Osobní nástroje

další
předchozí
položky

Přeskočit na obsah. | Přeskočit na navigaci

Sound and independent information
on the environment

Nacházíte se zde: Úvod / Články / Evropské zemědělství: jak zajistit, aby potraviny byly cenově dostupné, zdravé a ekologické

Evropské zemědělství: jak zajistit, aby potraviny byly cenově dostupné, zdravé a ekologické

Změnit jazyk
Výroba dostatečného množství potravin v Evropě je závislá na intenzivním zemědělství, které má dopady na životní prostředí a naše zdraví. Dokáže Evropa najít způsob výroby potravin, který by byl šetrnější k životnímu prostředí? Tuto otázku jsme položili Ybele Hoogeveenovi, vedoucímu skupiny, která se v rámci Evropské agentury pro životní prostředí zabývá dopady využívání zdrojů na životní prostředí a lidský blahobyt.

 Image © G. Karadeniz / EEA

V nedávno zveřejněné zprávě EEA o ukazatelích jsou potraviny označovány za systém se zásadním dopadem na životní prostředí. Co je potravinový systém? Jaký má na nás vliv?

Pojem „potravinový systém“ zahrnuje veškeré procesy a infrastruktury, které jsme vytvořili za účelem výroby a spotřeby potravin. Zahrnuje zemědělství, obchod, maloobchod, dopravu a spotřebu. Jídlo je základní lidskou potřebou. Kromě toho potřebujeme, aby naše potraviny byly vysoce kvalitní a přístupné, jinými slovy nekontaminované a cenově dostupné.

Mezi našim zdravím a blahobytem na jedné straně a potravinách na straně druhé je silná vazba. Jak podvýživa, tak obezita jsou zdravotní problémy přímo spojené se stravováním. Zemědělství rovněž přispívá ke změně klimatu a znečištění vzduchu a vody, což jsou činitele nepřímo ovlivňující lidské zdraví a dobré životní podmínky lidí.

Při bližším pohledu zjistíme, že zemědělství má i velmi důležitou sociálně-ekonomickou úlohu. V řadě venkovských oblastí tvoří páteř místní ekonomiky, představuje způsob života a interakce s přírodou, která má pro nás kulturní a rekreační hodnotu. Způsob, jakým vyrábíme potraviny, ovlivňuje atraktivitu krajiny, ve které žijeme.

Vyznačuje se výroba a spotřeba potravin v Evropě nějakými zvláštními rysy? Jaké sleduje vývojové trendy?

Obecně platí, že Evropa má moderní zemědělské výrobní systémy a půdu vhodnou pro zemědělství. Produktivita na hektar výrazně vzrostla, a to zejména ve druhé polovině 20. století. Díky rozmanitosti své zemědělské půdy a podnebí vyrábí Evropa širokou škálu produktů. Je však rovněž závislá na dovozu, zejména krmiv, čerstvého ovoce a zeleniny, zatímco vývoz tvoří hlavně zpracované potraviny.

Na straně spotřeby došlo v posledních letech ke změně stravovacích návyků. Například spotřeba červeného masa se v posledních pěti desetiletích značně zvýšila. Srovnání s úrovněmi z roku 1995 však ukazuje 10% pokles spotřeby hovězího masa na osobu. Evropští občané na druhé straně konzumují více drůbeže, ryb a mořských plodů, ovoce a zeleniny.

Jakým problémům budou evropské potravinové systémy čelit v příštích desetiletích?

V Evropě vyvolávají obavy dva hlavní problémy. První z nich je sociálně-ekonomický. Urbanizace a související změny životního stylu ukazují, že zemědělství jako ekonomická činnost je stále méně přitažlivé. Počet zemědělců v Evropě klesá, přičemž jejich průměrný věk roste. Zachování zemědělské činnosti, a to zejména v málo produktivních oblastech, se stává obtížné. Zemědělská půda přestává být na některých místech obdělávána, což může mít tam, kde zemědělská činnost ve skutečnosti pomáhá chránit přírodu, dopady přesahující místní ekonomiku.

Druhým problémem je intenzifikace. Dosahujeme vyšších hektarových výnosů prostřednictvím modernizace, mechanizace, odvodnění, zavlažování či používání hnojiv a pesticidů. Tím se zvyšuje ziskovost a zemědělství potřebuje méně půdy. Na druhou stranu se tak ovšem zmenšuje biologická rozmanitost zemědělské půdy a narůstá znečištění půdy, řek a jezer.

Produktivitu zemědělské výroby v celé Evropě ovlivní také změna klimatu. Řada oblastí se bude muset přizpůsobit změněným obdobím růstu a množstvím srážek.

Může Evropa přejít z intenzivního na extenzivní zemědělství?

Přechod na nízkoproduktivní systémy by byl nereálný a kontraproduktivní. Nemůžeme si dovolit, aby se zemědělství stalo ekonomicky a ekologicky neúčinné. Zároveň však musíme omezit znečištění ze zemědělství, což představuje dilema. Ekologické zemědělství (bez pesticidů a umělých hnojiv) může být také intenzivní, jeho výnosy jsou však přibližně o 20 % nižší než u intenzivního zemědělství. Pokud bychom chtěli nadále vyrábět stejné množství potravin, museli bychom pro zemědělství vyčlenit více půdy.

Takový přechod by měl celosvětový dopad. Vzhledem k tomu, že Evropská unie je jedním z největších výrobců a vývozců potravin, významné snížení její produkce by ovlivnilo rovněž celosvětovou produkci a tím i ceny potravin. Zvýšení cen potravin by pak zasáhlo všechny segmenty společnosti, zejména rodiny s nízkými příjmy. To by bylo v rozporu s cílem přístupných a cenově dostupných potravin.

Jak by měl vypadat ideální scénář?

Zemědělství bude vždy jednou z hlavních činností člověka s významným dopadem na životní prostředí. Tyto vlivy lze však různými způsoby omezit. Zvážíme-li všechna pro a proti, jako nejlepší cesta, po níž bychom se do budoucna měli ubírat, se ukazuje přechod k inovativním systémům hospodaření s nízkými vstupy (například s využitím organických a přesných zemědělských technologií).

Vzhledem k rostoucí celosvětové poptávce po potravinách, vláknině a energii však zlepšení na straně výroby nestačí. Potřebujeme další zvýšení efektivity i v ostatních částech potravinového systému, jako je doprava, maloobchodní prodej a spotřeba.

Velké plochy půdy jsou využívány k výrobě krmiva pro dobytek určený na výrobu masa. Změna stravovacích návyků směrem k menší spotřebě masa a větší spotřebě zeleniny by jistě zmírnila tlak na globální využívání půdy. Nebo například otázka plýtvání potravinami … 30 až 40 procent potravin v Evropě se vyhazuje. Plýtvání potravinami začíná na poli, pokračuje v dopravě a během maloobchodního prodeje a končí v našich domácnostech. V každé z těchto oblastí plýtváme půdou, vodou a energií k výrobě potravin, které nakonec ani nespotřebujeme.

Významnou úlohu sehrává společná zemědělská politika EU. Nedávné reformy do značné míry odstranily vazbu mezi platbami zemědělcům a jejich výstupy. Nárok na finanční podporu je nyní podmíněn souladem s právními předpisy v oblasti životního prostředí a zavedením některých „zelených“ opatření. I když se tím zabránilo nadprodukci a snad i omezila zátěž pro životní prostředí, lze dělat i víc, jako například snížit závislost na minerálních hnojivech a pesticidech.

Zemědělství rovněž soutěží o půdu s odvětvím energie (biopalivy), bydlením a městskými oblastmi. Účinnějšímu využívání půdy a snížení zátěže životního prostředí ze strany člověka by pomohlo lepší územní plánování, které by určilo, kde ponechat intenzivní zemědělství a kde bude naopak vhodné zavést extenzivní zemědělství s nízkými vstupy.

Celkově lze říci, že ideální scénář předpokládá účinnější využívání existujících zdrojů, zejména půdy a vody. Širší ohled na využívání zdrojů najdete v naší nedávné zprávě o ukazatelích, která rovněž popisuje vazby potravinového systému na další významné systémy, jako jsou energie, domácnosti či výroba materiálů.

Ybele Hoogeveen

Rozhovor byl zveřejněn ve vydání č. 2013/2 zpravodaje Evropské agentury pro životní prostředí v prosinci 2013.

Geographic coverage

EEA Member Countries (EEA32)

Komentáře

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100