Dohoda o klimatu: na cestě k nízkouhlíkovému globálnímu hospodářství odolnému vůči změně klimatu

Změnit jazyk
Article Publikováno 22.01.2016 Poslední změna 17.02.2017
Dohoda o klimatu, kterou v Paříži uzavřelo 195 zemí, je vůbec první obecnou a právně závaznou dohodou svého druhu. Pařížská dohoda je výsledkem mnohaletých příprav, dialogu a rostoucího povědomí, že je nezbytné hledat řešení současných i budoucích dopadů změny klimatu. Představuje významný a slibný krok na cestě k vytvoření nízkouhlíkového hospodářství odolného vůči změně klimatu. Vysílá rovněž jasný signál ekonomickým subjektům a politikům, aby omezili využívání fosilních paliv a začali investovat do čisté energie a adaptačních opatření.

 Image © Leyla Emektar, Picture2050/EEA

V průběhu posledních desetiletí přibývají stále nové vědecké důkazy, které potvrzují, že příčinou globálního zvyšování průměrných teplot jsou emise skleníkových plynů z antropogenních zdrojů. Toto globální oteplování s sebou nese závažnější a častější výkyvy počasí, způsobuje stoupání hladiny moří a vytváří nebývalé tlaky na životní prostředí, společnost a lidské zdraví. Pařížská dohoda, opírající se o rostoucí povědomí a mobilizaci veřejnosti, obsahuje globální akční plán, který má svět uchránit před nebezpečnou změnou klimatu, čehož by mělo být dosaženo snížením globálního oteplování co nejvíce pod hranici 2 °C, a podnítit i další úsilí o snižování růstu teploty, a to až pod hranici 1,5 °C ve srovnání s hodnotami z doby před průmyslovou revolucí.

Transparentnost a odpovědnost

Před konáním pařížské konference předložily jednotlivé země své „národně definované příspěvky", v nichž nastínily své závazky v oblasti boje proti změně klimatu. Národní závazky, které předložilo 186 stran dohody, však nestačí k tomu, aby se zvyšování globální průměrné teploty podařilo udržet do konce století pod hranicí 2 °C. Je jasné, že ke splnění stanoveného dlouhodobého cíle je toho třeba na celosvětové i evropské úrovni učinit mnohem více. Že je zapotřebí většího úsilí, uznává i pařížská dohoda. Za tímto účelem se vlády dohodly na pravidelných setkáních, která se budou konat jednou za pět let a na kterých budou stanoveny ambicióznější cíle, odpovídající požadavkům vědy.

Země se rovněž dohodly na pravidelném reportingu o tom, jak se jim daří snižovat emise skleníkových plynů, a to v zájmu zajištění transparentnosti a dohledu. K tomu bude vytvořen důkladný systém, který umožní sledovat pokrok v plnění stanoveného dlouhodobého cíle. Pařížská dohoda se rovněž zaměřuje na solidaritu zemí bojujících proti změně klimatu. Evropská unie a další rozvinuté země budou i nadále podporovat opatření k ochraně klimatu, která vedou k omezování emisí a posilování odolnosti nejvíce zranitelných rozvojových zemí vůči dopadům změny klimatu.

Podle posledních prognóz členských států EU, které jsou součástí zprávy „Trendy a výhledy v Evropě v roce 2015", je Evropská unie při současných opatřeních schopna do roku 2020 dosáhnout 24% snížení emisí skleníkových plynů a při zavedení dodatečných opatření, která jsou v členských státech již nyní plánována, 25% snížení. Z naší analýzy nicméně také vyplývá, že aby do roku 2030 bylo dosaženo 40% snížení, je třeba zavést nová opatření.

Evropa musí současně začít usilovat o rychlejší a efektivnější realizaci adaptačních opatření. Adaptační strategie na úrovni Evropské unie, jejímž cílem je pomáhat zemím s plánováním jejich adaptačních aktivit, již funguje a své národní strategie přijalo více než 20 evropských zemí. Podle nedávné zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) většina zemí uvedla, že adaptační opatření začaly přijímat v reakci na extrémní výkyvy počasí. Druhým nejčastěji uváděným důvodem, proč země zahájily práce na vytváření koncepce národních adaptačních opatření, je politika Evropské unie, která ve svých opatřeních zohledňuje změnu klimatu; dalšími uváděnými důvody jsou náklady na likvidaci škod a vědecký výzkum. Z výše uvedené zprávy EEA, zveřejněné v roce 2015 vyplývá, že přibližně ve 14 zemích jsou zavedeny systémy monitorování, a hodnocení nebo se v nich na vytvoření takových systémů pracuje.

Investice do ekologických řešení

Klíčovou součástí pařížské dohody je přechod na čistou energetiku, což si žádá přesměrování investic z oblasti využívání fosilních paliv do oblasti zdrojů čisté energie, a to v celosvětovém i v evropském měřítku. K tomu bude zapotřebí rozsáhlých investic, a to nejen ze strany států, ale i ze strany měst, podniků a občanské společnosti.

Systém bezuhlíkové energetiky se zcela jistě stane základem celosvětového úsilí o omezování a snižování emisí skleníkových plynů. Toto úsilí je však třeba chápat v souvislosti s respektováním mezí naší planety. Ve svém 7. akčním programu pro životní prostředí Evropská unie vytyčila svůj dlouhodobý cíl takto: „V roce 2050 žijeme spokojeně a v ekologických mezích naší planety. Zdrojem naší prosperity a zdravého životního prostředí je inovativní a oběhové hospodářství, v němž se ničím neplýtvá, přírodní zdroje jsou spravovány udržitelným způsobem a biologická rozmanitost je chráněna, ceněna a obnovována způsoby, jež posílí odolnost naší společnosti. Náš růst spojený s nízkými emisemi uhlíku je již dávno oddělen od využívání zdrojů a udává krok zabezpečené a udržitelné globální společnosti."

Řešení problému udržitelnosti vyžaduje systémový přístup, který chápe klíčové systémy – jako je potravinové zajištění, energetika, mobilita či bydlení – jako součásti jednoho celku. Nejlépe toho lze docílit nepochybně prostřednictvím zeleného, oběhového hospodářství.

Hans Bruyninckx
Výkonný ředitel EEA

Úvodník zveřejněný ve zpravodaji EEA 2015/4 v prosinci 2015

Související obsah

Novinky a články

Related briefings

Související publikace

Viz také

Temporal coverage

Přihlášení k odběru
Registrace, abyste dostávali naše zprávy (v tištěné a/nebo elektronické podobě) a čtvrtletní elektronický zpravodaj.
Sledujte nás
 
 
 
 
 
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
Kongens Nytorv 6
1050 Copenhagen K
Dánsko
Telefon: +45 3336 7100