Osobní nástroje

oznámení
Získejte oznámení o nových zprávách a produktech. Četnost: 3–4 e-maily za měsíc.
Přihlášení k odběru
Registrace, abyste dostávali naše zprávy (v tištěné a/nebo elektronické podobě) a čtvrtletní elektronický zpravodaj.
Sledujte nás
Ikona Twitteru Twitter
Facebook icon Facebook
Ikona YouTube Kanál na YouTube
RSS logo RSS kanál
Více

Write to us Write to us

For the public:


For media and journalists:

Contact EEA staff
Contact the web team
FAQ

Call us Call us

Reception:

Phone: (+45) 33 36 71 00
Fax: (+45) 33 36 71 99


další
předchozí
položky

Přeskočit na obsah. | Přeskočit na navigaci

Sound and independent information
on the environment

Nacházíte se zde: Úvod / Signály - S každým nádechem / Signály 2011 / Články / Sdílení bohatství přírody

Sdílení bohatství přírody

Změnit jazyk
Z 8,2 miliard tun využitého materiálu v 27 státech EU v roce 2007 tvořily nerosty 52 %, fosilní paliva 23 %, biomasa 21 % a kovy 4 %. (SOER 2010)

 Image © EEA/John McConnico

Tisíce kilometrů od Evropy ve státě Orissa u Bengálského zálivu se těžkopádně pohybují tisíce vozů. Nacházíme se ve východní Indii, v legendárním ložisku indického nerostného bohatství a v minulosti hlavním zdroji nerostů pro světový průmyslový růst. Nerostné bohatství v této části Indie stále patří mezi nejcennější na světě a průmyslová revoluce zde možná právě začíná.

Domorodé kmeny, které žijí ve zdejších lesích, mohou hodně ztratit a jen málo získat. Lesní obyvatelé nejsou dobře chráněni – jejich práva nikdy nebyla stanovena, ani řádně uznána. V domorodé vesničce hluboko v lesích, které pokrývají oblast Gajapati, žijí manželé Gangi a Sukru Bhuyanovi společně se svojí rodinou.

Zhruba pět měsíců v roce živí rodinu z méně než půl akru země, kterou obdělávají a která se nachází na okraji lesa obklopujícího jejich vesnici Raibada. V tomto období také sbírají zeleninu, semena, ovoce, léčivé rostliny a stavební materiály (například trávu) z lesa. Další čtyři měsíce je to jejich hlavní zdroj potravy. Bez lesa by hladověli. Na zbylé tři měsíce se musejí přesunout do velkých městských oblastí, jako je Bengalúru nebo Bombaj, kde pracují jako dělníci.

Bohatství pod zemí – chudoba nad ní

Orissa, stát, který se nachází v poloostrovní východní Indii na pobřeží Bengálského zálivu, má bohaté zásoby různých nerostných surovin. Vlastně je považován za jeden z nejbohatších států v zemi, co se nerostných zdrojů týče. Z hlediska kvality se nerosty, které se v Orisse vyskytují, považují za nejlepší na světě.

Díky hojnosti velké části neprozkoumaných zásob uhlí, železné rudy, bauxitu, chromitu, vápence, dolomitu, manganu, granitu, cínu, niklu, vanadu a drahokamů zažívá tento stát výrazný nárůst industrializace. U několika druhů nerostů představují zásoby v Orisse značný podíl světových zásob, nejenom z hlediska množství, ale také z hlediska kvality. Právě proto mezinárodní společnosti stojí frontu, aby získaly k těmto zdrojům přístup.

Některé z nerostných surovin se používají v Indii, ale mnohem větší množství se vyváží jinam: Čína, Japonsko, Jižní Afrika, Rusko, Korea, Thajsko, Malajsie, Indonésie, Ukrajina, Nepál, Spojené státy americké a samozřejmě Evropská unie (Ota, A.B., 2006).

Slabiny globalizovaného světa

Stát Orissa spolu se svojí kombinací bohatství pod zemí a chudoby nad ní ukazuje několik slabin globalizovaného světa. Zde se spojuje nerovnost, zarytý hon za přírodními zdroji a nucená migrace. Přestože těžba v Orisse skutečně této oblasti přináší ekonomické výhody, nejsou tyto zisky rovnoměrně rozdělovány. Pro lesní kmeny je cena vysoká, protože jsou ohroženy jejich domovy, jelikož se těžební společnosti stále více snaží získat přístup k jejich půdě.

Šedesát procent kmenových obyvatel státu Orissa žije v oblastech, kde se nachází nerostné bohatství. Tradičně ale nemají žádný doklad o právech k této půdě. Již nějakou dobu probíhá vysídlování domorodých obyvatel, aby bylo možné spustit projekty ekonomického rozvoje, včetně těžby. Rozsah vysídlování se však v posledních desetiletích změnil. Díky ekonomickému rozvoji se od roku 1991 počet vysídlených obyvatel zvýšil (Ota, A.B., 2006).

Rostoucí dopady využívání evropských zdrojů

Při zajišťování svého ekonomického rozvoje a bohatství v Evropě velmi spoléháme na přírodní zdroje. V současné době potřeba zdrojů přesahuje místně dostupné množství, a proto jsme stále více závislí na zdrojích z jiných částí světa.

Ve skutečnosti se do Evropy dováží více než 20 % nerostných surovin, které se zde zpracovávají. Zároveň využíváme podstatně více nerostných surovin nepřímo, protože také dovážíme hotové zboží vyrobené jinde.

Naše závislost na dovozu je velká zejména u paliv a těžených materiálů. Evropa je ale také dovozcem píce a obilovin pro evropskou produkci masa a mléka. Dováží se také více než polovina spotřebovávaných ryb v EU. Jelikož jsme vyčerpali naše vlastní zásoby ryb, děláme nyní to samé jinde.

U mnohých zdrojů a obchodních artiklů postihuje environmentální tlak spojený s jejich těžbou a produkcí země původu (například produkce odpadu nebo využívání vody či energie). Tyto dopady zdrojů mohou být značné – například u počítačů nebo mobilních telefonů mohou být tyto tlaky o několik řádů větší než skutečná cena samotného výrobku. Přesto však, nehledě na význam těchto tlaků, se zřídka odrážejí v cenách nebo dalších signálech, kterými se řídí rozhodování spotřebitelů.

Dalším příkladem využití přírodních zdrojů zahrnutých v obchodovaných výrobcích je voda využívaná v pěstitelských regionech pro řadu vyvážených potravinářských produktů. Taková produkce vede k nepřímému a často implicitnímu vývozu vodních zdrojů. Například 84 % ekologické vodní stopy EU související s bavlnou leží mimo EU, většinou v regionech s intenzivním zavlažováním, které se potýkají s nedostatkem vody.

Kam proudí výnosy přírody

Využívání přírodních zdrojů souvisí s celou řadou environmentálních a socioekonomických otázek.

Studie Ekonomická hodnota ekosystémů a biologická rozmanitost (proces TEEB) – rozsáhlá analýza globálního ekonomického významu biologické rozmanitosti – objasňuje souvislosti mezi úbytkem biologické rozmanitosti a chudobou.

Výzkumní pracovníci, kteří se na TEEB podíleli, zkoumali, kdo jsou bezprostřední příjemci řady služeb, které poskytují ekosystémy a biologická rozmanitost. „Došli jsme k závěru,“ píše Pavan Sukhdev, vedoucí iniciativy pro zelenou ekonomiku v rámci programu OSN pro životní prostředí, „že se jedná zejména o chudé.“ Mezi nejvíce postižené oblasti patří přírodní zemědělství, chov dobytka, rybolov a lesní hospodářství – a právě tyto činnosti poskytují živobytí většině chudých na světě (EK, 2008).

Dopad úbytku biologické rozmanitosti v Indii má také vážné důsledky pro ženy, protože velmi nepříznivě ovlivňuje sběračky v lese. Studie prováděné v kmenových oblastech indických států Orissa a Chattisgarh zjistily, že odlesňování vede ke ztrátě jejich živobytí. Ženy musí projít čtyřikrát delší vzdálenost, aby mohly nasbírat lesní plody, a nemohou sbírat léčivé rostliny, protože již nerostou. Tato ztráta snižuje příjem, zvyšuje nároky práce a ovlivňuje fyzické zdraví. Máme důkazy, že postavení žen v rodině je lepší ve vesnicích v dobře zalesněných oblastech, kde ženy více přispívají k rodinným příjmům než v oblastech, které nedisponují přírodními zdroji (Sarojini Thakur, 2008).

V Evropě jsme často izolováni od přímých dopadů poškozování životního prostředí – alespoň v krátkodobém výhledu. Ale pro chudé, kteří jsou přímo závislí na životním prostředí, které jim poskytuje potravu a úkryt, mohou být tyto dopady vážné. Ti nejslabší ve společnosti často musejí nést to největší zatížení způsobené ničením přírodních systémů, přičemž získávají jen málo výhod nebo dokonce žádné.

Roční úbytek přírodního kapitálu se obvykle odhaduje na několik nevýznamných procentních bodů HDP. Pokud bychom však měli tento úbytek vyjádřit z hlediska dopadu na obyvatelstvo na základě principu rovnosti a na základě našich poznatků, kam proudí výnosy přírody – tj. na chudé, pak by motivace pro omezení tohoto úbytku vzrostla.

To platí na celém světě. Jedná se o právo chudých lidí světa čerpat obživu z přírody, která tímto způsobem vytváří minimálně polovinu jejich bohatství. Je to zdroj, který nelze nijak nahradit (EK, 2008).

ForestPřírodní kapitál a služby ekosystémů

Pojmy „přírodní kapitál“ a „služby ekosystémů“ jsou jádrem diskusí o vztahu člověka a životního prostředí. Abychom je pochopili, je dobré si uvědomit, co nám přírodní systémy skutečně poskytují.

Vezměme si například lesy. Lesy nám mohou poskytnout celou řadu potravin: ovoce, med, houby, maso a další. Pokud s nimi správně hospodaříme, mohou zajistit udržitelný přísun zdrojů pro hospodářství, jako je dřevo. Lesy toho ale mohou mnohem více. Například stromy a vegetace nám pomáhají zajistit zdravé klima z místního i světového hlediska, protože absorbují znečišťující látky a skleníkové plyny. Lesní půdy rozkládají odpady a čistí vodu. A lidé často přicházejí z daleka, aby se mohli těšit z krásy a klidu lesů, nebo aby se mohli věnovat zábavám, jako je například lov.

Všechny tyto služby – poskytování potravin a dřevní hmoty, regulace klimatu a podobně – jsou cenné. Stroje, které by dokázaly totéž, by stály hodně peněz. Proto bychom o ekosystémech měli uvažovat jako o určité formě kapitálu, který poskytuje služby vlastníkovi, ale často také dalším lidem v okolí i jinde (jako v případě regulace klimatu). Jestliže nám má přírodní kapitál i nadále tyto velice cenné služby poskytovat, musíme se postarat o jeho zachování – nesmíme ekosystémy nadměrně využívat, ani nadměrně znečišťovat.

Hodnota biologické rozmanitosti v našich lesích

Hlavním důvodem úbytku lesní biologické rozmanitosti je skutečnost, že její hodnota není plně doceněna. Například rozhodnutí přeměnit jeden hektar lesa – bohatého z hlediska biologické rozmanitosti – na zemědělskou půdu nebo stavební pozemek je obvykle založeno na bezprostředních přínosech. Řadě neměřitelných ekologických služeb, které tyto ekosystémy poskytují, se věnuje jen málo pozornosti.

Léčiva v indických lesích

Kromě pestré flóry a fauny se Indie pyšní také jednou z nejbohatších zásob léčivých rostlin na světě. Obyvatelé Indie k léčebným účelům pravidelně využívají až 8 000 rostlinných druhů, přičemž 90–95 % pochází z lesů. Méně než 2 000 těchto rostlin je oficiálně zdokumentováno v indickém lékařském systému. Informace o zbylých rostlinách nejsou zdokumentovány a předávají se ústně a jako součást tradic. V moderním lékařství se používá jen 49 druhů.

Biologická rozmanitost je jakási forma pojištění proti lidským chorobám – zásobárna znalostí, která obsahuje potenciální léky na takové nemoci, jako je rakovina nebo AIDS. Například kůra chinovníku obsahuje látku, která se používá při léčbě malárie. Bohužel si často nepřipouštíme, jakou ztrátu pro společnost znamená vymizení nějakého druhu.

Tato část vychází ze zprávy Green accounting for Indian states project: the value of biodiversity in India’s forests (Gundimeda a kol., 2006).

Právo zůstat na místě

Globalizace je často charakterizována prostřednictvím pohybu – například lidí, zboží, bohatství a znalostí. Setrvání na místě obecně nepovažujeme za lidské právo, kterému bychom přikládali důležitost. Ale lesní lidé ze státu Orissa a mnozí další se právě toho dožadují: aby mohli zůstat tam, kde jsou, kde mají jídlo a přístřeší, rodinu a příbuzné z kmene. Tam, kde se celé generace cítily a cítí bezpečně a zabezpečeně.

Vždy, když se velké množství lidí stěhuje do měst a městských oblastí, měli bychom uvažovat i o tom, jak dát lidem možnost zůstat tam, kde jsou.

Geographical coverage

[+] Show Map

Komentáře

Zaregistrujte se nyní!
Získejte oznámení o nových zprávách a produktech. V současné době máme 33169 předplatitelů. Frekvence: 3-4 e-maily za měsíc.
Archiv upozornění
Sledujte nás
 
 
 
 
 
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100