Osobní nástroje

další
předchozí
položky

Přeskočit na obsah. | Přeskočit na navigaci

Sound and independent information
on the environment

Nacházíte se zde: Úvod / Články / Půda

Půda

Změnit jazyk
Zapomenutý zdroj

Půda je hlavním pojítkem mezi světovými problémy týkajícími se životního prostředí jako změny klimatu, hospodaření s vodou a ztráta biologické rozmanitosti

José Luis Rubio Předseda Evropské společnosti pro ochranu půdy

Proč by nám na půdě mělo záležet?

Prach, bláto, hlína, zemina, půda: máme pro ni mnoho slov, ale jen některá ji skutečně vystihují. V dnešním virtuálním světě řada z nás doslova ztratila spojení s půdou. Půda je však živoucí slupka Země, která spočívá na skalním podloží a umožňuje život na Zemi. Stejně jako voda a vzduch je i půda součástí systému podporujícího náš život.

Naši předci měli s půdou mnohem užší vztah. Mnoho z nich s půdou pracovalo každý den. Tehdy, stejně jako nyní, půda měla zásadní úlohu v získávání potravy. V minulosti však nechápali podstatnou roli půdy v souvislosti se změnami klimatu, totiž to, že funguje jako obrovské přirozené úložiště uhlíku.

Půda je omezený zdroj

Představte si, že toto jablko(7) je Země. Rozkrojte je na čtvrtky a tři z nich vyhoďte. Zbývající čtvrtina představuje pevninu.

Padesát procent z toho je poušť, polární krajina či pohoří* a na pěstování plodin je tam příliš horko, zima nebo je to příliš vysoko. Tuto čtvrtku rozpůlte. Čtyřicet procent z toho, co vám zbude, představuje příliš kamenitou, svažitou, mělkou, neúrodnou nebo vlhkou půdu na to, aby se na ní dala produkovat potrava. Tuto část odřízněte a zůstane vám velmi malý kousek jablka.

Podívejte se na jeho slupku, která objímá a chrání povrch. Tato tenká vrstva představuje nízkou vrstvu půdy na povrchu Země. Oloupejte ji a zjistíte, z jak malého objemu úrodné půdy se musí nakrmit celé naše obyvatelstvo. Tato půda musí soupeřit s budovami, cestami a zavážkami. Je také citlivá na znečištění a vliv změn klimatu. Půda na to všechno často doplácí.

*Jak se dočtete, velká část půdy, která není vhodná pro produkci potravy, je důležitá z hlediska vstřebávání CO2.

Půda a uhlík

Půda zadržuje dvakrát tolik organického uhlíku než rostlinstvo. Půda v EU obsahuje více než 70 miliard tun organického uhlíku, tj. přibližně 7 % celkového uhlíkového rozpočtu na světě(8). Více než polovinu uhlíku uloženého v půdě v EU najdeme v rašeliništích ve Finsku, Irsku, Švédsku a Spojeném království.

Tento údaj si dáme do kontextu, uvědomíme-li si, že členské státy EU vypouštějí ze všech zdrojů každý rok 2 miliardy tun uhlíku. Půda tedy má rozhodující úlohu ve změnách klimatu. I kdybychom ztratili z evropské půdy pouhých 0,1 % uhlíku vypuštěného do atmosféry, odpovídalo by to emisím uhlíku z dalších 100 milionů vozidel na silnici. To znamená zvětšení vozového parku EU přibližně o polovinu.

Věděli jste, že

  • půda je tvořena kamením a rozkládajícími se rostlinami a živočichy?(9)
  • Půda a rostliny, které z ní vyrůstají, zachycují přibližně 20 % světových emisí CO2. (9)
  • Půda napomáhá čištění vody, kterou pijeme, a vzduchu, který dýcháme – to vše zadarmo (9)
  • Na jednom hektaru půdy žije až pět tun živočichů (9)
  • Díky dobrému stavu půdy se snižuje nebezpečí povodní a chrání se zásoby podzemní vody prostřednictvím neutralizace nebo odfiltrování možných znečišťujících látek.(9)

Organické složky půdy

Zásadním prvkem ve vztazích mezi půdou a ukládáním uhlíku jsou takzvané organické složky půdy. Jedná se o soubor živých a mrtvých složek v půdě a patří k nim i zbytky rostlin a mikroorganismy. Je to velice cenný zdroj, který vykonává zásadní funkce pro životní prostředí a hospodářství díky tomu, že jde o celý ekosystém v mikroskopickém měřítku.

Organické složky půdy přispívají největší měrou k její úrodnosti. Je to elixír života, zejména života rostlin. Vážou v půdě živiny a ukládají je pro rostliny. Žijí v nich organismy od bakterií po červy a hmyz a tyto složky jim umožňují přeměňovat zbytky rostlin a udržovat si živiny, které mohou využívat rostliny a plodiny. Zachovávají také strukturu půdy a zlepšují tak průsak vody, zmenšují odpařování, zvyšují schopnost zadržovat vody a zamezují sesedání půdy. Kromě toho organické složky půdy zrychlují rozkládání znečišťujících látek a mohou je vázat na částečky, čímž se snižuje riziko jejich odplavení.

Půda, rostliny, uhlík

Všechny živé rostliny prostřednictvím fotosyntézy vstřebávají z atmosféry CO2 a vytvářejí si tak vlastní biomasu. Stejně jako vidíme, že rostlina roste nad zemí, k podobně významnému růstu dochází i pod povrchem. Kořeny do půdy neustále uvolňují různé organické složky a poskytují tak potravu pro život mikroorganismů.

Tím se zvyšuje biologická aktivita v půdě a stimuluje se rozpad organických složek půdy, takže se uvolňují minerální živiny, které potřebují rostliny k růstu. Funguje to i opačně: určitý podíl uhlíku se přeměňuje ve stabilní organické složky, jež uhlík uzavřou a udržují jej mimo atmosféru po stovky let.

V závislosti na postupech obhospodařování konkrétního zemědělce, typu půdy a podnebných podmínkách může být čistý výsledek této biologické aktivity pro organické složky půdy pozitivní nebo negativní. Zvyšováním podílu organických složek půdy vzniká dlouhodobé úložiště uhlíku z atmosféry (kromě jiných pozitivních efektů). Snižování podílu organických složek znamená, že se vylučuje CO2 a naše postupy obhospodařování přispívají k celkovým emisím vytvářeným lidmi.

Způsob, jakým půdu využíváme, má tedy obrovský vliv na to, jak půda zachází s uhlíkem. Půda uvolňuje uhlík zásadně tehdy, kdy se louky, obhospodařované zalesněné pozemky nebo původní ekosystémy přeměňují v zemědělskou půdu.

Do Evropy se přesouvají pouště

Proces „dezertifikace“ – v rámci něhož se z životaschopné půdy v dobrém stavu vytrácejí živiny do takové míry, že v ní není možný život a může být dokonce odváta – je velmi dramatickým názorným příkladem problémů spojených s půdou v Evropě.

„Přírodní podmínky, sucho, proměnlivé dešťové srážky a přívalové deště, citlivá půda, ale také dlouhodobý  tlak lidí vedou k tomu, že ve velkých částech jižní Evropy dochází k desertifikaci,“ uvádí José Luis Rubio, předseda Evropské společnosti pro ochranu půdy a vedoucí výzkumné jednotky zaměřené na půdy pod vedením Valencijské univerzity a města Valencie.

V jižní, střední a východní Evropě je 8 % území, tedy přibližně 14 milionů hektarů, nyní velmi náchylných k desertifikaci. Tento údaj se v případě, že zohledníme také mírnou náchylnost, zvyšuje na více než 40 milionů hektarů. V Evropě jsou nejvíce zasaženými zeměmi Španělsko, Portugalsko, jižní Francie, Řecko a jižní Itálie.(10)

„Postupná degradace půdy erozí, ztrátou organických složek, zasolením nebo zničením její struktury se přenáší i na ostatní složky ekosystému – na zdroje vody, rostlinnou pokrývku, faunu a půdní mikroorganismy – na základě spirálovitého mechanismu, v důsledku čehož nakonec vzniká pustá vyprahlá krajina.“

„Mnohdy je pro lidi obtížné pochopit nebo vůbec vidět důsledky dezertifikace, protože k nim dochází skrytě, aniž bychom si toho všimli. Environmentální vliv na zemědělskou produkci, vyšší hospodářské náklady spojené s povodněmi a sesuvy půdy, jejich dopad na biologickou kvalitu krajiny a celkový vliv na stabilitu pozemských ekosystémů však znamenají, že desertifikace je jedním z nejzávažnějších problémů spojených s životním prostředím v Evropě,“ upozorňuje Rubio.

Zaostřeno na rašeliniště

Ekosystémy rašelinišť jsou nejúčinnějším úložištěm uhlíku ze všech pozemských ekosystémů. Rašeliniště zahrnují pouhá 3 % půdy světa, avšak zaujímají 30 % veškerého uhlíku v půdě světa. Rašeliniště jsou tedy nejúčinnějším dlouhodobým úložištěm uhlíku na této planetě.

Lidské zásahy však mohou snadno narušit přirozenou rovnováhu produkce a rozkladu a z rašeliniště tak mohou produkovat emise uhlíku. Stávající emise CO2 v důsledku odvodňování rašelinišť, požárů a využívání se odhadují nejméně na 3 000 miliony tun ročně, což je více než 10 % světových emisí z fosilních paliv. Stávající obhospodařování rašelinišť je obecně neudržitelné a má zásadní negativní vliv na biologickou rozmanitost a klima.(11)

Ochrana evropské půdy

Půda je zásadním a velmi komplexním přírodním zdrojem, a přesto stále více opomíjíme její hodnotu. Právní předpisy EU se nezaměřují na všechna nebezpečí vyčerpávajícím způsobem a některé členské státy postrádají specifické právní předpisy týkající se ochrany půdy.

Evropská komise vypracovává návrhy politiky na ochranu půdy již řadu let. Několik členských států je však považuje za sporné a vývoj této politiky se tak pozastavil. V důsledku toho půda není chráněna stejně jako jiné zásadní prvky, což jsou voda a vzduch.

 

7. Služba pro ochranu přírodních zdrojů, ministerstvo zemědělství USA.

8. Evropská komise: Evropská komise, 2008, Přezkum stávajících informací o provázanosti půdy a změn klimatu (Review of existing information on the interrelations between soil and climate change).

9. http://ec.europa.eu/environment/pubs/pdf/factsheets/soil.pdf.

10. Informační systém o desertifikaci ve Středomořské pánvi (Desertification Information System in the Mediterranean Basin, DISMED).

11. Zpráva UNEP, 2011, Posouzení rašelinišť, biologické rozmanitosti a změn klimatu.

Geographical coverage

[+] Show Map

Komentáře

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100