Osobní nástroje

oznámení
Získejte oznámení o nových zprávách a produktech. Četnost: 3–4 e-maily za měsíc.
Přihlášení k odběru
Registrace, abyste dostávali naše zprávy (v tištěné a/nebo elektronické podobě) a čtvrtletní elektronický zpravodaj.
Sledujte nás
Ikona Twitteru Twitter
Facebook icon Facebook
Ikona YouTube Kanál na YouTube
RSS logo RSS kanál
Více

Write to us Write to us

For the public:


For media and journalists:

Contact EEA staff
Contact the web team
FAQ

Call us Call us

Reception:

Phone: (+45) 33 36 71 00
Fax: (+45) 33 36 71 99


další
předchozí
položky

Přeskočit na obsah. | Přeskočit na navigaci

Sound and independent information
on the environment

Nacházíte se zde: Úvod / Signály - S každým nádechem / Signály 2012 / Články / Od dolů k odpadu a ještě dál

Od dolů k odpadu a ještě dál

Změnit jazyk
Téměř vše, co spotřebováváme a vyrábíme, má dopad na naše životní prostředí. Když se každodenně rozhodujeme pro nákup určitého zboží nebo služeb, často nemyslíme na to, jakou „stopu” zanechávají na stavu životního prostředí. Jejich maloobchodní ceny málokdy vyjadřují skutečné náklady spojené s jejich pořízením. Existuje však mnoho věcí, které můžeme udělat pro to, aby naše spotřeba a výroba byly ekologičtější.
Electronic waste in India

Electronic waste in India  Image © EEA/Ace&Ace

V květnu 2011 zaplnily prodejnu Apple na Fifth Avenue v New Yorku davy lidí z celého světa, kteří si sem přijeli koupit nejnovější iPad2. Vše, co bylo toho dne dodáno, bylo během několika hodin vyprodáno. Prodejna na Fifth Avenue byla jednou z těch, co měly štěstí. Mnohé prodejny Apple po celém světě mohly jen přijímat objednávky a dodávat až o několik týdnů později.

Toto zpoždění nebylo způsobeno nesprávným obchodním plánováním nebo příliš úspěšnou reklamní kampaní. Bylo důsledkem řady pohrom na druhé straně planety. Pět hlavních součástek výrobku iPad2 se vyrábělo v Japonsku, které 11. března 2011 postihlo zemětřesení. Výroba některých těchto komponentů mohla být snadno přemístěna do Jižní Koreje nebo Spojených států, avšak digitální kompas nikoli. Jeden z jeho klíčových výrobců se nacházel méně než 20 km od reaktorů ve Fukušimě a musel svůj závod uzavřít.

Toky surovin pro výrobní linky

V našem provázaném světě začíná životní pouť mnoha elektronických zařízení v dole, který se většinou nachází v některé rozvojové zemi, a ve středisku pro vývoj výrobků, které většinou sídlí v některé rozvinuté zemi. Výroba přenosných počítačů, mobilních telefonů, automobilů a digitálních fotoaparátů dnes vyžaduje prvky vzácných hornin, jako je neodym, lanthan a cer. Ačkoli mnoho zemí disponuje nevyužitými zásobami, těžba je nákladná a v některých případech i toxická a radioaktivní.

Po vytěžení jsou materiální zdroje obvykle převáženy do míst jejich zpracování a tam se z nich stávají komponenty různých výrobků, které jsou opětovně přepravovány do jiných míst k montáži. v době, kdy zařízení kupujeme, jeho různé součástky již prodělaly cestu kolem světa a v každé etapě své pouti zanechaly stopu na životním prostředí.

Totéž platí o potravinách na našem stole, nábytku v našich obývacích pokojích a palivu v našich automobilech. Většina materiálů a zdrojů se získává, zpracovává na spotřebitelské výrobky nebo služby a dopravuje do našich, převážně městských domovů. Například dodávky pitné vody do evropských domácností neznamenají pouze spotřebu určitého množství vody z vodních rezervoárů. k tomu, aby byla voda uzpůsobena pro spotřebu, potřebujeme infrastrukturu a energii pro její dopravu, skladování, úpravu či ohřev. Po „použití“ potřebujeme další infrastrukturu a energii sloužící k její likvidaci.

Copyright: ThinkstockK tomu, abychom si mohli dát v Nizozemsku standardní šálek kávy, potřebujeme kolem 140 litrů vody. Zdaleka největší část z toho je potřeba na vypěstování rostliny kávovníku. Ještě pozoruhodnější je, že k výrobě jednoho kilogramu hovězího masa potřebujeme v průměru 15 400 litrů vody.

Zdroj: Water Footprint Network

Vše pro spotřebu

Některé dopady naší úrovně spotřeby a spotřebitelských zvyklostí na životní prostředí nejsou na první pohled zřejmé. Výroba elektřiny pro nabíjení mobilních telefonů a zamrazování potravin uvolňuje emise oxidu uhličitého do ovzduší, což přispívá ke změně klimatu. Dopravní a průmyslová zařízení uvolňují látky znečišťující ovzduší, například oxidy síry a oxidy dusíku, které jsou škodlivé pro lidské zdraví.

Miliony lidí směřující v létě na jih vystavují cílové oblasti své dovolené zvýšenému náporu. Kromě emisí skleníkových plynů způsobených jejich cestou zvyšuje potřeba jejich ubytování poptávku po materiálních zdrojích a elektrické energii ve stavebnictví. Sezonní růst místní populace během suchých letních měsíců vyžaduje zvýšenou spotřebu vody pro účely hygieny a trávení volného času. Znamená to také úpravu většího množství odpadních vod, dopravu většího množství potravin do těchto oblastí a zvládání většího objemu odpadů.

Copyright: ShutterstockI přes nejasnosti ohledně přesného rozsahu dopadů na životní prostředí je zcela zřejmé, že není možné pokračovat v získávání zdrojů v dnešním měřítku a stávajícími způsoby. Jednoduše řečeno máme omezené množství životně důležitých zdrojů, jakými jsou úrodná půda a voda. To, co často začíná jako místní problém – nedostatek vody, kácení lesů za účelem získání pastvin nebo vypouštění znečišťujících látek z některého průmyslového zařízení – se snadno může stát problémem celosvětovým a systémovým, který ovlivňuje nás všechny.

Jedním z indikátorů spotřeby zdrojů, který vytvořila organizace Global Footprint Network, je tzv. ekologická stopa. Odhaduje spotřebu jednotlivých zemí vyjádřenou jako využití půdy v celosvětovém měřítku, a to včetně nepřímého využití půdy pro účely výroby zboží a pohlcování emisí CO2. Podle této metodiky zanechal v roce 2007 každý člověk ekologickou stopu odpovídající 2,7 globálního hektaru.

To daleko převyšovalo hodnotu 1,8 globálního hektaru, který je každému z nás k dispozici pro to, abychom mohli zachovat svou spotřebu, aniž bychom ohrozili produkční schopnost životního prostředí (Global Footprint Network, 2012). v rozvinutých zemích byl tento rozdíl ještě výraznější. Země EEA spotřebovaly 4,8 globálního hektaru na obyvatele, ačkoliv mají k dispozici „biologickou kapacitu“ ve výši 2,1 globálních hektarů na osobu (Global Footprint Network, 2011).

Spotřeba však znamená také pracovní místa

Naše nároky a potřeba spotřebovávat přírodní zdroje je však jen jednou stranou mince. Výstavba letních bytů ve Španělsku, pěstování rajčat v Nizozemsku či trávení dovolené v Thajsku znamená také pracovní místa, příjem a v konečném důsledku i živobytí a vyšší kvalitu života pro stavební dělníky, zemědělce a pracovníky cestovních agentur. Pro mnoho lidí na celém světě vyšší příjem znamená možnost uspokojení základních potřeb. Pojem „potřeby” však není snadné definovat a značně se liší podle kulturního vnímání a úrovně příjmů.

Pro ty, kdo pracují v dolech na těžbu vzácných hornin v oblasti čínského Vnitřního Mongolska, znamená těžba nerostů zabezpečení potravin pro jejich rodiny a vzdělání pro jejich děti. Pro pracovníky továren v Japonsku může znamenat nejen potraviny a vzdělání, ale i pár týdnů dovolené v Evropě. a pokud jde o davy procházející prodejnou Apple, pro některé by konečný výrobek mohl představovat prostředek, bez kterého se nemohou obejít ve svém povolání, pro jiné pouze zařízení pro zábavu. Potřeba zábavy je také jednou z lidských potřeb. Její dopad na životní prostředí závisí na tom, jak tuto potřebu uspokojujeme.

Do popelnice

Pouť elektronických zařízení, potravin a vody z kohoutku v našich domovech nekončí. Ponecháváme si televizor nebo fotoaparát tak dlouho, než vyjdou z módy nebo přestanou být kompatibilní s naším DVD přehrávačem. v některých zemích EU je třetina zakoupených potravin vyhazována do popelnic. a co teprve potraviny, které se zkazí ještě dříve, než si je koupíme? Ve 27 zemích Evropské unie se každoročně vyhazuje 2,7 miliardy tun odpadu.

Co se však se vším tímto odpadem děje? Stručná odpověď by zněla – zmizí nám z očí. s něčím se fakticky obchoduje – legálně i nezákonně – na světových trzích. Delší odpověď je mnohem složitější. Přijde na to, „co” se vyhazuje a „kam”. Více než jednu třetinu hmotnosti odpadu produkovaného v 32 zemích EEA tvoří stavební odpad a odpad z demolic, které silně souvisejí s obdobím hospodářského boomu. Další čtvrtina připadá na odpad z těžby a zpracování nerostných surovin. i když všechny odpady jsou koneckonců důsledkem lidské spotřeby, jen necelá desetina celkové hmotnosti odpadů pochází z domácností.

Naše znalosti o odpadech jsou stejně neúplné jako naše údaje o spotřebě, ale je jasné, že pokud jde o nakládání s odpady, čeká nás ještě mnoho práce. Každý občan EU v průměru každoročně využije 16–17 tun materiálů a velká část z tohoto množství se dříve či později promění v odpad. Toto množství by se zvýšilo na přibližně 40–50 tun na osobu, pokud by se vzaly v úvahu nevyužitá těžba (např. nadloží nalezišť surovin) a ekologická zátěž plynoucí z dovozů (celkové množství přírodních materiálů, které je porušeno ve svém původním stavu).

Právní předpisy, např. směrnice EU o skládkách, vozidlech s ukončenou životností, bateriích, obalech a obalových odpadech, pomohly Evropské unii přesměrovat větší část jejího komunálního odpadu ze skládek do spaloven a recyklačních zařízení. v roce 2008 bylo v EU využito 46 % tuhého odpadu. Zbytek byl odeslán ke spálení (5 %) nebo na skládky (49 %).

Data on waste - CS

Hledání zlatého dolu nového typu

Domácí elektrospotřebiče, počítače, osvětlovací zařízení a telefony obsahují nebezpečné látky, jež představují hrozbu pro životní prostředí, ale obsahují také cenné kovy. v roce 2005 se odhadovalo, že elektrická a elektronická zařízení na trhu obsahují 450 000 tun mědi a 7 tun zlata. Na londýnské burze kovů by tyto kovy v únoru 2011 měly hodnotu přibližně 2,8 miliard EUR a 328 milionů EUR. I přes značné rozdíly mezi evropskými zeměmi je v současnosti jen malá část těchto elektronických zařízení po vyřazení odevzdána do sběru a opětovně použita nebo recyklována.

Také vzácné kovy „vyřazené jako odpad” mají celosvětový rozměr. Německo každoročně vyváží asi 100 000 ojetých automobilů přes Hamburk mimo Evropskou unii, hlavně do Afriky a na Blízký východ. v roce 2005 tyto automobily obsahovaly přibližně 6,25 tun tzv. platinových kovů. Na rozdíl od EU nemá většina dovážejících zemí zavedeny nezbytné právní předpisy a nemá ani kapacity pro demontáž a recyklaci ojetých automobilů. To představuje hospodářskou ztrátu a vede i ke zvýšené těžbě, což způsobuje škody na životním prostředí, často mimo EU, kterým by bylo možno zabránit.

Lepší nakládání s komunálním odpadem nabízí významné výhody — přeměnit náš odpad v cenný zdroj, vyhnout se poškozování životního prostředí včetně emisí skleníkových plynů a snížit poptávku po nových zdrojích.

Vezměme si například papír. v roce 2006 bylo téměř 70 % papíru pocházejícího z komunálního tuhého odpadu recyklováno, což odpovídá jedné čtvrtině celkové spotřeby papírových výrobků. Zvýšení míry recyklace na 90 % by nám umožnilo uspokojit poptávku po papíru z jedné třetiny recyklovaným materiálem. To by snížilo poptávku po nových zdrojích a vedlo by ke snížení množství papírového odpadu, který je odesílán na skládky nebo ke spalování, a ke snížení emisí skleníkových plynů.

Kterým směrem se dále vydat?

Životní prostředí nepoškozuje spotřeba nebo výroba jako taková. Poškozují jej dopady toho, „co spotřebováváme”, kde a kolik, a „jak vyrábíme”. Tvůrci politik, podniky a občanská společnost na všech úrovních – od místní až po celosvětovou – všichni se musejí podílet na „ozelenění“ ekonomiky.

Mnohá řešení nabízejí technologické inovace. Využití čisté energie a čisté dopravy má menší dopad na životní prostředí a může uspokojit alespoň některé, pokud ne všechny naše potřeby. Technologie však nestačí.

Copyright: Gülcin KaradenizNaše řešení nemohou spočívat pouze v recyklaci a opětovném použití materiálů, které sníží vytěžování zdrojů. Spotřebovávání zdrojů se nemůžeme vyhnout, můžeme je však spotřebovávat rozumně. Můžeme přejít k čistším alternativám, využívat ekologicky šetrnější výrobní postupy a naučit se přeměňovat náš odpad na zdroje.

Lepší politiky, lepší infrastruktura a další pobídky jsou jistě potřebné, k dosažení našeho cíle nám ale mohou pomoci jen částečně. Konečný úsek cesty závisí na způsobech spotřeby. Důležité slovo v tom, co se vyrábí a jaká množství se vyrábí, mají bez ohledu na naše zázemí nebo věk naše každodenní rozhodnutí nakupovat určité výrobky a služby. Stejně tak i maloobchodní prodejci mohou ovlivňovat, co je vystavováno na policích obchodů, a mohou propagovat poptávku po udržitelných alternativách v celém dodavatelském řetězci.

Krátké zamyšlení před regály v supermarketu nebo u popelnice je možná dobrý začátek našeho osobního přechodu k udržitelnému životu. Mohu využít zbytky od včerejška, místo abych je vyhodil? Mohu si tento stroj půjčit, místo abych si ho koupil? Kde mohu recyklovat svůj starý mobilní telefon?…

Další informace

  • EEA — SOER 2010 Thematic Assessments (Evropské životní prostředí — stav a výhled 2010: Tematická hodnocení): www.eea.europa.eu/soer/europe

Geographical coverage

[+] Show Map

Komentáře

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100