reálnými podmínkami. Jsou-li právní předpisy zaměřeny na určitá odvětví, například dopravu nebo průmysl, mohou se technologie testované v ideálních laboratorních podmínkách jevit jako ekologičtější a účinnější než ve skutečných podmínkách a konkrétních situacích.

Nesmíme zapomínat na to, že nechtěný vliv na kvalitu ovzduší v Evropě by mohly mít i nové spotřební trendy nebo politická opatření, která nesouvisejí s ovzduším.

ImaginAIR: Agricultural traditions that harm

(c) Cristina Sînziana, ImaginAIR/EEA

"Na rumunském venkově se dodnes praktikuje starodávná metoda vypalování strnišť. Je to jedna z možností, jak připravit půdu pro novou bohatou úrodu. Tento zvyk má nejen negativní dopad na přírodu, ale považuji ho za škodlivý i pro zdraví místních obyvatel. Vzhledem k tomu, že toto vypalování vyžaduje určitý počet lidí, kteří na oheň dohlížejí, je jeho dopad velmi specifický."
Cristina Sînziana Buliga, Rumunsko

Ve městech jsou lidé pevným částicím stále velmi vystaveni

Stávající evropské i mezinárodní předpisy rozlišují pevné částice podle velikosti do dvou skupin, na částice o průměru 10 mikrometrů a menší a na částice o průměru 2,5 mikrometrů a menší (PM10 a PM2,5), a zaměřují se na přímé emise i na emise plynných prekurzorů.

V Evropě se podařilo výrazně omezit emise pevných částic. V letech 2001 až 2010 se přímé emise PM10 a PM2,5 v Evropské unii snížily o 14 % a v 32 členských zemí EEA o 15 %.

Rovněž se v EU snížily emise prekurzorů částic: oxidů síry o 54 % (v 32 členských zemích EEA o 44 %), oxidů dusíku o 26 % (v 32 členských zemích EEA o 23 %) a amoniaku o 10 % (v 32 členských zemích EEA o 8 %).

Pokles emisí však vždy neznamenal, že jsou občané pevným částicím vystaveni méně. Podíl evropského obyvatelstva ve městech vystaveného koncentracím PM10, jež překračují hodnoty stanovené právními předpisy EU, byl stále vysoký (v 15 zemích EU 18–41 %, v 32 členských zemích EEA 23–41 %) a v minulém desetiletí se snížil jen nepatrně. Podle hodnot stanovených Světovou zdravotnickou organizací, které jsou přísnější, je pak koncentracím PM10 překračujícím přípustné hladiny vystaveno 80 % obyvatelstva ve městech EU.

Jestliže se tedy emise výrazně snížily, proč jsme v Evropě stále vystaveni vysokým hodnotám pevných částic? Pokles emisí v určité oblasti nebo emisí pocházejících z konkrétních zdrojů totiž automaticky neznamená, že se sníží i koncentrace. Některé látky znečišťující ovzduší mohou v atmosféře zůstat po dlouhou dobu a přesunout se z jedné země do jiné, z jednoho kontinentu na jiný a někdy i kolem celého světa. Přenos částic a jejich prekurzorů mezi kontinenty může částečně vysvětlit, proč se ovzduší v Evropě nezlepšilo tolik, jak by odpovídalo poklesu emisí částic a jejich prekurzorů.

Další důvod trvale vysokých koncentrací částic můžeme nalézt ve svém spotřebním chování. Například v některých městských oblastech, zejména v Polsku, na Slovensku a v Bulharsku, představuje spalování uhlí a dřeva v malých krbových kamnech, jimiž se vytápějí domy, v posledních letech významný zdroj znečištění částicemi PM10. Částečně je to způsobeno vysokými cenami energií, které nutí zejména domácnosti s nižším příjmem volit levnější alternativy.

Ozon: noční můra během horkých letních dnů?

V Evropě se v letech 2001–2010 rovněž podařilo snížit emise prekurzorů ozonu. Emise oxidů dusíku se v EU snížily o 26 % (v 32 členských zemích EEA o 23 %), emise nestálých organických sloučenin neobsahujících metan poklesly o 27 % (v 32 členských zemích EEA o 28 %) a emise oxidu uhelnatého o 33 % (v 32 členských zemích EEA o 35 %).

Podobně jako u pevných částic se snížilo množství prekurzorů ozonu uvolňovaných do atmosféry, nedošlo však k odpovídajícímu poklesu vysokých koncentrací ozonu. Částečně je to způsobeno pohybem ozonu a jeho prekurzorů mezi jednotlivými kontinenty. Svou úlohu hraje i topografie a meteorologické podmínky jako větry a teploty, které se rok od roku mění.

Přestože se četnost a frekvence maximálních hodnot koncentrací ozonu během letních měsíců snížila, je obyvatelstvo ve městech ozonu stále značně vystaveno. V letech 2001–2010 bylo vysokým hodnotám ozonu překračujícím cílové hodnoty EU vystaveno 15–61 % městské populace v EU, především pak v zemích jižní Evropy, a to v důsledku horkého léta. Podle hodnot stanovených Světovou zdravotnickou organizací, které jsou přísnější, byli pak koncentracím překračujícím přípustnou hladinu vystaveni téměř všichni obyvatelé EU žijící ve městech. Obecně lze říci, že vysoké koncentrace ozonu jsou běžnější v oblasti Středozemního moře než v severní Evropě.

Vysoké koncentrace ozonu nepostihují však pouze města během letních měsíců. Je překvapivé, že jsou obvykle vyšší ve venkovských oblastech, kde je jim však vystaveno méně lidí. Ve městech je doprava obyčejně hustší než na venkově. Jedna ze znečišťujících látek, kterou do ovzduší uvolňuje silniční doprava, však chemickou reakcí ničí molekuly ozonu, což může snižovat hodnoty ozonu ve městech. Hustší doprava ve městech ale produkuje vyšší koncentrace pevných částic.

ImaginAIR: Sustainable and beautiful

(c) Jerome Prohaska, ImaginAIR/EEA

Právní předpisy ke snížení emisí

Na emise některých prekurzorů částic a ozonu se vztahuje Göteborský protokol k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (LRTAP Convention), neboť mohou částečně pocházet z jiných zemí.

V roce 2010 překročilo 12 států EU i sama EU u jedné či více znečišťujících látek, na něž se tato úmluva vztahuje (oxidy dusíku, amoniak, oxid siřičitý a nestálé organické sloučeniny neobsahující metan), jeden či více emisních stropů (přípustné množství emisí). Stropy oxidů dusíku překročilo 11 z 12 zemí.

Totéž platí v případě právních předpisů EU. Směrnice o národních emisních stropech upravuje emise týchž čtyř látek jako Göteborský protokol, jednotlivým zemím však stanoví o něco přísnější stropy. Konečné oficiální údaje týkající se plnění směrnice o národních emisních stropech naznačují, že v roce 2010 své právně závazné emisní stropy pro oxidy dusíku nedodrželo 12 zemí EU. Některé z nich nedodržely ani stropy jedné či více ze zbývajících tří látek.

Odkud se látky znečišťující ovzduší berou?

Obvykle je snazší měřit a sledovat podíl lidské činnosti na produkci látek znečišťujících ovzduší než podíl přírodních zdrojů. Podíl lidské činnosti je však u každé látky velmi odlišný. Klíčovým zdrojem je jednoznačně spalování paliv, k němuž dochází v nejrůznějších hospodářských odvětvích, od silniční dopravy a domácností až po spotřebu a výrobu energie.

Dalším důležitým zdrojem některých látek je zemědělství. Ze zemědělské činnosti pochází přibližně 90 % emisí amoniaku a 80 % emisí metanu. Dalšími zdroji metanu jsou odpady (skládky), těžba uhlí a přeprava plynu na velké vzdálenosti.

V členských a spolupracujících zemích EEA pochází více než 40 % emisí oxidů dusíku ze silniční dopravy a asi 60 % emisí oxidů síry se uvolňuje při výrobě a distribuci energie. Komerční, vládní a veřejné budovy a domácnosti produkují přibližně polovinu emisí PM2,5 a oxidu uhelnatého.

Je zřejmé, že na znečišťování ovzduší se podílí celá řada různých hospodářských odvětví. Budou-li rozhodnutí přijímaná v těchto odvětvích zohledňovat otázky kvality ovzduší, zřejmě bychom se o tom v novinách nedočetli, ale ovzduší v Evropě by se jistě zlepšilo.

Zdroje znečištění ovzduší v Evropě

Veřejná kontrola kvality ovzduší

Pozornost veřejnosti i mezinárodního společenství se v posledních letech zaměřila na kvalitu ovzduší ve velkoměstech, zejména v těch, v nichž se konaly olympijské hry.

Například Peking je znám nejen mrakodrapy, které tu rostou jako houby po dešti, ale i znečištěním ovzduší. Systematická kontrola zde byla zahájena v roce 1998, tedy o tři roky dříve, než bylo tomuto městu oficiálně přiděleno pořádání olympijských her.Místní orgány přijaly konkrétní opatření, aby se do zahájení her kvalita ovzduší zlepšila. Zastaralé taxíky a autobusy byly nahrazeny novými a znečišťující průmyslové objekty byly buď přemístěny, nebo byl ukončen jejich provoz. Několik týdnů před zahájením her byla pozastavena stavební činnost a omezen automobilový provoz.

Profesor C.S. Kiang, jeden z předních čínských klimatologů, o kvalitě ovzduší během olympijských her v Pekingu prohlásil: „V prvních dvou dnech dosahovala koncentrace PM2,5, suspendovaných částic, které pronikají hluboko do plic, přibližně 150 μg/m3. Druhý den začalo pršet, vítr se otočil a hodnoty PM2,5 prudce klesly a oscilovaly kolem 50 μg/m3, což je dvojnásobek hodnoty 25 μg/m3, kterou stanovila Světová zdravotnická organizace.“

London marathon

(c) Rob Ewen | iStock

K podobné diskusi došlo i ve Spojeném království před olympijskými hrami v Londýně v roce 2012. Bude kvalita ovzduší olympionikům, zejména maratóncům a cyklistům, vyhovovat? Podle manchesterské univerzity nebylo ovzduší během her zcela bez znečištění, přesto to však za poslední léta byly pravděpodobně hry s nejméně znečištěným ovzduším. K úspěchu zřejmě přispěly příznivé povětrnostní podmínky a dobrá organizace, oproti stavu v Londýně v roce 1952 bylo tedy dosaženo nemalého pokroku.

Problém znečištěného ovzduší však po ukončení olympijských her bohužel nemizí. V prvních dnech roku 2013 se značné znečištění ovzduší do Pekingu vrátilo. Podle oficiálních údajů dosahovaly 12. ledna koncentrace PM2,5 více než 400 μg/m3, podle neoficiálních údajů na některých místech i 800 μg/m3.

Více informací

Geographical coverage

[+] Show Map

Komentáře

Zaregistrujte se nyní!
Získejte oznámení o nových zprávách a produktech. V současné době máme 32971 předplatitelů. Frekvence: 3-4 e-maily za měsíc.
Archiv upozornění
Sledujte nás
 
 
 
 
 
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100